Putování k Javoru

36. ročník pochodu k prastarému stromu – Velkému javoru u Věstoňovic na Třebíčsku
13. června 2015

Už pěknou řádku let pořádají trnavští turisté pochod ke stromu, který je evropskou raritou, ale já jsem se zúčastnila poprvé – tuto slunečnou a horkou sobotu jsem jako jediný zástupce naší rodiny přišla s Jitkou a Honzou Korbelovými na start, který byl tradičně v trnavském hostinci U Toma. Mirek měl neodkladnou akci, takže jsem fotografkou byla dnes já – při prvním otevření na mě ale ščudla mrkala červeným očkem a hlásila, že brzy bude mimo službu, dále – ten mimořádný Strom je mimořádně náročný na fotografování, však uvidíte, a Mirek měl po prohlídnutí těch pár obrázků, na které stačila síla ščudly, plno řečí, co jsem měla a neměla udělat… 🙂

Od pořadatelů jsme dostali přesný popis trasy – většinou jsme putovali po lesních cestách, nezařazených v síti značených turistických tras, které pečliví trnavští turisté opatřili na stromech značkami ve tvaru oranžových smrčků – zcela spolehlivě nás vedly krajinou, místy dokonce pěšinkami dokonale vysečenými a vyklučenými křovinořezem – žasli jsme nad tak dokonalou přípravou pochodu…

Putování bylo tedy více než příjemné – v hlavní roli však nebyla turistika, ale Javor, kvůli kterému se dnes vydala na cestu 20 kilometrů dlouhou asi stovka pochodníků – psát jeho název velkým písmenem je zcela na místě – Javor je nejméně 600 let starý – je nejstarším svého druhu u nás, ale pravděpodobně i ve střední Evropě…

První razítková kontrola byla na Ostré hoře – pořadatelé v tričkách barvy konikleců (viz článek Koniklece na Kobylinci a trnavské rybníky) potvrdili průchod kontrolním bodem, do záznamníku Vystup na svůj vrchol přibylo další razítko a na kontě, z něhož se financuje stavba Bezručovy chaty na Lysé hoře další desetikoruny. 🙂

Druhou kontrolu poblíž Přeckova bych nazvala „koštovací“. 🙂
Nezkracovali jsme trasu a přesně se drželi popisu – prošli jsme Věstoňovicemi, pak přes pastvinu a konečně jsem uviděla strom, který je řazen mezi poklady této krajiny.

Javor má otevřený dutý kmen s mnoha otvory, silné větve jsou ořezané, ale vyrážejí z nich mladé – Javor tedy stále žije a každé jaro se zazelená. Obvod památkově chráněného velikána se udává kolem 830 centimetrů, síla kůry a dřeva je přibližně 25 centimetrů, v odborné literatuře nejčastěji zmiňují výšku 12 metrů.

V archivech prý jsou zprávy o tom, že v době pobělohorské se u tohoto výjimečného stromu scházeli evangelíci – dodnes jich je v tomto kraji hodně – v nedalekých Horních Vilémovicích si v roce 1788 postavili kostel.

Je jasné, že jsem do dutiny ve stromě vstoupila, dotýkala se dřeva a užila si posvátnou chvilku s velebným pamětníkem dávných dob – která asi síla ho uchránila před záhubou a ještě mu dala do vínku dlouhověkost?

Dočetla jsem se, že javor klen bývá označován jako horský javor, jehož dřevo je tvrdé, těžko štípatelné, v suchu trvanlivé, ale ve vlhku podléhá hnilobě. Javory byly využívány na výrobu potaše – jejich pálením se získával draselný popel a z něj pak potaš (čili flus) potřebná pro výrobu skla, mýdla a loužení kůží.

Na třetí kontrole, klobáskové, jsme byli natošup – přibylo poslední razítko a už jsme seděli u ohýnku a opékali výslužku… Panovala všeobecná pohoda, ale byli jsme v polovině cesty, takže po krátkém odpočinku nastolen zpáteční směr – Trnava.

Cestou do cíle jsme se opět na mnoha místech přesvědčili, že značení pro poutníky bylo dokonalé a bezpečně nás dovedlo na terasu hostince, kde jsme z rukou předsedy KČT Trnava Františka Dlabáče převzali diplom za účast.

Související články:
Putování krajem skalek, remízků a rybníků 2010,
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Trnava u Třebíče 2014,
Trnava – podzimní putování krajem kolomazných kamenů a rybníků 2014.