Pondělí 14. března 2016
V lesích na Čeřínku jsme vždycky rádi – dokonce i tehdy, když procházíme šestikilometrovou trasu naučné stezky se žebříkem v rukách. 
Tu nepřehlédnutelnou pomůcku jsme si museli vzít, abychom dokončili přípravu trasy blížícího se Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina tak, aby podle daných možností byla v co nejlepším stavu. Možná jste si všimli při pročítání článku Naučná stezka Čeřínek opravena, že se tam nevyskytuje stanoviště č. 10 s názvem Přední skála – vrchol. Vyměnit informační turistickou tabulku na starém, statečném buku na vrcholu Přední skály (712 m) a na několika jiných místech naučné stezky byl náš dnešní úkol – a ten nelze uskutečnit bez žebříku. Kdo trochu zná členitý lesní terén na Čeřínku, ví, že na vrchol Přední skály nelze za prvé nijak vyjet (naštěstí) a za druhé, že leží v polovině stezky…
Dojeli jsme tedy přes Dolní Cerekev autem na začátek Naučné stezky Čeřínek, vzali do ruksaků všechny potřebné nástroje + vodu, okenu, hadry, smetáček a jánevimcoještě, k tomu žebřík a vyrazili jsme. První zastávka byla vzápětí – stanoviště č. 14 jsme ometli od pavučin, odstranili nánosy jehličí, navátého listí a prachu ze spár (přitom se omluvili pavoukům a jiné žouželi, že si musejí hledat jiné útočiště), nakonec umyli a vyleštili krycí plastovou desku infotabule.
Od směrovníku s názvem U Naučné stezky Čeřínek vede trasa stezky asi 50 metrů společně se žlutě značenou cestou z Dolní Cerekve k chatě na Čeřínek (5 km), pak odbočuje vlevo. Pro snadnější orientaci účastníků akce, která už spolu s jarem klepe na dveře, jsme na stromy připevnili dva poutače se šipkami tak, aby i nepříliš obezřetní turisté nepřehlédli odbočku.
Pak jsme do nejvyššího možného lesku uvedli zastavení č. 13 a 12 – chvíli trvalo, nežli se Mirek prostříhal a prořezal ke stanovišti č. 11 – Pseudokar: mladé stromky, kterými před několika lety lesníci osázeli paseku, kudy vede značená stezka, rostou přímo před očima – je tedy nutné je usměrnit tak, aby nebyl ohrožen život jejich, ani procházejících návštěvníků.
Rozpraskanou skálu, pamětnici dob, které si pro hloubku času jen stěží dokážu představit, hladily sluneční paprsky tak, že žula porostlá mechem jakoby ožívala…
Posbírali jsme saky-paky a odebrali se na Přední skálu – tentokrát jsme příliš nezkoumali 11 metrů vysoký a 22 metrů dlouhý skalní výchoz, ze kterého je zvláště na jaře a na podzim krásný výhled na Mešnici (753 m), ale věnovali jsme se věcem technickým – zastavení č. 10 mělo prioritu.
Svěží zelená barva mechových polštářů na svraštělých kořenech buku, který je, stejně jako okolní stromy, starý asi 120 let, dávala jinak zádumčivému a tajemnému koutu lesa přívětivost a vstřícnost. Oblé žulové balvany neshodily ze svých stěn útlé nožky žebříku a tak během chvíle byla informační turistická tabulka umyta a připevněna s dřevěnou podložkou na stromě.
Dalším krokem bylo správné nasměrování a ukotvení neuvěřitelně těžké a vzpouzející se dřevěné trojnožky s ukazatelem směrů připevněným na „koláči“ z pořádně vzrostlého stromu – chvíli trvalo nežli směřovaly šipky správně v linii Pelhřimov, Jihlava či Kostelec…
Další dřevěnou podložku s tabulkou č. 8 a názvem „mrazové sruby“ instaloval Mirek u rozpukaného, zvětralého skaliska, které se tisíce let nenápadně posunuje po svahu a vzbuzuje obrazotvornost návštěvníků i tím, že se v každé roční, a dokonce i denní době tváří jinak.
Na úbočí žulového masivu, tam, kde je oddělení „skalních mís“, jsme se zdrželi asi nejdéle – nejen proto, že každý kámen je jedinečně tvarovaný – úplná galerie mís ve všech vývojových stádiích, ale také, že infotabule na zdejším stanovišti č. 7 si žádala zásadní zásah – pod plexisklo se dostala nečistota, jehličí a voda, bylo třeba rozebrat všechny komponenty, pořádně je očistit a pak všechny díly znovu sestavit a sešroubovat. Což si vyžádalo dost času.
Postupně jsme očistili zbylá stanoviště a vraceli se k rybníčkům, u nichž je východiště naučné stezky.
S úlevou jsme odložili žebřík, nástroje i starosti – neudělali jsme sice nic světoborného, přesto se endorfiny dostaly ke slovu a dobrá nálada nás provázela…