4. ledna 2014 ve Ždírci u Jihlavy
Popatnácté se konala akce, na kterou jsme my, pořadatelé z KČT Čeřínek hrdí a těší nás neopadající zájem o ni. V posledních letech se přidávají k jihlavským turistům i jejich přátelé z Třebíče, Trnavy, Kamenné, Polné a tím získává setkání na významu.
Všechny vstupenky, které jsme dali do prodeje, byly před začátkem rozebrány, co bylo potřeba zajistit pro zdárný průběh sobotního odpoledne a večera, bylo zařízeno. Zavedené a fungující se nemá měnit, a tak jsme pro slavnostní vtančení do nového roku plánovali pouze variace na známé téma.
Ve 12 hodin jsme před jihlavským nádražím chviličku počkali než přijel vlak od Třebíče, odkud se vyhrnulo téměř čtyřicet turistů. Po památečním fotu se začaly formovat skupinky pro navržené přístupové trasy do Ždírce.
Nejdelší, základní trasu dlouhou 13 kilometrů, která zůstala od začátku pořádání turisticko-taneční vycházky nezměněná, vedli Jitka a Honza Korbelovi.
Vyprovodili jsme hrdinné pochodníky, poradili dalším s výběrem kratších cest a také se zvěčnili před startem našich dvou aut po střechu naložených vším potřebným. 🙂
Předseda KČT Třebíč Láďa Tomáš, neumdlévající fotograf, nám poslal obrázky z pěšího pochodu do Ždírce:
Před čtvrtou hodinou byli v sále ždíreckého kulturního domu všichni turisté – navzdory špatnému počasí přišli s dobrou náladou a hodlali v ní setrvat, což se dařilo už od vstupu – každý dostal věneček Věry Veselé, k dokonalosti dovedně vykroužený a skvělé chuti, medové řezy, víno a příslib dobré zábavy. 🙂
Obec Ždírec, která nám už léta pronajímá sál pro uspořádání turistické taneční zábavy, se chová velice vstřícně – letos dokonce přišli pan starosta a místostarosta s manželkami a podle jejich vyjádření strávili s námi hezký večer. Ale ještě před nimi, hned na začátku, nás tradičně navštívili ždírečtí Tříkráloví koledníci a odcházeli s výsledkem své mise velice spokojení.
Zařadím i obrázky účastníků u stolů – a věřte, že tam seděli jen při kratičkých pauzách mezi tanečním rejem – manželé Doležalovi nám hrají už mnoho let, jejich styl vyhovuje našim představám a také název hudby Sádlo v pohybu můžeme považovat za nakloněný turistice. 🙂
Jakmile zazní hudba, okamžitě je parket plný, vůbec nehraje roli, že někteří tanečníci mají za sebou třináctikilometrovou trasu ve svižném tempu. 🙂
Po dvou hodinách hopsání a skotačení, točení a obíhání, natřásání a vrtění nastala chvíle obdivování a tleskání – skupina Bonanza předvedla tance, které se vždy setkají s vřelým přijetím diváků.
Ve chvíli, kdy se v šatně střídala Bonanza s tanečníky RnR clubu Elvis, kteří se na vystoupení chystali, patřil parket opět turistům – ti si vzali mustr ze svižného tance Bonanzy a snažili se ostošest.
Všechna amatérská snaha o vyjádření pocitů tancem ovšem rychle přijde vniveč při pohledu na umění rokenrolových tanečníků, svěřenců trenérů rodiny Prokopových – letos jsme se zatajeným dechem sledovali umění čtyř párů a šestičlenné formace dívek.
Roztomilé vystoupení nejmenších rokenrolových tanečníků vyvolalo velký potlesk – tuto odměnu přijaly děti s bezprostřední radostí.
Velice si považujeme toho, že už počtvrté mohou účastníci zábavy zblízka pozorovat špičkové výkony tanečníků, vítězů prestižních soutěží – vidíme i vývoj těch, kteří, před pár lety ještě děti, jsou už krásní mladí lidé.
Při akrobatickém rokenrolu „áčkového“ tanečního páru Vilibald Prokop – Lenka Cejnková nebraly ovace konce, dechberoucí rotace a téměř nepostřehnutelné výměny pozic, elegance všech figur a bezbřehé tempo – slova nestačí, zůstává užaslý obdiv…
Ani jsme nestačili dát chvilku oddechu dlaním brnícím od potlesku a už jsme je zase zaměstnali – děvčata zaplnila sál a z jejich krásy a elegance přecházel zrak – ani v nejmenším nezaostala za výkony v párových tancích.
Vrcholem večera byl Rock&Roll club Elvis, ale i jiných potěšení jsme si užili – například večeře. 🙂 Pečená kuřata měla úspěch (a my, pořadatelé, taky, protože se na všechny dostalo – v sále byly bezmála dvě stovky lidí :-)).
Když přišel čas, zvedli osazenstvo ze židlí třebíčští turisté, přeborníci ve vymýšlení vtipných kostýmů (každý rok na jiné téma) a tanečních kreací.
Letos se nahrnuli do sálu berušky, čmelák a jiní zástupci hmyzí říše – jejich tykadla se ve světlech blyštila a člověku se až hlava točila při pohledu na jejich kmitání, komíhání, chvění a víření.
Na pořádek přijely dohlédnout zbrojnošky z Kamenné, 🙂
ale nemusely zasahovat, proto si s ostatními rády skočily.
Inu, pěkné to bylo až do samého konce – hodinu před půlnocí odvezly autobusy účastníky a nám zbyl úklid a účetnictví – obojí šlo pěkně od ruky a skončilo dobrým výsledkem. 🙂
Je zajímavé prohlédnout si fotky v minulých pěti článcích o turisticko-tanečním vstupu do nového roku – uvidíme na nich, jak ten čas letí… 🙂