Nedělní odpolední vycházka
12. dubna 2015
Hned na začátku zařadím „výslužkový“ list, který jsme dostali od pořadatelů – jsou na něm základní údaje o akci, na kterou jsme se z Jihlavy vydali společně s Ivou Svobodovou a Jitkou a Honzou Korbelovými.
Byl den jako stvořený pro pobyt v přírodě – a navíc jsme na startu dostali dobré slepičí sušenky – tedy s různými semínky. 🙂 Kdo chtěl, dostal i recept, který měla Jaruška Adamová, hlavní pořadatelka vycházky a výrobce té zobací dobroty, připravený. 🙂
O Trnavě a zdejších šikovných turistech se dočtete ve článku ZJTS v Trnavě u Třebíče 2014.
Naplánovaná trasa, vedená po vzorně vytvořeném příležitostném značení, začínala u nového objektu, kterým se vesnice chlubí – za téměř 69 milionů Kč byla před pár lety dokončena kanalizace a čistírna odpadních vod – tam jsme mohli nahlédnout, a pán, který čističku obsluhuje, nám vysvětlil fungování provozu – na vlastní oči jsme viděli, že voda vytékající do potoka je opravdu čistá… Moc jsem tomu nerozuměla, ale udělalo to na mě dojem! 🙂
Nejnavštěvovanější místo v širém okolí je jistojistě Kobylinec – a letos se pořadatelé trefili přesně do plného květu konikleců – většina lidí poklekla před květy, které se důvěřivě otvírají u samé země vstříc slunci i obdivovatelům – fotografům se zvyšoval krevní tlak při pohledu na fialové klenoty, každý svým způsobem jedinečně vyvedený a lákající ke zvěčnění objektivem…
I druhá část vycházky byla vpravdě nedělní: z Kobylince k rybníku Veselý – poldr potoka Březinka – rybník Velký Bor – poldr Klapovského potoka – rybník Jandák – Trnava.
Šli jsme známou krajinou, povídali si a koukali…
Rybník Velký Bor nás přiměl k delšímu zastavení nejen svým zjevem, ale dávným příběhem, který se tu stal v polovině 17. století – na něj upomíná smírčí kámen poblíž hráze na vyvýšenině, kde jsou i Boží muka.
Cituji z publikace kolektivu autorů vedených E. Nožičkou „Památné kameny a pověsti na Třebíčsku“:
Podle pověsti na tomto místě vyvrcholil historicky doložený spor mezi učitelem a žákem, o němž hovoří kronika i vlastivěda.
Rudíkovský učitel byl na žáky zlý, nešetřil rákoskou a na žáky křičel. To byly jeho osvědčené metody. Jméno Jana Ámose Komenského, který chtěl, aby si děti hrály a všechno se nenásilně učily, mu zřejmě nic neříkalo. Žák Jakub Kopečný z Trnavy chodil do školy nerad. Proč se učit, když byl myšlenkami jinde? Jednou ho učitel vyhnal, aby mu pásl krávy. Jakub si však lehl do trávy a o krávy se nestaral. Při této siestě ho však učitel překvapil a seřezal ho holí hlava nehlava. Jakub musel hnát krávy k Rudíkovu, zatímco učitel zapadl do trnavské hospody. Jakub úkol splnil, krávy ustájil, ale domů se mu nechtělo. Plný hněvu se usadil na hrázi rybníka. Tohle učiteli nikdy neodpustí! Vtom se na obzoru zakymácela známá učitelova postava. Jakub plný nenávisti uchopil do ruky kámen. Když se učitel přiblížil na krok, rozmáchl se, srazil jej k zemi a učitele bil do hlavy, dokud nevypustil duši. Jakub nedopadl nejlépe. Zákony těch časů měly daleko k dnešnímu stavu. Tak se o nešťastném žákovi můžeme dočíst v popravčí knize: „Jedenáctého května 1644 popraven Jakub Kopečný z Trnavy, dvanáctileté pachole, pro mord nad preceptorem svým spáchaný.“
Jen po pár stovkách kroků je poblíž rybníka zvláštní místo, o kterém jsem se nedozvěděla zhola nic – podívejte se tedy s námi na několik obrázků a zasněte se – fantazii se meze nekladou…
Značení nás zavedlo k poslednímu z trnavských rybníků, který dosud není zanesen v mapách – vznikl před nedávnem – bohužel jeho tvůrce, který si plánoval užívat tu nebeského klidu, byl krátce po dokončení svého vlastnoručního díla nenávratně povolán na jinou destinaci…
Odpolední vycházky se podle sdělení pořadatelů zúčastnilo 105 turistů – a žádný z nich nelitoval…
Cíl byl v osvědčeném místě – v trnavské restauraci U Toma – teprve tam jsme se setkali s většinou účastníků a odpočinkově trochu poklábosili. 🙂
Související články:
M+M Svatošovi – Koniklece na Kobylinci 2012,
Koniklece na Kobylinci 2013,
Trnava – podzimní putování krajem kolomazných kamenů a rybníků.