ale i putování k prameni Moravské Dyje
28. září 2013
Dnešní vstávání na ranní vlak nebylo tak kruté – příslib čerstvých a voňavých rybích řízků spolehlivě odsunul do pozadí věci nepříjemné. 
Do místa touženého, do Nevcehle, jsme se vydali pěšky ze Sedlejova, což je nejbližší vlaková zastávka (asi tři kilometry). Kolem deváté nás přivítala na kraji vsi z areálu u rybníka vycházející libá vůně… Bez dlouhých odkladů jsme se zařadili do špalíru ke stánku, kde rybí dobroty vyráběly místní ženy tak, jak jsou zvyklé z domu, tedy bez všech průmyslových fint – a výsledek neměl chybu!
Ačkoliv byly v nabídce různé rybí speciality, zůstali jsme u klasiky – pro nás dva jsme zakoupili šest čerstvě usmažených kapřích řízků s tím, že část sníme hned, zbytek odneseme domů. Píšu-li o úmyslu, jistě tušíte, že výsledek byl jiný – ano, „napotom“ nezbylo nic!
Pomaloučku jsme ve vlídném, slunečném počasí a v dobré společnosti přátel spořádali vonící lahůdky a před polednem se (po pár doušcích poctivého burčáku a před zahájením hudební produkce) vydali na putování zdejším krajem.
Trasa: Sedlejov – Nevcehle – Panenská Rozsíčka – pramen Moravské Dyje – hájenka Pouště – hájenka u Třeště – zámecký park Třešť – ČD Třešť = 16,5 km + 1,5 km po Jihlavě = 18 km celkem
Značené i neznačené pěšinky nás dovedly k prameni Moravské Dyje, kde panoval nebeský klid – nad pramínkem v louce pod lesem vyrostl Kristkův strom Zrození, který symbolicky ochraňuje sošku Jarní studánka i první krůpěje vody vyvěrající ze země.
Stojíme u pramene, který se později změní v mohutnou řeku – sem umístil sochař Lubo Kristek (*1943) první zastavení své jedenáctidílné poutní cesty kolem řeky Dyje od zrození až po její soutok s Moravou v Dyjském trojúhelníku. Umělec chtěl sochařsky ztvárnit Dyji, a tak vybral místa, která ho něčím oslovila – v roce 2006 vznikla galerie soch, která sjednocuje regiony, jimiž řeka protéká – vznikla Kristkova podyjská glyptotéka. Každé zastavení je jedinečné – některé ztvárnil inspirován konkrétním prostorem, jinde umístil svoje díla, která souzní s náladou krajiny v okolí řeky.
Strom Zrození, podle autora stvořený ze vzduchu a vody, žehná prameni na začátku poutní cesty a chrání jej stejně jako sošku vytvořenou třešťským rodákem Jaroslavem Krechlerem.
Samozřejmě jsme se zajímali o další zastavení – vyloupl se výborný námět na pouť: Kameny přání ve Starém Hobzí, Pyramida u ateliéru Lubo Kristka v Podhradí nad Dyjí, Osud stromu ve Vranově nad Dyjí, kaplička Vysvobození z útrap u Louckého kláštera, kaplička u Černé Dyje blízko Janohradu, Strom větrné harfy na Pohansku… Nevím, zda se na své stanoviště v Dyjském rohu navrátil odcizený poutník Hledající, nejsem si jistá, zda najdeme Utajené místo a jestli se podaří spatřit plastiku Život v rakouském Drosendorfu a dost pochybuji, že ve sklepeních hradu Hardeggu staneme kdy před dřevěným ptačím sarkofágem, který tam prý pro sebe uchystal sám sochař…
Cílem však je cesta…
Zdravými a voňavými lesy jsme došli na prostornou paseku před mnoha lety vyžďářenou, k myslivně na Pouštích, kde se narodil MUDr. Leopold Fritz (1813–1895), významný osvětový pracovník, o němž už jsem psala v souvislosti s jeho sbírkou kamenných křížů a křížových kamenů na Vysočině. (M+M Svatošovi – Svatý Valentýn 2012).
Dr. Fritz podporoval český živel v tehdy silně německé Jihlavě, zasloužil se o zřízení českého gymnázia, v roce 1871 založil první český spolek – Jihlavskou Besedu. Roku 1894 byly jeho národnostní snahy korunovány úspěchem – veřejnosti byl předán Besední dům, o jehož výstavbu měl velké zásluhy. Vášní Dr. Fritze bylo pěstování stromů (i cizokrajných); také vlastivědě, dějinám jihlavského stříbrného dolování a vykopávkám věnoval mnoho času a zachránil před zničením nespočet předmětů.
Hluboký zájem o staré smírčí kameny spojoval Dr. Fritze s přítelem Vilémem Richlým, zemským poslancem, majitelem velkostatku v Mirošově. Výsledkem mnohaletého studia byl vznik kreslené sbírky 95 exemplářů smírčích kamenů z Vysočiny, které byly spolu s přesným popisem ozdobou Národopisné výstavy Českoslovanské v Praze (1895) a podnítily zájem veřejnosti o tyto artefakty ozvláštňující českou krajinu. Bohužel se zapůjčená kolekce nikdy zpět nevrátila a ani její hledání před několika lety nepřineslo kladný výsledek.
Zato v jihlavském archivu se našel Fritzův deník s nápisem Sbírka žulových křížů – po restaurování sešitku byl text (soupis křížů a dopisy ohledně výstavy v Praze) vydán roku 1998 ve Vlastivědném sborníku, takže i dnešní zájemci mohou využít výsledky práce dávného badatele, osobnosti, která by neměla upadnout v zapomnění.
Krajina, kterou jsme procházeli, byla mile domácká, snadno našly ušlechtilé ideje u nás prostor vstřícný – jistě z velké části vytvořený nedávnými hody lukulskými a opakovaným pomyšlením na ně…
Okolí třešťské hájenky nabídlo kromě slavných alejí a soustavy rybníků s množstvím ryb, nehnutě stojících v kuželích slunečních paprsků prosvěcujících hladinu, setkání s koňmi, kteří gesty přímo vyžadovali zastavení kolemjdoucích.
Prohlídka zámeckého parku, a především kamenného objektu Brána do vesmíru, znamenala konec dnešního putování krajinou, z níž sbírá své vody Moravská Dyje.
Akademický sochař František Häckel, třešťský rodák, vytvořil své dílo nejen jako památku na Jana Podzimka, ale i jako připomínku zdejší stavební firmy, která byla založena už na konci 19. století.
Závěrem ujišťuji příznivce výletu za dobrým jídlem, že i putování pro povznesení mysli dokáže naplnit – což samozřejmě platí i naopak.