Sochy Regionu Renesance

Sváteční vánoční výlet 25. prosince 2013

Zcela nevánoční počasí nás inspirovalo k tematickému výletu po Vysočině: v uších nám ještě zněla Rybova půlnoční Česká mše vánoční, ze které jsme se vrátili po několikakilometrové noční vycházce, a tak, s myslí vstřícnou, rozhodli jsme se projet část Regionu Renesance, který už v roce 2006 s úmyslem zachovat a rozvíjet odkaz předků vytvořily Telčsko, Třešťsko, Jemnicko a Dačicko. Výsledkem jedné části jejich snažení je instalace 24 výtvarných objektů zdobících už několik měsíců obce, zapojené do projektu. Na návsích či v jiných vhodných místech kultivují prostředí sochy z kamene, dřeva či kovové a budí svou přítomností zvědavost návštěvníků, o jejichž příliv obce stojí. Pozoruhodné je, že všechna díla vytvořili místní umělci.

Podle cestovního plánu spěšně vytvořeného pro poznávací výlet, byla první zastávka v Rohozné – u kaple sv. Václava jsou od léta 2013 dřevěné sochy sv. Václava a Poutníka, které jsou dílem Petra Krajíčka, sochaře a řezbáře z Rantířova.

Nedaleký Švábov má pro příchozí připravenou celou galerii – neznalé poměrů nás zaskočil a následně okouzlil místní vysoký standard. Přijeli jsme autem ve směru od Batelova a hned na okraji obce jsme byli okázale přivítáni.

Umělecký kovář z Klátovce nedaleko Telče, David Habermann, vytvořil nádhernou sochu, kterou nazval Vítající; jsem si jistá, že i kvůli ní bude Švábov cílem mnoha turistů.

Před kaplí ve vkusně upraveném parku s kašnou z roku 1938 jsou sochy sv. Cyrila, kterého zhotovil Jindřich Sádovský z Moravských Budějovic, a sv. Metoděje, jenž vznikl ve stejném roce při řezbářské akci pořádané obcí.

Miroslav Hruška z Olešné je autorem sochy sv. Metoděje a také sv. Floriána, která od roku 2011 stojí u místní hasičské zbrojnice.

Že rybníček na návsi hlídají sochy Hastrmana a Čápa, vzniklé při řezbářských setkáních, vás asi nepřekvapí; tajemná Duše stromu autora Daniela Stejskala z Jihlavy si návštěvníka na pár chvil přidrží a možná i vzbudí otázky zdali my potřebujeme stromy či ony nás?!

Neznáme historii domu, kde teď sídlí Obecní úřad, ale je jasné, že vila, jak ji prý místní nazývají, je fotogenická.

Ocenili jsme vtip a šarm, se kterým umístili na předprseň místního úřadu moudrou Sovu Jindřicha Sádovského. 🙂

Stojan na kola před Obecním úřadem je také hodně nadstandardní: 🙂

Při odjezdu se ještě jednou ohlédneme na centrum obce, která nasadila laťku opravdu nebezpečně vysoko!

Třetí zastavení už bylo ve vesnici ležící v podhůří Javořice, v Řásné, kde jsme nedávno při příležitosti listopadových pochodů pořádaných KČT Telč poprvé uviděli kovovou sochu Naslouchajícího od Davida Habermanna.

Zajisté neuškodí, abychom znovu, z jiného pohledu a v jiném světle, zařadili obrázek mimořádného díla.

Do Lhotky šplhající po svahu Javořice byl jen kousek cesty – betlém na návsi nám připomněl, že jsou vánoce

a unikátní řešení odpočívadla inzerovalo, že všude v okolí jsou zásoby kvalitní žuly.

Zcela nevánočně však vypadal návesní rybníček,

který přísně střežila bdělá husa s barevnou péřovou korunkou na hlavě (a jistě se skvělým původem). 🙂

Kamenické hodiny, dílo Petra Píši a Adama Štumara (oba ze Třeště), jsme našli při zeleně značené cestě ke zřícenině hradu Štamberk, odkud vede modrá k Velkému Pařezitému rybníku a pak znovu zelená značka až na vrchol Javořice.

Při cestě do Mysletic, když jsme projeli Mrákotínem, neodolali jsme žádostivosti, odstavili auto, a ačkoliv kostelík sv. Jáchyma vybočoval z tématu, 🙂 vyběhli jsme na kopec nad Dobrou Vodou.

Barokní kostelík založil roku 1682 hrabě Jan Jáchym Slavata na stříbronosném kopci nad Jáchymovými lázněmi (dnes restaurace v Dobré Vodě).

Jeden ze dvou tehdejších zvonů byl v roce 1852 zasažen bleskem a roztaven, druhý, neporušený, pak přemístěn do kapličky sv. Karla u Telče (M+M Svatošovi – Přechod Jihlavských vrchů 2012).

Bílý kostelík je dominantou okolí, za příznivého počasí září na vrcholku 560 metrů vysokého nezalesněného kopce do daleka.

Soška sv. Jáchyma, patrona kostelíka, byla do výklenku nově instalována v roce 2004

a věřím, že i boční vchod stojí za obrázek.

Výhledy byly opravdu sváteční, už také proto, že v roce 2007, při první sezoně samostatné značkařské práce, jsme zde obnovovali žlutě značenou cestu.

