35. ročník turistického pochodu
Neděle 29. března 2015
Nedělní část dvoudenního pochodu Jarní Vysočinou nebereme jako turistický výšlap, ale jako vycházku v okolí Havlíčkova Brodu – nejinak tomu bylo 29. 3. 2015, kdy jsme se společně s Jitkou a Honzou Korbelovými dostavili ráno po deváté na start, který byl, stejně jako v letech předchozích, v budově městského úřadu V Rámech.
Popovídali jsme s Martinem Pluhařem, který už „odběhl“ pětadvacítku a chystal se domů, a pozdravili se s Mílou a Jardou Mikešovými ze Světlé nad Sázavou.
Rozhodli jsme se pro trasu, která byla v propozicích sobotních – dobře ji známe, mnohokrát jsme ji prošli – a leží na ní Pelestrovská hospůdka. 🙂
V dnešním článku chceme zařadit dosud nepublikované informace a obrázky z trasy, ale hlavním sdělením je, že jaro už na Vysočinu opravdu dorazilo. 🙂
Zelená turistická značka nás vedla přes náměstí – při rekonstrukci před několika málo lety narazili dělníci na středověkou kamennou studnu a při dalším průzkumu se ukázalo, že je 16 metrů hluboká.
Nedaleko studny je kašna se sochou Tritona, dílo Jana Václava Prchala z Jihlavy – povídá se, že kašnu musel na konci 18. století z trestu financovat pekař Koudela, neb prý šidil zákazníky na pečivu.
Na velmi čestném a frekventovaném místě poblíž kostela je památník významnému rodákovi Vojtěchu Weidenhofferovi (1826–1901), poslanci Českého zemského sněmu.
Rodák z Německého Brodu byl úspěšným podnikatelem (průkopník škrobárenství ve městě, v roce 1869 zavedl v regionu jako první podnikatel parní stroj), politikem (místním i poslancem zemského sněmu) a osobností podílející se na mnoha projektech zlepšujících okolí města i život v něm (zasloužil se o rozvoj spolku Jasoň, spoluzaložil park Budoucnost).
Vojtěch Weidenhoffer si čtyřicet let psal deník (knižně vydán roku 2013), který se stal uceleným historickým svědectvím o době druhé poloviny 19. století.
Pomník, jehož autorem je Jan Exnar, byl instalován v roce 1997.
Procházeli jsme brodským parkem Budoucnost, který založil v roce 1889 na ploše 25 hektarů Okrašlovací spolek – významnými body jsou barokní kostel Nejsvětější Trojice s blízkou trojbokou kaplí sv. Kříže.
Parkem protéká Cihlářský potok, na kterém je několik rybníků.
Cesta ubíhala pohodově, jediný dramatický okamžik jsme zažili, když rytíř Mirek zachránil z úzké betonové nádržky žabku, která by se bez jeho pomoci nedokázala dostat ven.
Na následujícím památníku je text: František Matoušek, lesní rada, 1868–1946, zasloužil se o pelestrovské lesy.
V Pelestrovské hospůdce bylo milo a obsluhující se chovala, jakoby čekala právě na nás – předložila nám báječný nedělní oběd, po kterém jsme druhou půli cesty absolvovali v ještě větší duševní vyrovnanosti. 🙂
Smutným momentem byla návštěva lomu, kde bylo 6. května 1945 zastřeleno osm lidí a pohřbeno ve dvou hrobech – stavujeme se tu vždycky – přečíst nahlas jejich jména a tak je na chvíli včlenit mezi živé…
Na okraji Havlíčkova Brodu, v části Rozkoš, býval dříve předměstský pivovar a výletní hostinec „Na Rozkoši“, který si ve svých studentských letech oblíbil Karel Havlíček Borovský – o tom nás informuje plechová cedule na fasádě domu, dnes přestavěného.
Karel Havlíček Borovský (1821–1856) studoval od roku 1830 v Německém Brodě, nejprve na hlavní škole, pak na gymnáziu. Studenti se scházeli v hospodě „Na Rozkoši“, hráli karty a kuželky, Karel prý dobře zpíval při kytaře… 🙂
Radomír Dvořák, havlíčkobrodský sochař, vytvořil osobnosti, která dala jméno jejich Brodu, zajímavý pomník z jednoho a půl tisíce knih naskládaných na sebe do výšky dva a půl metru. Betonový odlitek z knih byl odhalen na břehu Sázavy při příležitosti 185. výročí narození Karla Havlíčka Borovského v parku nazvaném Havlíčkův Hydepark – kdo prý dokáže vylézt nahoru, může odtud povídat cokoli…
Do cíle jsme se vraceli podél městského opevnění z první poloviny 14. století – tehdy byly vybudovány hradby se dvěma věžemi a čtyřmi baštami – jedna z nich se pyšní novou krytinou ze štípaného modřínu.
Užili jsme si krásnou neděli!
Související články o minulých ročnících pochodu Jarní Vysočinou a o Havlíčkově Brodě:
Jarní Vysočinou 2009,
Jarní Vysočinou 2011,
Jarní Vysočinou 2013,
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Havlíčkův Brod 2010.
Hurá! Dostal jsem se na stránky Svatošových mezi všechny ostatní zde uvedené velikány! Nehynoucí sláva mě nemine .-)
(Tedy alespoň do té doby, co bude internet internetem .-))
Ano, rozhodně jsme mezi zde uváděnými turisty a ostatními výtečníky v dobré společnosti 🙂