Přechod Jihlavských vrchů: Javořice 2015

Druhá část přechodu vedla z Jihlávky přes Javořici do Řásné a Telče
7. února 2015

Den, který byl pořadateli z KČT Tesla Jihlava vybrán pro výstup na Javořici, sliboval už v 7:33  při nastupování do vlaku, že nám dneska dopřeje hojné turistické radovánky, a po hodince, při příjezdu do Jihlávky už bylo jasné, že slib dodrží. Umýval si možná svědomí za mlžnou a srážkově bohatou sobotu při první části přechodu Jihlavských vrchů Křemešník – Čeřínek 2015.

Trasa: Jihlávka – Chadimův mlýn – Žižkův kámen ČTZ – Janštejn – U Obrázku ŽTZ – Studánka Páně – Javořice ZTZ – Míchova skála – Velký Pařezitý rybník ČTZ – Řásná – Lipky – Telč – Telč nádraží – 23 km + 5 km po Telči a Jihlavě

Na startu v Jihlávce se nás sešlo 18, obzvláště mě potěšilo, že sedm turistů bylo z KČT Čeřínek – svou přítomností naznačili, že si váží historické akce, za jejíž zachování vděčíme turistům z KČT Tesla (původně byl dvoudenní pochod založen v roce 1970 Ing. Kodayem z KČT Čeřínek, po třiceti letech zrušen jeho nástupcem Z. Kurkou; na přímluvu Ing. Kodaye se pořadatelství ujali „tesláci“).

Sníh, kterého nebylo dost na běžkování, byl zmrzlý, takže jsme se nebořili a cesty v  bezvětrném zimním dni využívali k lehké společenské konverzaci, která však nebránila bedlivému pozorování okolí. V Janštejně jsme se od Míly Bradové dozvěděli, že projektantem koupaliště, otevřeného v roce 1986, byl její tchán Ing. František Brada (stejně jako na Okrouhlíku u Jihlavy).

Javořickými lesy jsme došli ke Studánce Páně, kde jsme pořídili obligátní foto účastníků:

Na vrcholové plošině pod vysílačem bylo zářivě až slavnostně – hloubku modré oblohy zdůrazňoval 164 metrů vysoký ocelový stožár s laminátovým nástavcem, postavený v roce 1989 (první, 55 metrů vysoký vysílač, vznikl na Javořici roku 1961). Panovala tu úplně jiná atmosféra nežli na Silvestra 2014, kdy jsme na nejvyšší horu Vysočiny (837 m) vystoupili naposledy.

Večer, nadšení krásným výletem,

jsme se ze zpráv dozvěděli, že na střední Moravě, kolem Olomouce, byla během dne sněhová vichřice, dvoumetrové závěje a dost vážná dopravní kalamita…

Z Javořice jsme sestupovali po zeleně značené cestě, vedle níž je odpočívadlo se studánkou – přírodní svatyně je v zimě spíše útočištěm pro duši nežli tělo:

Necelé dva kilometry od vrcholu je z turistické trasy vyznačená odbočka k přírodní památce Míchova skála (770 m n.m.), což jsou dvě žulové skalní věže asi 13 metrů vysoké, které vznikly mrazovým zvětráváním. Byl by hřích nezajít:

Navíc tu Mirek nalezl dychtivé posluchačky, takže rychle vklouzl do role značkaře-osvětáře:

Dalším místem, na které se každý poutník javořickými lesy těší, je Velký Pařezitý rybník. Přečteme-li si ceduli s informacemi o místní flóře a fauně, s úctou a obdivem pohlížíme na krajinný celek, kterým procházíme.

Rybník jako zdroj pitné vody pro své sídelní město Telč nechal v roce 1565 vybudovat Zachariáš z Hradce (1526–1589); tuto funkci rybník jako záložní zdroj dosud plní. Okolní rašeliniště jsou porostlá různými (vzácnými) druhy bříz, takže celá přírodní rezervace ve výšce kolem 680 metrů připomíná horskou tajgu.

Pohled na kameny vyčnívající nad hladinu rybníka v mé mysli někdy vyvolá zamlžené mystické představy, snad z minulých životů či ze silně prožité četby, jindy mi balvany připomínají útěšnou skalku z japonských zahrad…

V restauraci v Řásné jsme si vybrali ze dvou nabízených polévek bramborovou – mám dost jasnou (nehezkou) představu, co se s ní dělo, nežli po hooodně dlouhé době přišla na náš stůl – ve finále asi popletli zadání – styděl se v ní vedle trošky nechutné, původně dlouho a hluboce zmražené zeleniny jeden osamělý brambůrek, zato česneku, který nás společensky deklasoval, v ní bylo aspoň pět kilo! Inu, budeme si to pamatovat…

Červená značka nás vedla k Telči,

tradiční zastavení patřilo osmiboké kapli sv. Karla Boromejského z roku 1663 – o staré i novější historii poutní kaple jsem podrobně psala ve článku Přechod Jihlavských vrchů 2012, tak jen připomenu, že ji vybudovala hraběnka Františka Slavatová jako poděkování za záchranu života syna Karla Jáchyma (spadl do vlčí jámy), kterým nakonec stejně vymřel v roce 1712 rod Slavatů. A v době poměrně nedávné (1961) zde tragicky skonal mladý kněz Vladimír Koukal – tři měsíce po vysvěcení ho při modlitbě zasáhl před oltářem blesk…

Zašli jsme i k blízké kalvárii – sochy z mušlového vápence patří ke koloritu zdejšího místa:

Ačkoliv trasa dnešního pochodu nepatří k nejkratším, zvládli jsme ji v rekreačním tempu,

do Telče jsme vstoupili alejí V lipkách, v 16:35 odjeli autobusem do Jihlavy a do Bedřichova to pěšky hezky ubíhá… 🙂

O přechodu Jihlavských vrchů v roce 2014 a též odkazy na dřívější ročníky naleznete ve článku:
M+M Svatošovi – Přechod Jihlavských vrchů 2014: Javořice.