Těšínské Beskydy – Horní Lomná, Javorový vrch

Krátká návštěva několika pozoruhodných míst na severovýchodní Moravě
27. září 2015

Euroroando na Trojmezí u Hrčavy bylo slavnostně zahájeno, a tak jsme odpoledních pár hodin věnovali KPČ (kulturně-poznávací činnost 🙂 ) – Pavel Prokesz jako místní rodák byl naším nejsvědomitějším průvodcem. Nejdříve jsme jeli spanilým údolím říčky Lomné – lesnaté svahy beskydských kopců protkané množstvím turistických cest nás provázely z Dolní až do Horní Lomné.
Obě obce rozložené v nejvýchodnější části České republiky na pomezí Polska a Slovenska jsou východištěm těch nejatraktivnějších cest na hřebeny Moravskoslezských Beskyd. Turistické chaty na okolních vrcholech slouží jako střediska letních i zimních sportů a oblast rozhodně nemá nouzi o návštěvníky.

My jsme však dneska chtěli blíže poznat známý poutní areál v Horní Lomné, který přitahoval lidi ze širokého okolí už od začátku 19. století, tedy dlouho před vznikem organizované turistiky, neřkuli dnešního turismu, tedy cestovního ruchu a jemu podřízených nejrůznějších služeb…
Tedy – na začátku 19. století byl v údolí Lomné, v části místně zvané Salajka, postaven dřevěný kříž, k němuž se začali scházet obyvatelé v době moru, který v oblasti vypukl v roce 1836. Jako poděkování za vyslyšení proseb a ukončení morové rány postavili na konci století v Horní Lomné z výtěžku veřejné finanční sbírky novogotický kostel Povýšení sv. Kříže a malý klášter obývaný Řádem bosých karmelitánů.

V devadesátých letech minulého století byla na památku 160 let trvání zdejších poutí a ke 100. výročí vysvěcení poutního kostela vybudovaná Křížová cesta, rovněž za vydatné finanční spolupráce s věřícími.

Pod vrchem Gruník, v jehož svahu je umístěná křížová cesta, vyvěrá nikdy nezamrzající pramen léčivé vody – vedle něj byla postavena umělá jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské a kaple – poutní areál má tedy všechny potřebné atributy.

Křížová cesta, postavená podle návrhu Bosých karmelitánů, začíná ve stráni nad kostelem, vede přes most nad roklí a končí u hřbitova. Kamenná zastavení jsou z místního materiálu, získaného z lomu v blízké Řece, bronzové odlitky a nápisy zhotovily umělecké dílny v Římě.

Lesní tišina dává poutníkovi možnost usebrání, spirituální prostředí vytvořené během bezmála dvou stovek let koná dobrou službu…

V roce 1994 byla před vchodem do kostela Povýšení sv. Kříže instalována socha Krista zmrtvýchvstalého – autorem díla je karmelitán Kazimier Szczecin.

Podívejme se na orientační mapku:

Ještě několik obrázků z překrásného údolí, do kterého se chceme na delší dobu určitě vrátit.

O známém národopisném areálu se není třeba rozepisovat – tam je dobré v době pořádání folklorních festivalů zajít. 🙂

Jen pár kilometrů odtud, v Jablunkovském průsmyku, jsme si prohlédli okolí srubového hotelu Grůň – na svahu kopce Fojtský grúň (676 m n. m.), na jehož úpatí hotel stojí, je vybudovaná bobová dráha a rozsáhlý sjezdařský a běžecký areál. Co na konci září, mimo lyžařskou sezonu, poutalo pozornost návštěvníků, byla bohatá sochařská výzdoba okolí i interiéru hotelu – každoročně se tu koná řezbářská soutěž a některé artefakty zde zůstávají pro radost návštěvníkům.

Přiznám se, že mám trochu zmatek v gramatice – hotel zvolil opravdu název Grůň (kroužek nad „ů“), zatímco v mapách i jinde jsou pojmenování kopců psána s dlouhým „ú“ – a v tomto kraji jsou vrchy s názvem Grúň docela běžné. Musíme se s tím nějak srovnat… 🙂

Od Oldřichovic, kde jsme bydleli u Naší Věry a Pavla, je vesnička Tyra vzdálená necelých pět kilometrů (Oldřichovice i Tyra jsou části Třince) – od hájenky v údolí říčky Tyrky jsme se úzkou a klikatou zásobovací silničkou s nepřetržitým stoupáním ve svahu Javorového vrchu dostali po čtyřech kilometrech na rozcestí zelené a modré pěší značené cesty a po krátkém výstupu se ocitli pod retranslační televizní stanicí na Malém Javorovém (947 m n. m).

Dneska to byla jen průzkumná cesta, máme v plánu projít zdejší hřeben pěšky – už jsme však byli lačni výhledů do slezské nížiny pod hřebenem hor, kde se rozložila města Těšín a Třinec, včetně rozsáhlého areálu železáren – doufejme, že nám pak bude počasí příznivěji nakloněné.
Kvůli atraktivním výhledům byla na Javorovém postavena chata už v roce 1895, stále je v provozu a nemá nouzi o návštěvníky v žádné roční době.

Výhled z kopce, kterému daly název javory, původně pokrývající jeho svahy z godulského pískovce, patří do kategorie nejlákavějších – dokonce ani ne zcela vlídné počasí nedokáže smazat povznášející pocit, že se člověk dívá do té hlubočiny z nebe…

Nad nížinou, kterou protéká řeka Olše, běžně ale místními nazývaná polsky Olza, se velmi často vznášejí vzduchoplavci na nejrůznějších létacích strojích, padácích, kluzácích a křídlech – startují z Javorového a užívají si lehkosti bytí…

Obligátní návštěva restaurace na Javorovém poskytla osvěžení všeho druhu – a navíc úchvatné výhledy – ty se nikdy neokoukají…