Vlastivědná vycházka s Vilémem Wodákem
Ve čtvrtek 24. září 2015 na jihlavském Ústředním hřbitově
O existenci Spolku pro starou Jihlavu založeného v dubnu 2014 jsme se dozvěděli, když v červnu pořádal jeho předseda Vilém Wodák komentovanou prohlídku Ústředního hřbitova nazvanou Po stopách jihlavských velikánů. Prohlídkou jsme byli nadšení, a proto jsme nevynechali ani říjnovou, která se zabývala zapomenutými vojenskými hroby – působivý výklad badatele Viléma Wodáka přinesl pro nás spousty objevů a zjištění, že s tak významnou, zajímavou a užitečnou historií se chceme setkávat co nejčastěji – stali jsme se členy spolku a průběžně se zúčastňujeme těch akcí, které nás svým obsahem oslovují.
Nezapomenutelná je přednáška nazvaná 700. výročí počátku stavby starohorského hornického náhonu, která se konala letos v březnu při příležitosti významného výročí v historii jihlavského dolování stříbrných rud. Doc. RNDr. Zdeněk Laštovička, CSc. přednášel o unikátní technické památce, umělém odvodnění dolů na těžbu stříbrných rud u Jihlavy. V listině vydané 29. března 1315 potvrdil svým podpisem a pečetí český král Jan Lucemburský smlouvu o provedení zmíněného díla. Doc. Laštovička zmapoval průběh hornického náhonu, který je dosud v krajině dobře patrný, a po mnoho let se snaží, aby tato vzácná památka zůstala zachovaná ku cti dávných obyvatel a pro hrdost a poučení dnešních i budoucích Jihlavanů.
Dech se nám tajil v badatelně Státního okresního archivu Jihlava při přednášce PhDr. Heleny Nedbalové, která vyprávěla nejen o činnosti archivu, ale i o pokladech, v něm uložených, z nichž mnohé jsme na vlastní oči spatřili. I když jsme v archivu nebyli poprvé, znovu jsme s posvátnou úctou hleděli na dokument „městské a horní právo“ s pečetěmi z roku 1249, nejstarší listinu „právo skladu“ z roku 1269, „městský stavební řád“ z roku 1270, a poslouchali příběh o tom, jak se za husitských válek dostala Zbraslavská kronika do Jihlavy. Iluminace z Gelnhausenova kodexu z počátku 15. století jsou opravdu úchvatné – panovníci údajně „drží“ svou podobu, vyobrazený městský znak se dosud používá…
Ve výčtu těch akcí, které nás nejvíce oslovily, zmíním také dubnovou přednášku JUDr. Jiřího Šimánka a Ing. Josefa Poukara na téma Park a socha Gustava Mahlera po pěti letech, v níž zmapovali dění, které vedlo v roce 2010 k postavení sochy významnému skladateli a dirigentovi.
Konečně se dostávám k pozdně odpolední zářijové vycházce – nejdříve však kratičký výlet do historie:
V archivních dokumentech z roku 1268 je jako první představitel města zaznamenán rychtář Jindřich Pechervol, řada dalších pokračuje až do roku 1786; pak jsou do roku 1849 voleni purkmistři, od roku 1850 je první muž města až do začátku II. světové války nazýván starostou, po válce následovali předsedové národního výboru, po sametové revoluci se vrátili starostové a od roku 2000 reprezentují naše město primátoři.
První starosta Jihlavy Peter Ernst Leupold z Löwenthalu (*1800–†1872), rodák z Nové Říše, byl zvolen do úřadu dvakrát, funkci zastával v letech 1850–1857, poté znovu 1863–1871. Byl nejen starostou a politikem, ale i zdatným archivářem a autorem díla o Jihlavě. Když se ujal svého mandátu, vytvořil z nejstarších písemností uskladněných na radnici základ městského archivu a dále jej po celou dobu odborně budoval. Díky němu jsou dodnes zachovány velmi cenné dokumenty z nejranějších dějin města Jihlavy.
Pan Wodák nechal na vycházce kolovat ofocené portréty starostů, které zdobí interiér radnice, a dovolil nám udělat jejich obrázky – fotky předávám dál a omlouvám se za špatnou kvalitu.
Hrobka, v níž byl pochován první starosta, byla bohužel v dezolátním stavu, zachovala se pouze stará fotografie.
Šest let (1857–1863), které dělily funkční období starosty Leupolda, byl až do své smrti prvním představitelem města JUDr. Jakob Sitka (†1863), též poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu.
V Jihlavě se angažoval už v revolučním roce 1848 a i poté měl podíl na všech významných městských akcích – byl např. členem prestižního Mužského pěveckého spolku řízeného Heinrichem Fischerem, učitelem a přítelem Gustava Mahlera.
V letech 1871–1874 byl starostou města Jihlavy JUDr. Johann Merta z Mährentreu, vyznamenaný rytířským křížem řádu Františka Josefa a za své zásluhy povýšený do šlechtického stavu.
Řadu let zastával funkci starosty Josef Stäger (*1831–†1903), v roce 1881 jmenovaný čestným občanem Jihlavy, vyznamenaný rytířským křížem řádu Františka Josefa – přesto se kolo dějin otáčelo tak, že u jeho hrobu dnes nemůžeme postát – byl zrušen. Majitel realit a významného fotografického salonu byl starostou v letech 1874–1887.
