29. ročník dálkového pochodu, pro nás tradiční Májový cyklovýlet do Kamenice
1. května 2013
Pořadatelé z KČT Bedřichov Jihlava nabízeli účastníkům na startu v kempu u Pávovského rybníka různě dlouhé pěší i cyklo trasy, my jsme ale využili možnosti zapsat se na detašovaném startovacím místě na jihlavském vlakovém nádraží a rovnou jsme najeli na cyklostezku směrem k Třebíči s úmyslem navštívit Luka a Kamenici, místa odpočinku našich předků (M+M Svatošovi – Májový cyklovýlet do Kamenice 2012).
Jaro přišlo do údolí řeky Jihlavy a jízda po cyklostezce byla příjemná – svěží zeleň mladého listí a trávy i třešňové a hlohové květy byly příčinou všeobjímající nálady, která člověka opanuje vždycky na těch pár prvních jarních dní, kdy každou hodinou se půvabně mění ošacení stromů a před očima rozkvétají další a další barevné i bílé květy…
V Bítovčicích jsme odbočili z cyklostezky vlevo do sevřeného údolí, na jehož dně se klikatí říčka Kamenička s neméně romantickými břehy.
Trasa: Jihlava, nádraží ČD – Malý Beranov – Luka nad Jihlavou – Bítovčice – údolí Kameničky – Kamenice – Bítovčice – Luka – v Hostinkách – po cyklotrase 5215 Kozlov – Velký Beranov – Henčov – Švábka – Heroltice – Karlův Les – Pávov – Bedřichov = 55 km
V Kamenici je nutné vystoupat na nejvyšší vrch, vlastně ostrožnu, kde je kostel s hřbitovem a odkud je rozhled po okolních kopcích.
Stejnou cestou jsme se vraceli do Luk a zastavovali se pozdravit studánky poblíž naší trasy, nejdříve mezi Bítovčicemi a Lukami tu, kterou nazývají U Obrázku, pak v Hostinkách v bývalém lomu – u té jsme vzpomínali na přítele Karla Holuba, s nímž jsme tu byli naposledy v roce 2009,
a nakonec Stříbrnou studánku poblíž silnice do Kozlova – zpět do Jihlavy jsme zvolili z Luk jinou trasu.
Cesta domů neproběhla bez vzrušení – před Kozlovem, poblíž mostu u kopce Bukovce, jsem zjistila, že mám prázdné zadní kolo. Výměna duše se neodbyla bez problémů – kvůli špatné kvalitě asijského výrobku bylo nutné ještě dvakrát poté zastavit a upravovat místo u ventilku, kde se v duši utvořila boule a já jsem vlastním tělem spočítala každou otáčku kola. 🙂 Po úpravě na nejlepší možný stav jsem stoicky dojela do cíle.
Tam jsme byli vlídně přivítáni, obdarováni keramickými výrobky a odměněni Účastnickým listem, stejně jako všech 80 turistů, kteří dnes došli či dojeli do cíle pochodu nazvaného Ježek Vysočiny, jehož se zúčastňují i borci, kteří si troufnou na pěší pochod v délce sto kilometrů! (Startují už večer 30. dubna.)
Pro zájemce uvádím odkaz na bedřichovský pochod v roce 2011 (M+M Svatošovi – Ježek Vysočiny) a na povídání o pochodu „stovkaře“ Přemka Nováka.
P.S. Na mém kole už zase počítá otáčky pouze tachometr 🙂