Na protilehlou stranu je dobrý výhled od kamene se soškou skřítka Stříbrníčka:

Nosík má do běla vycíděný – není divu – nápis tesaný do kamene zní: Kdo nos můj pohladí, celý rok pak svůj na poklady míti bude.
V těchto místech je dobrá rada na(d) stříbro – podívejte se, kam až sahá historie jeho dolování:

Javořice blahosklonně nadzvedla při našem návratu k autu svou mlžnou čepici – její pozdrav jsme si s díky připočetli k ostatním dobrým úlovkům dne.

V Mysleticích na návsi nemůžete přehlédnout Hospodyňku, kterou z mrákotínské a mysletické žuly vytesal Petr Šindler, sochař z nedalekého Mrákotína.

Inspirací sochařovou byla pověst o místních ženách, které, když se nedařilo stloukání másla, zašly o půlnoci s máselnicí ke studánce v lese Laňkusy a pár kapek přidané pramenité vody prý způsobilo, že máslo bylo utlučeno vzápětí! Když povážíme, že pro úspěch akce bylo nutné projít cestu nočním lesem se značným nákladem pozpátku (!), musíme uznat, že mysletické hospodyňky podávaly vynikající sportovní výkony!

Výlet Regionem Renesance pokračoval na Telčsku, kde vzniklo z projektu, který podle novinových zpráv stál více než 2,5 milionu korun, největší množství soch, návštěvou Slaviboře.

Ozdobná zvonička od Jana Bradáče z Uhřínova je zatím jen ozdobná, až bude instalován zvon, bude i funkční.

Do Radkova je to jen přes kopec, občané si vybrali do zahrádky před starou školou sousoší, které nazval řezbář Jan Štěbeták z Nové Olešné u Pelhřimova Učitel Zamazal s dětmi.

Úzkou silničkou jsme se dostali po dvou kilometrech do Strachoňovic, které nás na první pohled zaujaly svou harmonií, jen pohleďte na náves:

V dokonalém souladu s okolím je i nový objekt nazvaný Fontánka Vulkán.

Přes všechnu snahu se mi nepodařilo zjistit autora, budu ráda, když se ozve ten, kdo je informován.

Pokračovali jsme přes Radkov do Zvolenovic, kde je u křižovatky dřevěný objekt, prý večer dokonce zajímavě nasvícený. Místní tvůrce Ivo Návrat mu dal název Křehkost.

Socha se nám velmi, velmi líbila, ale její umístění považujeme za nešťastné.

Ujížděli jsme cestou, po které odedávna chodili poutníci do kláštera v Nové Říši – v roce 1712 byla pro jejich duchovní potřeby postavena kaple sv. Kříže.

Ke kapli vede impozantní dvojité přístupové schodiště.

Novou Říší jsme jen projeli a odbočili silnicí vlevo ke Staré Říši, ale plánovaná zastávka v Bohuslavicích na návsi, kam jsme zajeli, abychom se pokochali Zvoničkou, byla mimořádně povedená!

Autor zvoničky Miloš Daňhel, umělecký kovář z nedaleké Dolní Vilímče, se naprosto trefil do našeho gusta, také vybrané místo je skvělé.

Ke Staré Říši, při jejímž vyslovení většině lidí vytane na mysli Josef Florian, jsme přijížděli už v pozdním odpoledni. První písemná zmínka o Staré Říši je sice až z roku 1257, ale jestliže nedaleká Nová Říše byla založena 1211, jak stará asi byla v té době Stará Říše?
V roce 1589 dostalo městečko do znaku lva, který držel „pětihranaté znamení“ obyčejně „muří noha“ zvané – proto sochař Martin Kocourek vytvořil ve svém ateliéru ve Slavonicích Lva, který už pár měsíců pózuje na rušné staroříšské křižovatce.

Krátkému prosincovému dni už za chvíli končila směna, kradí a tiše přicházel podvečer.

Na návsi v Mysliboři bylo ještě dost světla, abychom si vychutnali zrcadlení Živlů.

Rantířovský umělec Petr Krajíček, jehož sochy jsme viděli dnes v Rohozné, nazval Živly, obývající ostrůvek v myslibořském návesním rybníku, Vodní víla, Vítr a Oheň.

Ačkoliv byl západ slunce nad Javořickou vrchovinou nádherné divadlo,

přáli bychom si, aby se pár minut pozdržel – chceme ještě vidět Vejtřasku v Třeštici 🙂

Autorem sochy, postavené vedle dětského hřiště na okrouhlé návsi, je místostarosta Třeštice Radim Poledna – jako truhlář má zkušenost z práce se dřevem, ale něco podobného prý dosud nedělal. Jak jsem se ale dočetla, děti i dospělí jsou z této prolézačky nadšení 🙂

Co ještě může spatřit turista v Třeštici? Úhlednou kapli sv. Antonína Paduánského z roku 1939 a roubenou zvonici, postavenou v roce 1863 z tesaných trámů – tu teď připravuje o hvězdnou pozici v obci Vejtřaska 🙂

Poutníka v nedaleké Panenské Rozsíčce, Muchomůrky bílé v Jezdovicích, které vznikly jako pocta básníku Magorovi, a osm dalších soch si necháme na příští výlet Regionem Renesance.

Už skoro za tmy jsme cestou stihli pozdravit jezdovického Horníka (M+M Svatošovi – Z Jezdovic přes Špičák do Třeště) a všimli si, že poblíž přibyla pěkná lavička.

Jen doufám, že na poznání další části „sošné úrody“ na Vysočině najdeme čas dřív než za rok. 🙂

Pokračování galerie soch je ve článku: (Nejen) za sochami Regionu Renesance II.