Podivuhodná setkání Eleonory Sternbachové

Nová naučná stezka v Třešti byla otevřena ve středu 22. dubna 2015

Když jsme se dozvěděli, že ve Třešti bude otevřena naučná stezka se sice trochu dlouhým, ale velice poetickým názvem, nechtěli jsme u toho chybět a před devátou ráno zvědavě očekávali u vchodu do parku vedle třešťského zámku události příští.

Organizátoři z městského úřadu a ti, kteří se podíleli na koncepci naučné stezky, řekli pár slov o záměrech a vzniku přibližně dva a půl kilometru dlouhé trasy s patnácti zastaveními, na nichž infotabule přiblíží návštěvníkům zdejší přírodu, život a osobnosti tak, aby si ti vnímaví po absolvování celé trasy odnášeli základní informace o městě, které zaujímá na mapě Vysočiny významnou pozici.

Aby autoři textů inspirovali návštěvníky k pozornému přečtení, vymysleli kvíz, tzv. hledačku s tajenkou, do níž je třeba doplnit slova a výrazy, které se dozvědí na infopanelech, tedy: v odpovědích na patnáct otázek se skrývají čísly označená písmena, která tvoří tajenku. 🙂 Vypadá to na první přečtení hodně složitě a asi předpokládáte, že kvůli tomu tajenku vyzradím, ale to opravdu ne…

Každý účastník slavnostního otevření dostal list s mapkou trasy a názvy jednotlivých zastavení, na druhé straně byla ta doplňovačka.

Je jasné, že jakmile byl úvodní blok skončen a trasa otevřená, děti se chutě pustily do luštění tajenky. 🙂

Teď myslím je nejvyšší čas, abychom vysvětlili název stezky a přiblížili podivuhodná setkání děvčátka Eleonory s průvodci, kteří i nám mají co říct.

Eleonora Sternbachová (25. 6. 1928 –19. 12. 2008) byla dcera posledního majitele třešťského zámku barona Leopolda Sternbacha a jeho ženy Christianny. Měla starší sestru Elizabeth a o rok mladší Leopoldinu, bratr Franz Andreas se narodil v roce 1924 (†1991).

Trochu historie: Třešťské panství se zámkem zakoupili baroni Wenzel-Sternbachové z Tyrol v roce 1844, usadili se zde a postupně zvelebili město i okolí, v polovině 19. století vybudovali patnáctihektarový anglický park u zámku, začali s vysazováním dnes proslulých třešťských alejí, důraz kladli na rozvoj školství a zvyšování vzdělanosti, podle jejich skutků se dá říci, že celý rod považoval toto místo za svůj opravdový domov. V archivech jsou dochovány zápisy o štědrých peněžitých darech jednotlivých členů rodu Sternbachů do různých resortů – ale přišla okupace a válka – a to byl konec idyly…
Manželé Sternbachovi se v době Protektorátu přihlásili k Němcům, a tak na konci války oba ze strachu před následky zmizeli, všechny čtyři děti zůstaly a veškerá zloba „vítězů“ se vylila na ně… Sourozenci se hned po osvobození obrátili na české úřady se žádostmi o navrácení československého občanství a poukazovali na to, že německé občanství na ně přešlo v době jejich nezletilosti a oni ho odmítají. Zbytečně připomínali svou českou výchovu a české školy, svoji bezúhonnost a protiněmeckou činnost během války – všichni byli odsunuti, majetek samozřejmě zkonfiskován.

