ale také fiktivní námořní přístav na Liptické vyhlídce
25. – 28. srpna 2016
Den první – čtvrtek 25. 8. 2016
Rádi se vracíme na místa, kde nám bylo dobře, čeká nás známé prostředí a vždycky objevíme něco nového – sever Čech byl pro nás ještě před několika lety velkou neznámou – kvůli existenci výše uvedeného pochodu, ale hlavně díky skvělé průvodkyni, rodačce z Duchcova, Milušce Bradové, jsme začali systematicky objevovat Krušnohoří, České středohoří i města a vesnice ve vzdálenějším konci republiky. Letos jsme se spolu s přáteli už po čtvrté vydali do Duchcova, který je naší základnou při objevování dosud nepoznaných míst v této, pro nás, obyvatele Vysočiny, zcela odlišné krajině.
O půl osmé ráno jsme vyjeli vlakem z Jihlavy, přestoupili v Havlíčkově Brodě, pak v Kolíně, z Ústí nad Labem jsme pokračovali do Teplic a odtud autobusem do Duchcova – cesta do místa určení je přirozenou součástí výletu, byli jsme v dobré společnosti a nenudili se. Po ubytování jsme hned zašli do štábu pochodu v Základní škole Jaroslava Pešaty ve Smetanově ulici a přihlásili se na odpolední vycházku a na dva pochody v následujících dnech.
Ústředním bodem dnešního odpoledne byla freska Václava Vavřince Reinera (1689–1743) a její pohnuté osudy.
Valdštejnové, kterým patřil zámek i duchcovské panství, nechali v rozsáhlé zahradě přiléhající k zámku vybudovat špitál. Dvoukřídlou budovu s centrální osmibokou kaplí Nanebevzetí Panny Marie dokončil významný architekt František Maxmilián Kaňka v roce 1728. Vytvoření fresky v kopuli zadal majitel panství neméně významnému mistru českého barokního malířství Václavu Vavřinci Rainerovi.
Čas tohoto objektu velké historické hodnoty se naplnil v roce 1958, kdy byl vyhozen do povětří z důvodu zamýšlené povrchové těžby uhlí. (Pozdější průzkum ukázal, že uhlí v těch místech nebylo.)
Na začátku 70. let minulého století byla zahájena stavba pavilonu, do jehož kopule by byla přenesena vzácná freska, odpočívající rozebraná na kousky v bednách. Podle plánů profesora Jana Sokola vznikla železobetonová stavba a rozřezaná freska o ploše 200 m2 byla postupně do kopule novostavby pečlivě instalována. Zamýšlený kontrast mezi moderní budovou a barokní freskou se však příliš nepovedl – malbě nesvědčí prostředí, ve kterém je vysoká vlhkost, dílo chátrá a stále se hledá způsob, jak jej zachránit. Podle slov zámeckého kastelána, který nás provázel touto nešťastnou budovou, má záchrana fresky špatnou prognózu.
V roce 1983 byl pavilon zpřístupněn veřejnosti, ale v devadesátých letech z výše popsaných důvodů opět uzavřen. V poslední době je přístupný s průvodcem, a tak jsme chtěli tu cennou malbu vidět na vlastní oči.
Interiér pavilonu zdobí čtyři pískovcové sochy Ctností z dílny Matyáše Bernarda Brauna, které stávaly na římse bývalého špitálu – i ty byly před demolicí sneseny.
Soubor doplňuje tzv. Kalvárie – sochy truchlící Panny Marie a sv. Jana od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
S hodně smíšenými pocity jsme opouštěli pavilon, překrásné scenérie v okolí zámku však postupně zahnaly chmury.
Zámek vystavěli kolem roku 1527 Lobkovicové z původní tvrze, počátkem 19. století byl upraven v klasicistním slohu.
Pak jsme v krásném letním odpoledni jen nakoukli ke kouzelnému Sfingovému rybníčku, exotické ozdobě zámeckých zahrad
a následně už se soustředili na výklad neúnavné průvodkyně Milušky, která nám obětavě ukazovala ve městě všechno, o čem věděla, že nás zajímá. Zmíním se jen o těch objektech, které jsem dosud nezařadila do minulých článků, např. památník obětem střelby u duchcovského viaduktu, který byl původně na místě tragédie, ale v roce 1963 jej přemístili do centra města naproti gymnáziu.
Během stávky při „hladovém“ pochodu byli 4. 2. 1931 zastřeleni čtyři nezaměstnaní dělníci; pískovcový památník, tzv. Dělnickou pietu, vytvořil sochař Karel Lerch (1913–1971). Velmi nadaný, po úrazu v dětství hluchoněmý umělec, byl žákem Otakara Španiela – při tvorbě památníku, i v pozdější době, musel zvládat velký ideologický tlak, takže v roce 1961 emigroval do Mnichova.
Následující zastavení patřilo hudebnímu skladateli Františku Xaveru Parčovi (1760–1822), jehož pamětní deska je umístěna na zcela zchátralém domě v nejtěsnější blízkosti výstavného duchcovského náměstí.
Pocházel z kantorské a muzikantské rodiny ve službách Valdštejnů – pro nás Jihlaváky je zajímavé, že majitel panství doporučil mladého vynikajícího zpěváka a hudebníka ke studiu na jezuitském gymnáziu v Jihlavě, po jehož absolvování vystudoval filosofii a práva v Praze. Vysokého uznání ale došel jako zpěvák, hudebník, skladatel a člen vlastenecké společnosti; komponoval mše, kantáty, opery, vydal školu hry na klavír.
Mířili jsme za město, ale nemohli jsme bez povšimnutí minout překrásný dům, o němž nevím vůbec nic – už v minulých článcích jsem se zmínila, že v Duchcově je mnoho zajímavých, krásně opravených historických domů, ale v některých čtvrtích i pustých a vybydlených, až přízračných staveb, které se nezaslouženě, bůhví jakými cestami, dostaly do područí zla, ze kterého není snadné uniknout…
V pozdním odpoledni byl výhled na krajinu změněnou důlní činností zajímavý – obraz ledvické elektrárny i obrovského těžebního stroje byl orámován pozadím známých vrcholků Českého středohoří – majestátní Milešovka a nevyzpytatelný Bořeň si netečně hleděly svého.
Na návrší, vzdušnou čarou asi 1 km na jihozápad od zámku, je v místech, kde se do roku 1976 rozkládala obec Liptice, vyhlídka, z níž je překrásný pohled na město, hřeben Krušných hor i na magické vrcholy Českého středohoří. Obec byla zbořená kvůli těžbě hnědého uhlí a panoramatická vyhlídka na návrší výsypky bývalého dolu Pokrok dostala jméno Liptická.
V roce 2014 byla na Liptické výšině otevřena Duchcovská marína, fiktivní námořní přístav – recesisté chtějí vytěženou krajinu pod Krušnými horami proměnit na Moře klidu.
Dřevěné molo se sedmi stěžni na hraně bývalého uhelného dolu zdálky skutečně budí dojem, jakoby tam kotvily lodě. 
Následující dva dny nám přinesly tolik nových poznatků, že si zaslouží samostatné články – jak Milešovka a kraj pod ní, tak oblast Flájí a Český Jiřetín.
Další informace o Duchcově a fotografie naleznete ve článcích:
Pochod Giacoma Casanovy – Krušné hory a Duchcov 2009,
Pochod Giacoma Casanovy – Krušné hory a Duchcov 2013,
Pochod Giacoma Casanovy – České středohoří, Krušné hory a Duchcov 2015.