JUDr. Fritz Popelak, rodák z Brtnice (*1840) zastával úřad starosty od roku 1887 až do své smrti v roce 1904. Za mimořádné zásluhy o rozvoj města byl jmenován čestným občanem a v roce 1899 vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa.
Na webu jsem se dočetla, že také tento starosta byl nejen členem Mužského pěveckého spolku (Männergesangverein), ale i jeho místopředsedou. Ze článků, které publikoval pan Vilém Wodák, se dozvídáme, že starosta JUDr. Popelak vítal v červnu 1892 na jihlavském nádraží bývalého německého kancléře, knížete Ottu von Bismarcka, který jel z Berlína přes Jihlavu do Vídně na svatbu svého syna. K rychlíku, který přijel do Jihlavy v 18:15, přišly pozdravit kancléře tisíce lidí – Bismarck k nim krátce promluvil z okénka salonního vozu a pak se starosty vyptal na několik věcí o městě a poměrech.
JUDr. Fritz Popelak byl pochován v tzv. Rondu, což bývalo jedno z reprezentativních míst jihlavského Ústředního hřbitova.
Lékárník Vinzenz Inderka (*1855–†1934) byl starostou v letech 1904–1918. Patřila mu největší jihlavská lékárna U bílého anděla. V roce 1904 byl jmenován čestným občanem, 1908 získal řád Železné koruny III. třídy – u českých obyvatel Jihlavy byl však značně neoblíbený.
Po první světové válce a rozpadu rakouské monarchie byl zvolen starostou Jihlavy obchodník Othmar Oberrenner (*1871–†1936), jmenovaný v roce 1918 za záslužnou práci pro město čestným občanem. K nové Československé republice se jako Němec stavěl vstřícně; funkci zastával od roku 1921 do 1923, pak následovalo dvouleté období, kdy radnici spravoval vládní komisař.
Prvním českým starostou Jihlavy byl v roce 1925 zvolen JUDr. Rudolf Veverka (*1880 ve Velkém Meziříčí–†1949), který byl nejvyšším představitelem města do roku 1933.
Rudolf Veverka pocházel z rodiny četnického strážmistra, po studiích na jihlavském gymnáziu odešel na práva do Vídně a pak se ucházel o místo v soudní službě – pro své levicové názory však neuspěl, a tak se věnoval advokacii. Byl znám silně vyvinutým sociálním cítěním a na radnici zvolen s velkou převahou hlasů, které dostal od Čechů i Němců.
Při letošním hudebním festivalu Mahler Jihlava 2015 nazvali pořadatelé jeden z koncertů Hudba mezi obrazy Rudolfa Veverky – konal se v radniční gotické síni, kde byly vystaveny obrazy syna prvního českého starosty, a kde s harfenistkou Kateřinou Englichovou koncertoval hobojista Vilém Veverka, starostův pravnuk. Účastníky koncertu provedla výstavou PhDr. Jarmila Tauerová, malířova snacha, která nás potěšila sdělením, že Rudolf Veverka (*1922–†1973) se vždycky rád do Jihlavy vracel.
Soužití Čechů a Němců se na přelomu dvacátých a třicátých let stále vyostřovalo, situaci ztěžovala i světová hospodářská krize, a tak se starosta JUDr. Veverka, unavený a přetížený, rozhodl v roce 1933 odstoupit.
Na radnici byl zvolen další sociální demokrat, JUDr. Viktor Kousal (*1882 v Heralticích–†1936 Vráž u Písku), velmi svědomitý soudní rada s vyhraněným smyslem pro spravedlnost – je jasné, že s těmito vlastnostmi nemohl v tak těžké době, která už bobtnala blížící se válečnou katastrofou, uspět. Po třech letech v úřadě se v roce 1939 nervově zhroutil a uchýlil do sanatoria ve Vráži u Písku, kde si zanedlouho vzal život.
Po smrti JUDr. Kousala usedl do křesla starosty sociální demokrat, senátor Národního shromáždění ČSR, ředitel pojišťovny Pavel Havránek (*1877–†?), avšak v komunálních volbách v roce 1938 už nekandidoval; kvůli povolebním tahanicím musel ale ve funkci setrvat až do roku 1939. Poté na jihlavské radnici panovala éra německých vládních komisařů a po válce už bylo všechno jinak…
Už několik let obrací badatel Vilém Wodák pozornost radnice k místům posledního odpočinku předních občanů města – němečtí obyvatelé byli odsunuti, hroby pomalu upadají do zapomnění, přesto však patří do historie města, k jehož rozvoji starostové, většinou čestní občané Jihlavy, nejen během výkonu své funkce přispěli. Sami jsme se přesvědčili, že oproti minulému roku řada po léta neudržovaných náhrobků zřetelně prokoukla – členové Spolku pro starou Jihlavu je vlastnoručně vyčistili a provedli drobnou údržbu, pan Wodák nechal obnovit i nečitelný nápis na pomníku starosty Viktora Kousala.
Snad článek někomu poslouží třeba jako podnět pro hlubší studium košatých jihlavských dějin…