Podzimním Horáckem k rozhledně na Pekelném kopci

39. ročník turistického pochodu okolím Třebíče
1. listopadu 2014

Tento pochod bude v budoucnosti lehce zapamatovatelný – je to ten, kdy se do svého města Třebíče vrátili Láďa Tomáš s Tomášem Klimentem z Kangchenjunga treku v Nepálu a na Pekelném kopci byla zpřístupněna nová rozhledna. 🙂

Ráno jsme přijeli do Třebíče, z nádraží ČD došli přes celé město do turistické klubovny Na Babáku, kde byl jako vždycky start i cíl všech pěti pěších tras (14 – 50 km) a třech cyklotras (32 – 62 km).
Před klubovnou nás vítal kašírovaný předseda KČT Láďa Tomáš,

v klubovně rozesmátí pořadatelé:

Přihlásili jsme se na trasu a zároveň se dozvěděli, že Láďa Tomáš a Tomík Kliment přijedou vlakem v 9:20 – napadlo nás, že je zajdeme neokázale přivítat na nádraží, protože jsme se na ně těšili a byli jsme na jejich výkon hrdí. Navíc jejich pobyt v Himálaji se trefil právě do doby, kdy celý svět trnul hrůzou – střechu světa začaly při vánici pokrývat masy sněhu, které vyvolaly množství lavin, pod nimiž nalezly smrt desítky lidí…

Naši himálajští vyslanci (byla s nimi ještě Ola Lorenzová z Olomouce) odjeli 26. září tak, aby si v říjnu, kdy prý v Himálaji panuje příhodné počasí pro vysokohorské túry, dopřáli trek v oblasti Kangchejungy (8598 m n.m.), třetí nejvyšší hory světa (po Mount Everestu a K2). Než odjeli, nespecifikovali přesně lokalitu, a tak když jsme slyšeli o nebezpečí, které turistům v nejvyšším pohoří světa v okolí Annapurny při cyklónu hrozí, měli jsme o ně veliký strach – jak jsme si všichni oddechli, když se Láďa ozval… Netušil, co prožíváme, neboť neměli spojení se světem, a oblast, kde pobývali, byla mimo ohrožení lavinami, jen dostala větší sněhovou nadílku…

Navrátilci byli skoro dva dny na cestě – z Káthmandu letadlem do indické Bombaje, pak do Bruselu, odtud do Mnichova, autobusem do Prahy, 1. listopadu vlakem domů – tady jsou:

Nejvyšší místo, kterého dosáhli, byl ledovec Lhonak a místo zvané Pang Pema (5140 m n.m.), odkud si užili nádherného výhledu na vrcholky osmitisícovek a ledovce – to je dopřáno nemnohým…
Zasloužili si přivítání chlebem a solí…

Stejným vlakem přijeli na pochod Podzimním Horáckem i turisté ze vzdálenějších míst Vysočiny – až do výstupu na nádraží netušili, jak vzácné spolucestující mají – přivítání s přáteli bylo opravdu srdečné…

A je jasné, že první kroky borců vedly do klubovny:

Museli vydržet focení ze všech stran, odpovídat na stejné otázky – ale to všechno svědčilo o zájmu bližních o jejich osoby i výkony, což oba dobře věděli… 🙂

Poté, co se přátelsky přivítali předsedové odboru, odešel ten světoběžný shodit měsíční vous, čímž byl symbolicky potvrzen návrat domů…

Pak jsme se i my mohli konečně vydat na trasu – a jak jsem upozornila na začátku, existence nové rozhledny je dostatečným důvodem vydat se na její výhledovou plošinu.

Trasa: Třebíč, nádraží ČD – klubovna KČT Na Babáku – nádraží ČD – Na Babáku 🙂 – nádraží autobusové ZTZ – Libušino údolí – Terůvky – rozhledna Pekelný kopec – Kracovice – Terůvky – Třebíč – Na Babáku – nádraží ČD = 22 km

Do padesátých let minulého století stávala na Pekelném vrchu rozhledna a tak není divu, že si místo říkalo o objekt, ze kterého by opět mohli návštěvníci pohlédnout do okolní krajiny.

Brněnský architekt Pavel Jura navrhl pro rozhlednu dřevěnou konstrukci s kovovými prvky tak, aby stavba symbolicky vyjadřovala kulturněhistorické složky, charakteristické pro Třebíč, tj. propojení křesťanství se židovstvím.

Podoba rozhledny se váže k místní pověsti, kdy svatý Prokop zkrotil ďábla a odhodil ho na Pekelný kopec – zde je souvislost s třebíčskou bazilikou sv. Prokopa.
Půdorys je kombinovaný ze dvou čtverců, což připomíná Davidovu hvězdu – odkaz na židovskou komunitu v Třebíči. Jistě není třeba připomínat, že bazilika sv. Prokopa a židovská čtvrť (soubor 123 domů) jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Rozhledna z modřínového dřeva je 23 metrů vysoká a stojí na zalesněném kopci ve výšce 572 metrů.

Téměř všichni účastníci si z plánovaných tras odskočili na Pekelný vrch – bylo tu hodně živo, kruhový výhled byl poměrně uspokojivý,

kovové schodiště zažilo zatěžkávací zkoušku.

Pekelný kopec má vlastně dva vrcholy, druhý, prý o maličko nižší, označený kamennou mohylou, je vzdálen asi 100 metrů a došli jsme k němu kolem tzv. májového kamene. Turisté z Třebíče nás informovali, že kovář z vedlejší vsi vytesal bezprostředně po skončení války do kamene památné datum:

O tom, že lidé toto místo často navštěvovali, svědčí i kovové tee-pee, které před několika desítkami let postavil jeden z turistů jako ochranu před nepřízní počasí.

Cesta zpět do Třebíče proběhla v duchu rekreačním,

Na Babáku nás čekali pořádající turisté s vlídným slovem, grilovanými klobáskami a pamětním listem. 🙂

Potěšilo nás sdělení, že podobně odměnili 282 pochodníků.

Věřím, že někdo klikne i na články, v nichž píšeme o průběhu minulých ročníků, kterých jsme se zúčastnili:
M+M Svatošovi – Podzimním Horáckem 2007,
Podzimním Horáckem 2009,
Podzimním Horáckem 2010 ,
Podzimním Horáckem – krajinou v okolí Třebíče 2013.