Jak jsme jednou před léty přišly do tělocvičny a dosud tam pilně docházíme
My, které bydlíme v okolí tělocvičny Sokola Bedřichov, se zajímáme nejen o kalendářní, školní, daňový, finanční a bůhvíjakýještě rok, nýbrž ostře sledujeme zvláště tzv. cvičební rok. Tedy hlavně jeho začátek, který bývá asi v polovině září a kdy se my, dlouholeté cvičenky, po prázdninách nahrneme s nadšením do haly a prvních několik sérií cvičení si zoufáme, kdeže naše minulá, v potu nabytá forma je…
Scénář je vždycky stejný – všechno trvá, až se ztrhá – nakonec jsou svaly a klouby přinuceny poslouchat nás a nikoliv naopak, jak je při každé příležitosti jejich špatným zvykem. Dodávám, že nejsme žádné dlouhonohé, útloboké mladice, nýbrž ženy, které si mohou dovolit chodit do cvičení v kteroukoli denní dobu aniž by narušily běh domácnosti či zanedbaly pracovní povinnosti. 🙂
Máme štěstí, že naše cvičitelka kalanetiky a pilates Maruška Řáhová se nám věnuje dvakrát týdně (v pondělí a ve čtvrtek dopoledne), chválí nás a všemožně povzbuzuje.
Bylo popsáno mnoho papíru o kladném působení pravidelného cvičení na lidský organismus – nejen po fyzické, ale hlavně asi po psychické stránce. Neumím o tom kvalifikovaně pohovořit, ukážu pár snímků, které podle mého přesvědčení dostatečně ozřejmí pozitivní vliv dlouholeté a pravidelné návštěvy tělocvičny. 🙂
Skoro pokaždé věnuji hodinku z úterního večera tzv. zdravotnímu cvičení, které vede Jana Šánová, a když se zadaří, zaskočím do haly i ve čtvrtek večer ke cvičitelce Štěpánce Bartošové. To býváme ve velké tělocvičně, kde nejsou stresující zrcadla, takže si mohu představovat, že mé pohyby jsou elegantní a dokonalé. 🙂
Vám, kteří jen neúčastně prolítnete obrázky a text odsoudíte jako propagační a mírně dětinský, nesměle navrhuji, abyste zapátrali v mysli, kdy naposled jste se ohnuli a s nepokrčenými koleny dosáhli dlaněmi na zem 🙂 – moje šikovné kolegyně, včetně té, která už oslavila 87. narozeniny, to dokážou. 🙂
Všechny fotky v tomto článku pořídila během května Maruška v zrcadlovém sálku při dopoledním cvičení, nedlouho před koncem cvičebního roku.
Máš, Míšo, částečně pravdu: obrázky jsem neúčastně prolítl, ale text jsem neodsoudil, naopak nevěřícně kroutím hlavou. A Tvoje výzva k zapátrání v paměti je v mém případě naprosto zbytečná: dlaněmi jsem na zem nedosáhl ani jako mladý jura. A lepší to rozhodně už nebude, zvláště když jsem tak líný, že nehodlám (abych Tě citoval) hledat důvody proč ANO.
Ahoj Jardo,
není co dodat. Podobný přístup shledávám ve svém blízkém okolí 🙂
Zdravím 🙂
Moc hezký článek a pro mě výchovně motivační, neboť jsem 2 roky nebyla v tělocvičně a chci to od září napravit. Fotky jsou skoro na soutěž o nejhezčí foto z tělocvičny, hlavně ta první a třetí, optický trik se zrcadly a „nekonečné množství“ cvičenek – krásné. Jako kdyby to cvičenky tušily, oblékly se vesele různobarevně a to dalo fotkám další rozměr.
Moc mě, Báro, potěšil Váš komentář – děkuji 🙂 a přeji pevnou vůli na začátku – je třeba hledat důvody proč ANO, nikoliv výmluvy proč NE 🙂