KČT Chalupář Daňkovice pořádal pochod rozkvetlými loukami a jarem vonícími lesy
7. května 2016
Teprve po druhé připravili daňkovičtí turisté skvěle načasovanou akci, při níž měli účastníci možnost projít krajinu mezi Daňkovicemi a Jimramovem a potěšit se místními přírodními památkami, jejichž kouzlo bylo umocněné barevnou jarní přírodou – mladá travička na lukách, rozkvetlé pampelišky, kvetoucí stromy – kalendářové výhledy do kraje pod blankytnou oblohou s malebnými plujícími mráčky… Zážitkový den, na který se dlouho vzpomíná.
O půl osmé jsme s Jitkou, Honzou a Ivou, která vyslyšela toužebné přání fenky Adiny provázet svou paní kamkoli, vyjeli z Jihlavy, v 8:45 už nás pořadatelé směrovali na vybranou trasu, když předtím nás obdarovali mapkami a popisem cesty, včetně základních informací o místech, kudy budeme procházet. Pokud trasa vedla po značených cestách, bylo nám hej, jinak, i když popis byl srozumitelný, orientace, zvláště při změně směru, nebyla nejjednodušší – velice nám pomohl Honzův chytrý telefon, který přesně zobrazil situaci na kritických úsecích, takže jsme nebloudili.
Vstával den, příroda byla tichá, krajina líbezná.
Podíváme-li se na mapku trasy, zjistíme, že říčka Fryšávka, většinu cesty sice našim zrakům ukrytá, je přesto páteří krajiny, jíž jsme procházeli. Údolí, do kterého jsme shlíželi z okolních svahů či skal, končí u Jimramova, kde vtéká Fryšávka do Svratky. Její tok je dvaadvacet kilometrů dlouhý – pramení pod Fryšavským kopcem, z jehož svahů stékají potůčky, které přibližně ve výšce 750 metrů nad mořem vytvářejí čipernou říčku zdobící krajinu. (Viz Novoměstsko 2014: Tři dny na Třech Studních)
Zařazuji popis cesty, kterým nás vybavili pořadatelé:
Okruh z Daňkovic přes skály Prosička a zříceninu hradu Štarkov zpět do Daňkovic.
V Daňkovicích za statkem se dáme po červené TZ směrem na Jimramovské Paseky. Před Pasekami pod elektrickým vedením vysokého napětí opustíme červenou a podél horního remízku pole pokračujeme na Javorek. Zde se napojíme na modrou TZ, která nás dovede na Prosičku. Odsud pokračujeme ještě asi 200 metrů po MTZ a v místech, kde modrá odbočuje prudce vlevo, pokračujeme rovně lesem z kopce do té doby, než se napojíme na zpevněnou lesní cestu s červenou TZ – zde se dáme vpravo a pokračujeme po červené přes osadu Na Louži až do Nového Jimramova. Zde opustíme červenou TZ a vlevo projdeme celou obcí. Pak se dáme přes mostek doprava a stoupáme nahoru na Široké Pole. Jdeme po cestě okolo chalup, a když cesta končí, pokračujeme podél remízku až za poslední chalupu, zde vede cesta vlevo do lesa. Jdeme lesní cestou po vrstevnicích, až se dostaneme na modrou a na Štarkov. Ze Štarkova se vydáme kousek zpět po modré, která vede mezi několika chalupami – Nové Jimramovské Paseky. Cesta vede podél remízku u pole, projdeme lesíkem a před Bohdaleckým lesem odbočíme prudce vpravo na cestu vedoucí do Dolní Líšné. Ves projdeme až nahoru k silnici, po které dále pokračujeme do Líšné na náves, tam odbočíme mírně vlevo a sejdeme tak z hlavní silnice. Po zemědělské cestě se dostaneme zpět do Daňkovic.
Pořadatelé uvedli, že okruh měří 16 km a zdoláme převýšení 663 metrů – nejen naše skupina zjistila, že trasa byla 19 km dlouhá – v tak členité krajině a při dost silném větru, který se celý den proháněl po kopcích i v údolí, hrají i tři kilometry svou roli 🙂
Neobvyklý zážitek na nás čekal v Javorku,
malé obci s asi stovkou obyvatel – u cesty nás nemohla neupoutat rozlehlá, starobylá budova s bohatě zdobenou štukovou fasádou – vstřícný pán sekal kolem domu trávu a rád nám nejen pověděl historii místní rychty, ale dokonce nás pozval na její prohlídku.
Dozvěděli jsme se, že rychtářské stavení vzniklo v roce 1340, ale nynější vzhled dostalo po roce 1809, kdy ho poničil velký požár, takže část musela být přestavěna; se zrušením poddanství v roce 1848 zanikla funkce rychtáře. Na obytnou budovu navazují hospodářské objekty, takže dvůr je čtyřboký, zaujmou i dvoukřídlá vrata, umně zdobený vjezd do dvora a mansardová střecha.
