Ametysty v Maissau, ale i prohlídka Pulkau a výstup na Eurowarte

Pohodový výlet do Dolního Rakouska
26. dubna 2014

Marušku Hobzovou z KČT Bedřichov nadchly informace o  unikátní lokalitě, která by stála za návštěvu, a tak uspořádala pro své kolegy-turisty a přátele autobusový zájezd. V Dolním Rakousku, na rozhraní regionů Waldviertel a Weinviertel, jen asi 15 kilometrů od našich hranic, je ametystová žíla, prý největší odkrytá a zpřístupněná na světě. Vyskytuje se zde vzácný pásový (pruhovaný) ametyst, kterého je snad jen dvacet nalezišť na světě.
Rakušané dokážou tuto skutečnost podat a prodat způsobem u nás nedosažitelným. Turisté se jen hrnou a opravdu tu získají představu o původu a užití tohoto polodrahokamu, ale hlavně se potěší prohlídkou nádherných výtvorů přírody.

V Ametystovém světě, jak je areál nazýván, může návštěvník strávit celý den, protože jsou mu zde nabízeny komplexní služby.

Úvodní výklad jsme vyslechli od rodačky z Třebíče, která už dvacet let žije v Maissau – dozvěděli jsme se, že tyto odrůdy křemene, kameny s tajuplnou pověstí, vznikly v období prvohor, tedy asi před 550 miliony let, a těšily se ve všech dobách velké oblibě.

Název je odvozen od starořeckého výrazu, který znamená neopíti se – ve starověku měly ametysty chránit před následky nadměrného pití vína, v současnosti je spíš zdůrazňována jejich schopnost zesilovat duševní činnost, probouzet bdělost a celkově nabíjet energií.
Inu tak.

Ametysty jsou většinou zbarvené do fialova, některé jsou průhledné až průsvitné, jiné neprůhledné, odedávna se používají ve šperkařství a klenotnictví. Na výstavě bylo zdůrazněno, že ametysty patřívaly do výbavy vládců světa – vzácné krystaly tohoto ceněného minerálu zdobily insignie mocných mužů.

Když jsme sestoupili do štoly, nevycházeli jsme z úžasu – žíla pásového ametystu v délce 40 metrů je opravdu něco mimořádného.

Geologové předpokládají, že naleziště je až tisíc metrů dlouhé, zmapovány jsou zatím čtyři stovky metrů, odkryta část, kterou si prohlížíme s vděčností, že nebyla vytěžena.

Působivě nasvícená štola nenechá nikoho na pochybách, zdali vidíme opravdovou raritu.

Některé ve vitrínách vystavené exponáty jsme nafotili s vědomím, že zdaleka nelze mluvit o kvalitních obrázcích – berme je jako dokument:

Na mimořádné síle ametystů a jejich kladných účincích na člověka je postavena strategie tvůrců a provozovatelů parku, který vznikl nad štolou a nabízí meditační a léčebně-energetickou zónu. Tady je plánek z infotabule:

Ametystová žíla prochází přímo pod zahradou a blahodárná a energetická síla ametystů tak přímo působí na návštěvníky – ne, že bych to okamžitě pocítila, ale pobýt v těch místech déle, jistě bychom pookřáli na těle i duchu.

Poté co návštěvníci projdou čakrovou cestou, zajdou si načerpat (zdarma) energii do zahrady síly k rybníčku s bělostným krystalem.

Takto zklidněni, plní optimismu a energie, vcházejí zotavení poutníci do nákupního centra, kde mohou začít utrácet – nutno dodat, že tu byly k mání některé opravdu nádherné kousky.

Já jsem k těmto věcem imunní, ačkoliv jeden žíhaný, něžně fialový náhrdelník jsem měla ještě dlouho před očima…

Všechno trvá, až se ztrhá – dalším bodem programu byla vycházka z Pulkau do Retzu.
Pulkau je úpravné městečko (asi 1 500 obyvatel), které upoutá bělostným barokním sloupem,

pranýřem ze 16. století v historickém centru

a pamětním kamenem z roku 1923 s připomínkou pobytu Franze Schuberta (1797–1829), jehož nevlastní bratr Hermann byl knězem, vyučoval na zdejší škole náboženství a stal se pro své zásluhy významnou osobností regionu.
(M+M Svatošovi – Po stopách předků Franze Schuberta)

Prohlédli jsme si i vzácný gotický deskový oltář,

zákoutí se starým mocnářem a mladistvě vyhlížejícím už dvě stovky let rostoucím tisem

a došli na hřbitovní návrší s kostelem sv. Michala a kostnicí – původ staveb z 12. století je řadí k cenným kulturním památkám.

Počasí se výrazně zlepšilo, a tak byla naděje užít si při vycházce oslnivě žlutých koberců kvetoucí řepky, jarních kytiček a pro nás, Horáky, neobvyklých listnatých lesů. Mladé, jasně zelené odění stromů (většinou doubků) zprůsvitnily sluneční paprsky – podstoupili jsme  osvěžující přírodní koupel ve vzdušných lázních…

Ve zdejším vinařském regionu pěstují mé oblíbené Veltlínské zelené, daří se tu Muškátu, Ryzlinku i Rulandskému – to je pak radost procházet idylickou krajinou…

Hlavním lákadlem na této trase byla rozhledna Europawarte nedaleko Waitzendorfu, vybudovaná v roce 1980 při příležitosti oslav 1 500. výročí narození sv. Benedikta, ochránce Evropy.

Betonová stavba stojí na kopci Schafberg ve výšce 471 metrů a je z ní nevzrušivý rozhled do rovinatého okolí. Na výhledovou plošinu s šest metrů vysokým křížem jsme vystoupili  po 112 schodech v patnácti podlažích, celková výška masivní věže je 26 metrů.

Po trase č. 663, vcelku dobře značené, jsme se dostali do Obermarkersdorfu a svedeni většinou, nepokračovali jsme do Retzu, ale špacírovali lenivě vesnicí a pozorovali okolní dění s výmluvou na pokročilý čas…
Nějak z nás ta ametystová energie z Maissau rychle vyprchala…

Do Retzu jsme přijeli autobusem a chvíli počkali na pár nadšenců, kteří prošli celou naplánovanou trasu.
Ametystový svět byl za námi, všední (ale taky krásný) před námi…