30. dubna 2014
V letošní značkařské sezoně přibyli v jihlavském obvodě dva noví adepti značení – jeden z nich, Ambrož Kalina, obnovoval s námi přidělenou trasu, aby si prakticky vyzkoušel do čeho vlastně jde. 🙂 Na pět a půl kilometru žlutě značené cesty jsme tedy byli tři a práce nám šla jedna radost.
Začínali jsme na prostranství před chatami Klubu českých turistů Čeřínek – zdejší směrovník je dokladem okřídlené věty uváděné ve všech turistických průvodcích: Vrch Čeřínek je východištěm značených turistických cest.
Vše bylo, jak má být – voňavá příroda, zpěv ptáků, tiché soustředění na práci…
Cesta je turisty hodně používaná, vede vzrostlým a zdravým lesem k okružní naučné stezce Čeřínek – mnohokrát jsme ji prošli a vždycky nám nabídla osvěžení, dnes umocněné dotýkáním stromů…
Nastal čas pro několik dokumentačních snímků:
Když zavede poutníka tato od nepaměti místními obyvateli používaná lesní cesta k zatopenému lomu, pak se neubrání označit ji za romantickou…
Malovat značky v takovém prostředí je za odměnu.
Řezali jsme, stříhali, čistili a malovali, až jsme se po několika hodinách ocitli v městečku,
které se proslavilo několika rodáky se skvělým hudebním nadáním – jmenujme alespoň Slávka Smišovského (1931–2011), autora asi pěti set skladeb, které se ze Slovácka, kde se usadil, rozlétly v podání Mistříňanky, Moravanky a dalších slavných dechových hudeb do celého světa.
Víte, že je autorem písně Ty falešná frajárko?
Nadání prý Blahoslav Smišovský zdědil po matce, která velmi dobře zpívala; jako chlapec se učil na několik nástrojů, pak vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně hudbu a češtinu a když se v Uherském Ostrohu seznámil se svou budoucí ženou, už odtud neodešel. Jeho skladby byly velice populární, mnoho jich otextoval přítel, básník František Kožík. Dočetla jsem se, že Slávek Smišovský vždy na konci své kompozice napsal: Bože, kéž to někoho potěší.
Druhý slavný rodák z Dolní Cerekve, hudební skladatel Karel Pádivý (1908–1965), prožil většinu života v Trenčíně – zde vyvíjel bohatou činnost pedagogickou, osvětovou, ale především hudební – k jeho poctě se dosud každé dva roky pořádá v Trenčíně festival dechových hudeb.
Karel Pádivý pocházel z osmi dětí, otec byl švec, hrával v místní kapele a byl chlapcovým prvním učitelem hry na housle, k nimž později přibyly dechové nástroje. Nadaný mladík hrával od 14 let jako elév v posádkové hudbě v Jihlavě, v 17 letech byl přijat do vojenského orchestru v rumunském Sibiu. Základní vojenskou službu konal v Trenčíně, kde se pak oženil a usadil. Z jeho 110 skladeb zlidověla Okolo Suče…
V roce 2008, při 100. výročí narození Karla Pádivého, bylo mu v Dolní Cerekvi uděleno Čestné občanství in memoriam.
Že zde šířeji nepíšu o skladatelích Antonínu Ptáčkovi a Františku Prášilovi neznamená, že by jejich význam byl menší – jen myslím, že pro dnešek už bylo muziky dost… 🙂
Když jsme se vraceli od nádraží, na prostranství pod tratí se chystala velká vatra k upalování čarodějnic – rychle jsem se odtud klidila a ani oba pánové neměli náladu na ohňovou show – Ambrož prohlásil, že si nemyslel, že značení dokáže člověka tak unavit, přesto prý si je jist, že se rozhodl dobře. 🙂
Cestou zpátky jsme tu a tam opravili nějakou barevnou slzičku, ale především jsme zálibně prohlíželi novotou zářící značky a užívali si endorfinové procházky večerním lesem…