Pán, který nás tak laskavě přijal a provedl celým objektem, už není nejmladší a svěřil se, že ho péče o kulturní památku zmáhá a že ji nabízí k prodeji – zatím se ale kupec nenašel.
Je jasné, že i obec Javorek má historii, která sahá k počátkům osídlování této části Žďárských vrchů – čas tu stále ještě jde volnějším krokem nežli ve velkých městech – u návesního rybníka stojí od roku 1920 balvan s plastikou Jana Husa, k vidění jsou tradiční lidové stavby.
Stoupali jsme po modře značené cestě úbočím kopce a rychta jako ústřední bod obce se nedala přehlédnout:
Poblíž Javorka, ale i v okolí dalších vesnic, kterými povede naše trasa, se těžila železná ruda, proto se tu běžně vyskytují místní názvy Hutě, Doly a podobné varianty. Osady vznikaly, spojovaly se a zase osamostatňovaly, což může být pro „cizince“ nepřehledné, proto se raději nenořím do detailů. Dívejme se kolem sebe:
Prosička je skalnatý hřbet o délce 55 metrů, tvořený dvěma rulovými skalisky s výškou až 17 metrů – na svazích pod nimi jsou kamenná moře a suťoviska. Masiv je přehledným dokladem mrazového zvětrávání rulových hornin ve třetihorách – proto je Prosička chráněná a byla vyhlášena přírodní památkou.
Výhled z vrcholové skály byl bezchybný a pro nezúčastněné dobrým důvodem k závisti.
Neznačenou lesní cestou jsme sestoupili z rulového hřbetu tak, že jsme se správně napojili na červeně značenou trasu a po ní zanedlouho došli k Lesní studánce.
Areál, o který se stará ZŠ Jimramov, se nachází v katastru obce Nový Jimramov, poblíž osady Na Louži – nejen, že jsme si užili výhledu do údolí, navíc jsme byli účastni přehlídce psů – kdesi poblíž měli sraz majitelé irských vlkodavů, ale zahlédli jsme i pár loveckých psů a naháčů, kteří byli právě na vycházce. Podívaná to byla neotřelá a zajímavá!
Myslím, že za pozornost stojí i kaplička u osady Na Louži a text, který se kolemjdoucím nabízí k přečtení.
Dívejme se spolu, kudy vedla cesta, po které jsme došli na Štarkov, rozsáhlou hradní zříceninu ze 14. století ukrytou v lesích.
V hustých lesích, na skalisku s nadmořskou výškou 679 metrů, vystavěl ve 14. století Archleb z Kunštátu rozsáhlý hrad Štarkov, o kterém je první písemná zmínka v roce 1384. V polovině 15. století bylo kamenné sídlo kvůli loupeživému chování tehdejšího majitele pobořeno, zůstalo v troskách a již nikdy nebylo obýváno. Někdy se pro něj užívá český název Skály, protože mohutná skaliska tvoří základy hradu – dodnes se dochovalo vyzdění jednotlivých částí skal tak, aby tvořily důkladnou hradní zeď. V minulých letech byl objekt zajištěný staticky a tato romantická památka je veřejnosti volně přístupná.
Trochu jsme si namáhali hlavy se správným určením dalšího postupu ze Štarkova, protože tamní terén je dost nepřehledný, ale nakonec nás modrá značka správně zavedla na Nové Jimramovské Paseky, odkud byl boží pohled – a před námi poslední třetina nádherné, ale nikoliv lehké vycházkové trasy…
Sešli jsme hluboko do údolí Fryšávky, kde leží obec Líšná, která má také dvě části – Horní a Dolní – obě pohledné, upravené a jarně rozkvetlé.
Nežli jsme došli na konec Líšné, ukrojili jsme z celkové sumy další téměř dva kilometry, pak už zpevněnou polňačkou, která ale plynule navázala na dnešní charakteristiku trasy a ještě trochu zazlobila členitým terénem, do Daňkovic, kde na nás kromě pořadatele Dušana Pařila, předsedy KČT Chalupář Daňkovice, a jeho bratra, čekaly klobásky na grilu a vítali nás po konzumaci vonící dobroty skvěle naladění kolegové z Bedřichova a Třebíče. 🙂
Měli jsme dobrý pocit, když se na této akci, na trasách pečlivě a se znalostí místního prostředí vybraných pořadateli, sešli zástupci všech tří jihlavských turistických odborů. Celkem se pochodu Nad údolím Fryšávky zúčastnilo 45 lidí – akce si ještě hledá svoje příznivce a my, kteří jsme 7. května 2016 na daňkovickém okruhu byli, ji můžeme všem vřele doporučit. 🙂
I ten diplom je hezký! 🙂