Pan Ladislav Vilímek, archivář, zveřejnil fakta, která přibližují osud Eleonory Sternbachové:
když měla v roce 1944 nastoupit jako pomocnice k německé branné moci, utekla z domova a teprve po mnohých zásazích a prosbách rodičů se ji podařilo umístit jako řadovou pracovnici do Morkovic na Kroměřížsku. Tam se dostala do partyzánské skupiny a napomáhala největší akci, kterou proti Němcům uskutečnili, měla informace a předávala je českým kolegům. Byla vyslýchána gestapem, ale neprozradila nic – pravdivost těchto tvrzení byla ověřena, účastníci partyzánských akcí, kteří přežili, vypovídali po válce shodně v její prospěch…
Eleonora Sternbach-Huyn prožila celý další život v Itálii a do rodné Třeště se už nikdy nepodívala…

Šli jsme postupně k jednotlivým tabulím, pozorně četli texty a vyplňovali tajenku, což byl podle našeho názoru vedlejší produkt, hlavní byly informace o historii Třeště a osobnostech, které v ní zanechaly výraznou stopu.

Četli jsme o těch nejznámějších – spisovateli Franzi Kafkovi (1883–1924) a jeho strýci z matčiny strany, MUDr. Siegfriedu Löwym (1867–1942), známém třešťském lékaři, o ekonomu světového jména Josefu Aloisi Schumpeterovi (1883–1950), o matematiku, lékaři a hvězdáři Šimonu Partlicovi (1590–1649), ale i o lidech, kteří proslavili Třešť, místo se staletou historií, skrze dokonale provedenou řemeslnou práci.

Ověřená historie Třeště začíná během 13. století, v archivech jsou zprávy o vsi a kostele, na konci 15. století koupili panství Vencelíkové z Vrchovišť a na Žirovnici a tvrz, kterou v Třešti vybudovali, po několika desetiletích přestavěli na renesanční zámek. Na začátku 17. století se však ocitli na nesprávné straně a po bitvě na Bílé hoře přišli o majetek, Třešť spadla do rukou rodu Herbersteinů, kteří na začátku 18. století přestavěli zámek v barokním slohu. Od poloviny 19. století patřilo panství výše jmenovanému rodu Sternbachů, v roce 1945 připadl zámek státu. Po náročné desetileté rekonstrukci je od roku 1994 zámek otevřený pro veřejnost, vlastníkem je Akademie věd.

Pro větší názornost jsem se pokusila některé zajímavosti z ofocených panelů přenést:

Na předcházejícím obrázku je vzácná fotografie hájovny Na Pouštích – právě zde se narodil MUDr. Leopold Fritz (1813–1895), jehož otec byl v panských službách. Více o Leopoldu Fritzovi, lékaři, vlastivědném pracovníku a osobnosti působící v Jihlavě je ve článku Výlov rybníka v Nevcehli.

Ze všech řemesel, která dosáhla ve Třešti věhlasu (na prvním místě jmenujme výrobu betlémů), zmíníme zde sirkařství – povolení k výhradní výrobě sirek získal v roce 1847 turecký občan Samuel de Mayo, jehož syn Karel v podnikání úspěšně pokračoval. Po jeho smrti převzal sirkárnu Moritz Meissner; firma prosperovala a vyvážela zápalky do celého světa, na začátku 20. století ale podnik zanikl.

Trasa stezky vedla ven z parku, jednou z několika třešťských alejí, které krajinu kolem Třeště dělají nezaměnitelnou,

pak kolem kaskády rybníčků

– na cedulích jsme si přečetli o stromech (mnohé z nich sázel učitel Alois Josef Pátek), lesích, zvěři i studánkách a pomalu se vraceli zpět k zámku. Nevím, s jakým časovým rozpětím pro projití a poznání okruhu počítají tvůrci stezky, my, M+M+M, jsme čtení textů věnovali skoro tři hodiny – a máme pocit, že nebyly ztracené. 🙂

Na posledním panelu se v půvabném článečku dozvídáme o bájném jednorožci, jehož měli ve znaku už Vencelíkové z Vrchovišť a od roku 1901, kdy byla Třešť povýšena na město, se stal i jejím znakem.

Podivuhodné setkání Eleonory Sternbachové se záhadným jednorožcem bylo poslední, kterému jsme dnes byli přítomni…
Pak jsme dosadili správná písmena do tajenky a vyšlo nám, že…, a tak jsme to udělali. 🙂

Možná byste si chtěli přečíst článek Třešť – Telč – Želetava.