ale také fiktivní námořní přístav na Liptické vyhlídce
25. – 28. srpna 2016
Den první – čtvrtek 25. 8. 2016
Rádi se vracíme na místa, kde nám bylo dobře, čeká nás známé prostředí a vždycky objevíme něco nového – sever Čech byl pro nás ještě před několika lety velkou neznámou – kvůli existenci výše uvedeného pochodu, ale hlavně díky skvělé průvodkyni, rodačce z Duchcova, Milušce Bradové, jsme začali systematicky objevovat Krušnohoří, České středohoří i města a vesnice ve vzdálenějším konci republiky. Letos jsme se spolu s přáteli už po čtvrté vydali do Duchcova, který je naší základnou při objevování dosud nepoznaných míst v této, pro nás, obyvatele Vysočiny, zcela odlišné krajině.
O půl osmé ráno jsme vyjeli vlakem z Jihlavy, přestoupili v Havlíčkově Brodě, pak v Kolíně, z Ústí nad Labem jsme pokračovali do Teplic a odtud autobusem do Duchcova – cesta do místa určení je přirozenou součástí výletu, byli jsme v dobré společnosti a nenudili se. Po ubytování jsme hned zašli do štábu pochodu v Základní škole Jaroslava Pešaty ve Smetanově ulici a přihlásili se na odpolední vycházku a na dva pochody v následujících dnech.
Ústředním bodem dnešního odpoledne byla freska Václava Vavřince Reinera (1689–1743) a její pohnuté osudy.
Valdštejnové, kterým patřil zámek i duchcovské panství, nechali v rozsáhlé zahradě přiléhající k zámku vybudovat špitál. Dvoukřídlou budovu s centrální osmibokou kaplí Nanebevzetí Panny Marie dokončil významný architekt František Maxmilián Kaňka v roce 1728. Vytvoření fresky v kopuli zadal majitel panství neméně významnému mistru českého barokního malířství Václavu Vavřinci Rainerovi.
Čas tohoto objektu velké historické hodnoty se naplnil v roce 1958, kdy byl vyhozen do povětří z důvodu zamýšlené povrchové těžby uhlí. (Pozdější průzkum ukázal, že uhlí v těch místech nebylo.)
Na začátku 70. let minulého století byla zahájena stavba pavilonu, do jehož kopule by byla přenesena vzácná freska, odpočívající rozebraná na kousky v bednách. Podle plánů profesora Jana Sokola vznikla železobetonová stavba a rozřezaná freska o ploše 200 m2 byla postupně do kopule novostavby pečlivě instalována. Zamýšlený kontrast mezi moderní budovou a barokní freskou se však příliš nepovedl – malbě nesvědčí prostředí, ve kterém je vysoká vlhkost, dílo chátrá a stále se hledá způsob, jak jej zachránit. Podle slov zámeckého kastelána, který nás provázel touto nešťastnou budovou, má záchrana fresky špatnou prognózu.
V roce 1983 byl pavilon zpřístupněn veřejnosti, ale v devadesátých letech z výše popsaných důvodů opět uzavřen. V poslední době je přístupný s průvodcem, a tak jsme chtěli tu cennou malbu vidět na vlastní oči.
Interiér pavilonu zdobí čtyři pískovcové sochy Ctností z dílny Matyáše Bernarda Brauna, které stávaly na římse bývalého špitálu – i ty byly před demolicí sneseny.
Soubor doplňuje tzv. Kalvárie – sochy truchlící Panny Marie a sv. Jana od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
S hodně smíšenými pocity jsme opouštěli pavilon, překrásné scenérie v okolí zámku však postupně zahnaly chmury.
Zámek vystavěli kolem roku 1527 Lobkovicové z původní tvrze, počátkem 19. století byl upraven v klasicistním slohu.
Pak jsme v krásném letním odpoledni jen nakoukli ke kouzelnému Sfingovému rybníčku, exotické ozdobě zámeckých zahrad
a následně už se soustředili na výklad neúnavné průvodkyně Milušky, která nám obětavě ukazovala ve městě všechno, o čem věděla, že nás zajímá. Zmíním se jen o těch objektech, které jsem dosud nezařadila do minulých článků, např. památník obětem střelby u duchcovského viaduktu, který byl původně na místě tragédie, ale v roce 1963 jej přemístili do centra města naproti gymnáziu.
Během stávky při „hladovém“ pochodu byli 4. 2. 1931 zastřeleni čtyři nezaměstnaní dělníci; pískovcový památník, tzv. Dělnickou pietu, vytvořil sochař Karel Lerch (1913–1971). Velmi nadaný, po úrazu v dětství hluchoněmý umělec, byl žákem Otakara Španiela – při tvorbě památníku, i v pozdější době, musel zvládat velký ideologický tlak, takže v roce 1961 emigroval do Mnichova.
Následující zastavení patřilo hudebnímu skladateli Františku Xaveru Parčovi (1760–1822), jehož pamětní deska je umístěna na zcela zchátralém domě v nejtěsnější blízkosti výstavného duchcovského náměstí.
Pocházel z kantorské a muzikantské rodiny ve službách Valdštejnů – pro nás Jihlaváky je zajímavé, že majitel panství doporučil mladého vynikajícího zpěváka a hudebníka ke studiu na jezuitském gymnáziu v Jihlavě, po jehož absolvování vystudoval filosofii a práva v Praze. Vysokého uznání ale došel jako zpěvák, hudebník, skladatel a člen vlastenecké společnosti; komponoval mše, kantáty, opery, vydal školu hry na klavír.
Mířili jsme za město, ale nemohli jsme bez povšimnutí minout překrásný dům, o němž nevím vůbec nic – už v minulých článcích jsem se zmínila, že v Duchcově je mnoho zajímavých, krásně opravených historických domů, ale v některých čtvrtích i pustých a vybydlených, až přízračných staveb, které se nezaslouženě, bůhví jakými cestami, dostaly do područí zla, ze kterého není snadné uniknout…
V pozdním odpoledni byl výhled na krajinu změněnou důlní činností zajímavý – obraz ledvické elektrárny i obrovského těžebního stroje byl orámován pozadím známých vrcholků Českého středohoří – majestátní Milešovka a nevyzpytatelný Bořeň si netečně hleděly svého.
Na návrší, vzdušnou čarou asi 1 km na jihozápad od zámku, je v místech, kde se do roku 1976 rozkládala obec Liptice, vyhlídka, z níž je překrásný pohled na město, hřeben Krušných hor i na magické vrcholy Českého středohoří. Obec byla zbořená kvůli těžbě hnědého uhlí a panoramatická vyhlídka na návrší výsypky bývalého dolu Pokrok dostala jméno Liptická.
V roce 2014 byla na Liptické výšině otevřena Duchcovská marína, fiktivní námořní přístav – recesisté chtějí vytěženou krajinu pod Krušnými horami proměnit na Moře klidu.
Dřevěné molo se sedmi stěžni na hraně bývalého uhelného dolu zdálky skutečně budí dojem, jakoby tam kotvily lodě. 🙂
Následující dva dny nám přinesly tolik nových poznatků, že si zaslouží samostatné články – jak Milešovka a kraj pod ní, tak oblast Flájí a Český Jiřetín.
Další informace o Duchcově a fotografie naleznete ve článcích:
Pochod Giacoma Casanovy – Krušné hory a Duchcov 2009,
Pochod Giacoma Casanovy – Krušné hory a Duchcov 2013,
Pochod Giacoma Casanovy – České středohoří, Krušné hory a Duchcov 2015.