Kolem noční Jihlavy po historických pamětihodnostech 2015

26. ročník turistické akce pořádal Klub českých turistů Tesla Jihlava
11. září 2015
Podvečerní procházka městem vyvrcholila návštěvou koncertu, letní večer končil u ohýnku

V našem turistickém kalendáři má tato vycházka s náplní historickou a kulturní své stálé místo. Už jsme si zvykli, že v podvečer projdeme městem, popovídáme se známými, kterými se to všude kolem jen hemží, pak navštívíme koncert či výstavu a letní večer zakončíme s turisty a pořadateli u ohýnku. Pěší chůze nočními ulicemi přes celé město až do naší okrajové čtvrti dá večeru punc ryzosti.

O základní údaje jsem poprosila předsedkyni KČT Tesla, hlavní pořadatelku akce Mílu Bradovou, která napsala:
Na trasy v délkách 8 a 15 km vykročila řada rodin s dětmi, skupiny přátel i jednotlivci, na pětikilometrovou, tzv. kočárkovou trasu, se vydaly tři rodičovské dvojice se sportovními  kočárky, v nichž spokojeně pospávaly malé turistické ratolesti.
Všechny trasy vedly tradičně v blízkosti známých jihlavských pamětihodností, nově také kolem Památníku královské přísahy.
Počet účastníků dosáhl v letošním roce čísla 277. Skvělé zázemí celé akci poskytl Dům dětí a mládeže Jihlava.

Fotografie z dění na startu, pak i v cíli, pořídil František Janeček:

O mnoha jihlavských pamětihodnostech už jste se na našich stránkách dočetli (viz např. Kolem noční Jihlavy po historických pamětihodnostech 2014, kde jsou odkazy na ročníky předchozí), v dnešním článku se zmíním zejména o těch, které prošly v poslední době opravou.

První zastavení bylo v Brněnské ulici u Bílých paní, druhé u kostela Matky Boží, pak nám propozice určily razítkovou kontrolu u chrámu sv. Jakuba Většího, jehož věže jsou zdaleka viditelnou dominantou města.

Stavba kostela byla zahájena v první polovině 13. století, při velkém požáru v roce 1523 shořel kostel a obě 63 metrů vysoké věže byly též zničeny – po obnově musela být jedna z nich snížena o 9 metrů, protože se vlivem nestabilního podloží začala vyklánět od své osy. Na začátku 18. století přistavěli ke kostelu kapli Bolestné Panny Marie (na oltáři je vzácná Pieta z roku 1330).
Dnešní podoba kostela je výsledkem rekonstrukce z konce 19. století, před několika lety byl chrám sv. Jakuba Většího prohlášen národní kulturní památkou.
Ve vyšší věži je vyhlídkový ochoz – z výšky čtyřiceti metrů je nádherné podívání na celé město.

Pár metrů od kostela sv. Jakuba je kaple Olivetská hora – roky jsme chodili kolem značně poničené památky, letos v létě byla dokončená rekonstrukce.

Kapli, na jejíž zadní stěně je vymalované panorama biblického Jeruzaléma, vystavěli koncem 17. století a umístili v ní sousoší Krista na hoře Olivetské, které podle odborníků pochází z doby kolem roku 1480. V roce 1912 byla původní kaple zbořena a vystavěna ve stylu secese, sousoší se do ní vrátilo, zub času a nehodní lidé však vykonali své a ve druhé polovině minulého století už se skoro rozhodovalo o jeho bytí či nebytí. Restaurování nejpozoruhodnějšího díla pozdně gotického umění zachovaného v Jihlavě se ujal sochař Petr Váňa; v roce 2010 bylo obnovené sousoší Krista a tří apoštolů umístěno v chrámu sv. Jakuba, do kaple prý se navrátí jedině, bude-li dobře zabezpečena.

Další pamětihodnost, o které se chci zmínit, je most přes řeku Jihlavu, vystavěný v roce 1908 podle návrhu Ing. Josefa Melana. Železobetonový most (místně zvaný U Jánů), jeden z nejstarších dochovaných na našem území, vznikl jako součást městské elektrické dráhy – koleje vedoucí přes něj spojovaly vlakové nádraží (dráha od roku 1871) s dnešním Masarykovým náměstím.

Tramvaje jezdily v Jihlavě do roku 1948, pak přišla éra trolejbusů. 43 metrů dlouhý a 10 metrů široký most sloužil automobilové dopravě až do roku 1981, v roce 2008 dostal statut technické památky a započala kompletní rekonstrukce. Do vozovky byly pro připomínku tramvajové dráhy vráceny koleje, obnoven secesní dekor na nosných sloupech, osazeno ocelové zábradlí podle původního návrhu – od roku 2012 slouží elegantní most chodcům a cyklistům.

V místech, kde město překročí řeku a vstupuje do Čech, stojí nenápadný, ale historicky velice ceněný objekt – Památník královské přísahy. (Fotky pořídil Mirek až v listopadu, v září na Vysočině nesněžilo. 🙂 )

Zde, na hranicích českomoravských, složil dne 30. ledna 1527 Ferdinand I. Habsburský při své cestě na korunovaci do Prahy přísahu českým stavům, že bude zachovávat stará práva českého království.

Česká šlechta považovala tuto událost za tak důležitou, že rok po smrti Ferdinandově vznikl v roce 1565 památník s vytesaným textem královy přísahy, dílo zhotovil kameník Štěpán Tettelmayer.

Získala jsem český překlad Ferdinandovy přísahy, pro zajímavost uvádím:
„Přísaháme Pánu Bohu, Matce Boží i všem svatým, že pánům rytířům, Pražanům i městům a vší obci království Českého chceme a máme v kostele arcibiskupském u sv. Víta na hradě Pražském při korunování našem na království České přísahu činiti tu, která nám vydána bude, že je máme při jejich řádech, v právních svobodách, v spravedlnostech, a při tom všem, kterak ta přísaha v sobě obsahovati bude, kterouž učiniti máme a povinni jsme zachovati. Tak nám Bůh pomáhej a všichni svatí.“

5. února 1527 dorazil Ferdinand I. do Prahy, 24. února byl korunován českým králem, vládl do roku 1564. A sliby? Chyby! Po několika letech jeho vlády už vznikala stavovská opozice…

Ferdinandovým předchůdcem na českém trůně byl Ludvík Jagellonský – stálí čtenáři si možná vzpomenou, že na konci článku Značení pěší trasy z Rytířska do Stáje je obrázek kamenného kříže, tzv. Baby, která je údajně památkou na setkání českých stavů s Ludvíkem Jagellonským v roce 1522 – už tehdy panovalo mezi králem a vlivnou českou šlechtou napětí. Po bitvě u Moháče byl v roce 1526 zvolen českým králem Ferdinand, který však před korunovací musel pod přísahou potvrdit šlechtické výsady.

Nedrželi jsme se přísně propozic pochodu, neboť jsme si nechtěli nechat ujít skvělý večerní koncert pěveckých sborů Melodie a Campanula pořádaný v kostele sv. Ignáce. Závěrečné Dvořákovo Te Deum provedené oběma sbory a sólisty Danou Fučíkovou a Tomášem Krejčím za doprovodu symfonického orchestru ZUŠ Jihlava znělo chrámovou lodí tak, že jsme v tu chvíli věřili ve spravedlivý řád světa…

Noc se zatím ujala vlády a my se vraceli do štábu pochodu k vlídným a štědrým pořadatelům.

Zážitkový večer nám připomene list papíru modrý jako noční nebe nad Jihlavou.