7. ročník dobrodružného pochodu
Pátek 20. září 2013
Třebíč má plno krásných zákoutí, tentokrát ale slibovala být přímo Pohádková. Ještě nikdy jsme se nezúčastnili třebíčského dětského pochodu, a proto jsme před čtvrtou odpolední přijeli do města všichni plní očekávání – a teď už mohu rozhodně říct, že to zdaleka není akce jen pro děti – i my jsme jinýma očima uviděli nejen několik známých míst v Třebíči, ale i naše přátele-pořadatele.
Účastníci se scházeli na Karlově náměstí v Malovaném domě, na jehož sgrafita koukaly mimotřebíčské děti s překvapením, a což teprve, když vešly do rozlehlého vestibulu – pod klenutými stropy hýřily barvami kostýmy čtyř postav, které si je svou vstřícností okamžitě získaly a byly skvělými startéry do dobrodružné pouti městem.
Tyto prostory jsou uvyklé na obdiv – renesanční dům postavil koncem 16. století benátský kupec jako obchod s koloniálním zbožím – takže jistě nebyla nouze o ohníčky touhy v očích místních při pohledu na kdysi vystavené exotické zboží…
Vybaveni propozicemi s podrobným popisem cesty vyrazili jsme na trasu k zastávce č. 1 v areálu baziliky sv. Prokopa.
Právě té, která společně s židovským městem proslavila Třebíč, když byla zapsána na listinu světového dědictví UNESCO – a aby si to místo děti zapamatovaly, setkaly se tu s postavami z legend šerého dávnověku, ještě před samotným vznikem benediktinského kláštera, pro který se uvádí rok 1101…
Po splnění drobných úkolů dostávali dětští poutníci sladkou odměnu – a všichni si dobře pamatujeme, jak je žádoucí!
Cesta vedla parkem s výhledem na řeku Jihlavu a doprovázející měli spoustu možností komunikovat s dětmi „o tématech zajímajících obě strany“. 🙂
Celý okruh Třebíčí měřil šest kilometrů a pro mnohé malé pochodníky to byl jejich první turistický výšlap – třebíčští organizátoři dělali všechno pro to, aby se vydařil a děti se těšily na další…
Pokusila jsem se o mapku trasy, zaznamenala jsem start i cíl a každou z pěti zastávek, kde účastníci dostali krásná razítka jako potvrzení o splnění úkolů.
U koupaliště Polanka jsme přešli po mostě na druhou stranu řeky Jihlavy, kde řádili piráti. 🙂
Zatímco děti vrhaly šipky za pochvalného křiku trnavských pirátů, k neuvěření dokonale vyfešákovaných, stačili jsme se pokochat pohledem na krásně opravený areál říčních lázní, které roku 1934 projektoval Bohuslav Fuchs. Rozdováděné děti vykračující si na chodítkách nás přiměly svým výskotem věnovat se výhradně jim. 🙂
Sotva se děvčata dostala ze zajetí pirátských siločar, vynořily se z přítmí lesa Hejkalky a víla Vodněnka
a při další trase k zastávce č. 3, k Větrníku na Kanciborku, byla pracovní náplň uvedených lesních tvorů hlavním tématem rozhovorů. 🙂
Je jisté, že větrný mlýn, který má stejnou podobu jako měl při svém vzniku na začátku 19. století, je velmi vhodná lokalita pro vykonávání čarodějnického řemesla – děti vstupovaly do místnosti plné stínů trochu rozpačitě a chviličku váhaly, když je nosatá vědma vybídla, aby vylovily jejího cvičeného netopýra, který se schoval do sklenice se zrním. Když se to podařilo, byl navázán kontakt a došlo na pořádnou prohlídku čarodějnické chýše.
Přešli jsme Libušino údolí po železničním mostě ve výšce více jak čtyřicet metrů a obloukem se vraceli do centra města, k pravoslavnému kostelu, kde byla zastávka č. 4
a dobrá příležitost sejít se před návštěvou interiéru, který v dětech vyvolal velký úžas a spoustu otázek, s postavami z Mrazíka.
Je jasné, že nechyběl ani Ivánek a medvěd, přítomen byl i mohutný Mrazík s berlou-mrazilkou. 🙂
Před trochu ucaprtanými dětmi byla poslední, pátá zastávka v Nové synagoze, kde se posadily a v neobvyklém prostředí sledovaly pásmo Popletených pohádek, které s grácií uváděla Paní Pohádka.
Děti s nadšením umisťovaly správné postavy do příslušných pohádek – krásné bylo podívání na kultivovanou zábavu, kterou umějí turisté zorganizovat pro stovky dětí – v cíli jsme se dozvěděli, že se v dnešním, nepříliš přejícím, přeháňkovém odpoledni zúčastnilo pochodu 321 dětí, které sebou vzaly 234 dospělých a zapojily do děje 51 pořadatelů – tedy se v centru Třebíče nacházelo 606 šťastných lidí – a to není málo!
Do cíle se děti těšily na klobásku, která do nich padla neuvěřitelnou rychlostí… Teprve pak prolezly tajuplný hrad, nakoukly do perníkové chaloupky, prozkoumaly kuchyni a udělaly interview s přítomnými kuchařkami. 🙂
Absolventi dobrodružného pochodu Třebíčí obdrželi diplom
a slíbili klaunovi, že za rok přijdou zase…
Děvčata ucapala ještě kilometr než jsme se dostali k autu – celou cestu do Jihlavy jsme společně zpívali písničky jako poděkování pro šikovné třebíčské turisty-pořadatele…
P.S. Jedna z holčiček vytříbila svoje „ř“ při slově Třebíč 🙂