Králický Sněžník

Putování po hřebenech třetího nejvyššího pohoří v České republice

Se Spolkem přátel hor České Budějovice na rozhraní česko-moravsko-kladském 25. – 30. 10. 2016
Čtvrtý den, sobota 29. října 2016

Z Poutního domu na Hoře Matky Boží u Králík jsme autobusem, který nám byl po celou dobu zájezdu k dispozici, odjeli přes Staré Město pod Sněžníkem do vesnice Stříbrnice, kterou zvolil vedoucí výpravy Milan Marko za východiště trasy na Králický Sněžník (1424 m n.m.), nejvyšší vrchol stejnojmenného pohoří.
Po žlutě značené turistické cestě jsme vystoupali k chatě Návrší, postavené v roce 1928 na svahu ve výšce 899 metrů n.m.

Stejnou cestu na vrchol našeho třetího nejvyššího pohoří jsme podnikli v roce 2012 při Letním turistickém srazu ve Starém Městě pod Sněžníkem – informace naleznete v tehdejším článku, také fotografie jsou zářivější než dnešní z konce října.

Zařazuji mapku trasy, která vedla z obce Stříbrnice k chatě Návrší, do sedla Stříbrnické, k prameni řeky Moravy, na vrchol Králického Sněžníku, k Schronisku Na Sniezniku, přes Malý Sněžník po hraničním hřebeni na Klepý, odkud jsme sestoupili do Dolní Moravy = 24 km

Počasí bylo snesitelné, ale s výškou sílil vítr, na hřebenech se držela mlha.

Každý turista si oddechne, když při výstupu spatří nad hranicí lesa symbol Králického Sněžníku Slůně – z jihovýchodního svahu hory, kam byla kamenná soška v roce 1932 umístěna, je v případě dobré viditelnosti skvělý rozhled.

V době, kdy byla soška slůněte na vyhlídce instalována, stála poblíž už dvacet let Lichtenštejnská chata, vyhledávaná turisty pro její blízkost vrcholu hory a také geografickou zvláštnost – zde na nedalekém trojmezí ve výšce 1 375 metrů nad mořem se stýkaly hranice Českého království, Moravského markrabství a Kladského hrabství.

Nyní bohužel zůstaly z chaty jen základy – na začátku 70. let minulého století byla zbořena.

Jen kousek cesty odtud pramení řeka Morava, životodárný tok ovlivňující osudy celé země nesoucí jeho jméno.

Na holé vrcholové plošině byl silný vítr, teplota kolem nuly, viditelnost chabá – nezdržovali jsme se tu a rovnou se kolem zbytků rozhledny postavené roku 1899 a zbořené také počátkem 70. let 20. století vydali po zeleně značené cestě směrem k západnímu hřebenu.

Asi 500 metrů od vrcholu na rozcestí červené a zelené turistické značky zdobí svah Králického Sněžníku při horní hranici lesa Vlaštovčí kameny. Zašli jsme ke skalnímu útvaru po neznačené stezce, ale okolní rozsáhlé kamenné moře nevypadalo kvůli kluzkosti balvanů bezpečně a viditelnost byla nulová. Zvolili jsme tedy zacházku k nejstarší horské chatě v Polsku, kterou nechala v roce 1871 podle návrhu švýcarského horala vybudovat na západním svahu hory Marianna Oranžská.

Majitelka zdejšího panství vystoupila se svým otcem, nizozemským králem Vilémem I., v roce 1840 na vrchol Králického Sněžníku a rozhodla se tuto oblast zpřístupnit – dnes se chata postavená ve výšce 1 218 m n.m. nazývá Schronisko „Na Sniezniku“.

Stoupali jsme na Malosněžnický hřbet, který tvoří hranici s Polskem, počasí na zalesněné druhé nejvyšší hoře (1 338 m n.m.) bylo mnohem přívětivější nežli nabízela její větší sestra.

Ze značené hřebenové stezky jsme si přes údolí dopřávali výhledy na protější masiv s řadou sjezdovek – mezi východním a západním hřebenem zeje až 600 metrů hluboké údolí řeky Moravy.

Nejzajímavější vrchol hraničního hřebene je bezpochyby Klepý (1 143 m), kterému Poláci říkají Trojmorsky Wierch – zde je rozvodí Černého, Severního a Baltského moře a v této souvislosti je často uváděn výraz Střecha Evropy. 🙂
Podrobně jsem popsala tuto lokalitu ve článku Zimní sraz turistů v Králíkách 2014. Vystoupili jsme na dřevěnou rozhlednu, s níž doslova lomcoval vichr – ten však rozehnal mlhu, takže výhledy byly nad očekávání dobré – Orlické hory, Suchý vrch, Křížová hora, masiv Jeřábské vrchoviny, polské roviny…

Vrcholu se běžně říká Klepáč, prý proto, že vítr na bezlesém svahu posunuje balvany, které o sebe narážejí – dneska nám předvedl, že to umí…

A teď obrázek, který snad potěší i naše přátele Olgu a Pepu – Dolní Morava znamená vzpomínky na jejich mladá léta 🙂

Z Klepáče bylo nutné sestoupit asi o 500 metrů níže, neboť za cíl naší cesty byla určena Dolní Morava, kde místní značkaři na informační tabulce uvádějí výšku 655 metrů nad mořem. Výhledy na východní stranu údolí Moravy byly hojivou náplastí pro naříkající kolena – postupně se nám přibližovala podivuhodná stavba na Sviní hoře nazvaná Stezka v oblacích.

55 metrů vysokou stavbu z modřínového dřeva s ocelovými prvky a chodníky o délce 750 metrů navrhl architekt Zdeněk Fránek; konstrukce, která prý má připomínat let nočního motýla, byla poblíž horní stanice lanovky ve výšce 1 116 metrů předána veřejnosti v prosinci 2015.

Stavba prý odolá vichřici o síle 200 km v hodině – v případě dobrých povětrnostních podmínek může být na chodnících ve věži rovnoměrně rozmístěno až 4 000 lidí – to se dočteme v technických údajích.

Čas nám neumožnil kráčeti v oblacích nad Sviní horou, proto jsme jen v duchu odhadovali, nakolik je tato atrakce podobná těm dvěma dříve navštíveným (viz články Šumava Neuschönau 2012 a Stezka korunami stromů – Lipno 2015) – rozhodně zdejší tobogán se svými skoro 100 metry délky hraje prim… 🙂

Nemusím asi zdůrazňovat naši spokojenost s průběhem podzimního dne, který nabídl, co měl nejlepšího…

Zítra se rozloučíme se zdejším krajem – na programu je návštěva muzea opevnění v Králíkách a vycházka na Suchém vrchu.

Související články:
Den první: Za historickými památkami Kłodzka a Wrocławi,
Den druhý: Rychlebské hory: Złoty Stok, Bílá Voda, Račí údolí a Borůvková hora,
Den třetí: Jeseníky v mlze, jasné zprávy v Památníku internace řeholníků.