44. ročník tradičního pochodu se konal současně s 3. ročníkem cyklosrazu oblasti Vysočina
6. června 2015
Nádherné letní počasí (prý byl letos zatím nejteplejší den) přilákalo na start, který pořadatelé tradičně uskutečňují na měřínském hřišti, bezmála 900 lidí – jen asi třetina z nich byli pěšáci, protože ve vedru je jízda na kole příjemnější. My jsme se po vyřízení startovních formalit zařadili mezi pěšáky, kteří zvolili nejkratší trasu vycházející z Měřína po žlutě značené cestě směrem na Chlumek.
Cestou přes Měřín, který má historii sahající do počátků osídlování česko-moravského pomezí, jsme nemohli minout kostel sv. Jana Křtitele ze 13. století – po přestavbách v době následující má barokní podobu.
V letech 1298–1500 bylo v Měříně proboštství třebíčských benediktinů, jimž patřily všechny okolní vesnice. Z původního kostela se dochoval pouze románský portál, dnes součást barokní vstupní věže.
Vchod zdobí reliéf Panny Marie s Ježíškem a dvěma světci – při obdivování nádherné kamenické práce nás napadá příbuznost s portálem třebíčské baziliky sv. Prokopa.
Na návrší nad Měřínem byl skvělý výhled na Dědkovskou horu (694 m) a okolní „kříby“, jak se zde říká zalesněným kopcům v okolí. (M+M Svatošovi – Po hřebeni Arnoleckých hor)
Měli jsme v plánu prohlédnout si nejbližší okolí Měřína, proto jsme se hned po první razítkové kontrole na rozcestí před Kameničkou vrátili stejnou cestou přes Dvůr a Chlumek, a po silničce se okruhem pod Královým kopcem vraceli do Měřína. Králův kopec je významné historické místo – prý se tam podle pověsti smířili 6. prosince 1197 bratři Přemyslovci, kteří válčili o český trůn – domluvili se, že kníže Přemysl Otakar I. se stane českým králem (vládl 1198–1230) a bratr Vladislav Jindřich bude jako markrabě vládnout Moravě (1192–1222).
Všimněte si, že na mapce je zaznamenána lokalita „U posraného kamene“ – je to lidový název skupiny velkých balvanů, v době třicetileté války zdaleka viditelných. Vojsko tehdy tábořilo na holém Králově kopci a velitel ze strategických důvodů určil toto místo jako úlevné.
Vraceli jsme se do Měřína, ozdobeného na obzoru Dědkovskou horou, která sice není nejvyšším vrcholem Arnoleckých hor (Havlina 707 m), ale je nejviditelnější a nejpohlednější.
Záměr navštívit obnovenou a v mapách zanesenou studánku se starobylým názvem Klekní nám nevyšel – nikdo z místních o ní neměl ponětí a neuměl nám poradit správnou cestu – inu, aspoň jsme si prošli okrajové části Měřína a obhlédli kopec, na kterém je sjezdovka s lyžařským vlekem provozovaným měřínským odborem KČT. 🙂
Když jsme se sdostatek vyprocházeli, zamířili jsme do cíle (rovněž na hřišti), odkud jsme si jako potvrzení účasti odnesli diplom:
Pro cyklisty měli pořadatelé přichystaný pamětní list,
na němž je zobrazen místní občan s historickým bicyklem, který jsme mohli, vystavený k potěše všech účastníků, na vlastní oči obdivovat.
Související článek:
M+M Svatošovi – Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Měřín 2011.