k tomu trocha historie Popic a obrázky z relaxačního areálu Český mlýn v Jihlavě 🙂
6. března 2016
Časné nedělní vstávání je asi málokomu příjemné, což teprve nám „sovám“, které milujeme noční bdění a dopolední spánek – obloha byla stejně neprobuzená a zamračená, ale jediný vhodný autobus odjížděl od nás z Bedřichova v 7:15… Na náměstí přestup a v 7:45 odjezd do Popic:
Obyvatelé Popic ještě v poklidu seděli u snídaně, ale paní, se kterou Vašek Plánka domluvil otevření místní kaple Nanebevzetí Panny Marie, přispěchala plná elánu v přesně stanovenou dobu.
Ves byla pravděpodobně založena v první polovině 13. století, v okolí se v té době vyskytly stříbronosné rudy a k jejich těžbě byli pozváni německy hovořící horníci, kteří se přistěhovali i se svými rodinami. Obec zůstala převážně německá, po odsunu původních obyvatel zde léta žila jen hrstka lidí, v poslední době jsou Popice částí Jihlavy a počet místních překročil o pár desítek stovku.
Na konci 18. století byla postavena barokní kaple, výmalba z předválečné doby prý byla jen opravena – každopádně není zcela běžná – obec pořídila i nový zvon.
Pak nás Vašek zavedl na okraj osady, kde poblíž osamělého smrku, v úvozu, kudy v minulosti vedla cesta, sedí na stráňce křížový kámen. Na žulové desce se zaoblenými hranami je kříž a pod jeho příčným ramenem jsme rozpoznali reliéf meče s hrotem směřujícím k zemi, což znamená, že se tu stala tragická událost, která skončila smrtí. Nic bližšího však není známo.
Nastal čas věnovat se přírodě – modře značená pěší trasa nás spolehlivě povede přes Špičák do Třeště.
Národní přírodní rezervace Velký Špičák nabízí návštěvníkům bezpočet zajímavostí, my však dnes bažíme, stejně jako při minulých vycházkách v tomto období, po sněženkách.
Jen jsme vešli na hřeben Špičáku, obklopilo nás měkké lesní světlo a jemná vůně tlejícího listí a mrtvých kmenů – z loňské podestýlky opatrně vykukovaly odvážnější kvítky, některé ale dosud váhaly…
Fotografové zešíleli – nemělo cenu mluvit s nimi: následující obrázky něžných zvonečků pořídili Mirek a František.
Kromě sněženek tu během různých ročních období nalezneme sasanky, kyčelnice, měsíčnice, medvědí česnek – to jsou jen ty, které bezpečně poznám a viděla jsem je tu při našich návštěvách – o vzácných živočiších a dřevokazných houbách, z jejichž nalezení mají radost ti, kteří se v nich vyznají, se raději nezmiňuji. 🙂
S očima upřenýma k zemi jsme dosáhli vrcholu tajemného a magickou silou překypujícího Velkého Špičáku (733 m n.m.) a jako vždycky pořídili pamětní foto. 🙂
Značkaři, kterých bylo v naší dvacetičlenné skupině osm, zavzpomínali, kdy a kterou trasu na špičáckém hřebeni značili, ostatní přidali své postřehy z cest křižujících zdejší skalnatý masiv – vzájemně jsme si dobře rozuměli… 🙂
(Značení Suchá – Špičák 2008, Dolní Cerekev – Třešť 2011, Z Jezdovic přes Špičák do Třeště 2011)
Nastala druhá půle vycházky: z kopce do Třeště – nejdřív lesem, ve spodnějších partiích kolem památného, více než 200 let starého, 40 metrů vysokého, ztepilého buku,
o kousek dál, u hájenky, jsme se potěšili pohledem na alej vzrostlých douglasek,
níže obdivovali romantické břehy kaskádových rybníčků a hladiny prozářené sluncem, kde se rýsovaly siluety ryb vyhřívajících se v teplých paprscích.
Třešť nás vítala jednou ze svých nejhezčích okrajových částí – zámkem obklopeným parkem. V těchto místech bývala na konci 12. století křižovatka obchodních cest a z tvrze zde vystavěné se proměnami času stalo sídlo, které naposledy vlastnil šlechtický rod Sternbachů.
Na jaře 2015 se v parku otevírala Naučná stezka Podivuhodná setkání Eleonory Sternbachové – při této příležitosti jsem se na našich stránkách věnovala nejstarší historii Třeště.
Na autobusové zastávce, odkud jsme odjížděli do Jihlavy, dostali jsme od pořadatelů z KČT Tesla Jihlava hmatatelný doklad o návštěvě sněženkového lesa.
Zprávy a obrázky z minulých „sněženkových“ vycházek:
Za sněženkami na Špičák 2011,
Vycházka za sněženkami 2012,
Sněženky na Špičáku 2015.
Odpočinutí z autobusu jsme se rozhodli pro pěší cestu do Bedřichova a zacházku k Českému mlýnu na řece Jihlavě, kde byla 17. 11. 2015 instalována socha nazvaná Klíče.
Autorem 215 cm vysoké sochy, která má být upomínkou na 17. listopad 1989 a poctou Václavu Havlovi, je Radomír Dvořák. Sochař vybral pro toto dílo vážící pět tun lipnickou žulu, kterou opracoval nejmodernějšími technologiemi a navrhl umístění symbolu „sametové revoluce“ nedaleko řeky, která dala název našemu městu a plyne stejně jako čas…
Při rozsáhlé revitalizaci břehů řeky vznikl na ploše 25 hektarů sportovně-relaxační areál, cyklostezky, nová visutá lávka přes řeku, která společně s tou z roku 2008 propojuje oba pásy volnočasového území u řeky. Okolí Klíčů má být travnaté a sloužit jako místo setkávání.
Je vidět, že záměr byl dobrý – lidé sem našli cestu…
Pohodu celého dne jsme umocnili návštěvou koncertu Filharmonie Gustava Mahlera – k poctě Antonína a Pavla Vranických, rodáků z Nové Říše na Vysočině, a k radosti nás, posluchačů, zahrál sólista Petr Nouzovský za doprovodu orchestru Koncert pro violoncello C Dur, op. 27, jehož autorem je Pavel Vranický (1756–1808), když jsme v první části programu vyslechli skladbu Antonína Vranického (1761–1820) Ouvertura Caratteristica.
Náhoda tedy spojila přírodní a kulturní bohatství Vysočiny do mistrovského celku, v němž se ideálně prolínaly obrazy prostých květů s dokonalými tóny…