Prohlídka unikátních vojensko-historických památek
Se Spolkem přátel hor České Budějovice na rozhraní česko-moravsko-kladském 25. – 30. 10. 2016
Den pátý, poslední, neděle 30. října 2016
Na Hoře Matky Boží si snad dala dostaveníčko větřiska ze všech světových stran a okolních pohoří – ani se nám nechtělo vystrčit nos z Poutního domu, přesto jsme srdnatě uložili batožinu do autobusu a vydali se alejí z kopce do centra městečka Králíky. Na programu bylo putování naučnou stezkou po svazích severně od města, zakončené prohlídkou dělostřelecké tvrze Hůrka. Když se v dolíku, kde leží město, trochu zklidnil vítr, přišly přepršky. Místo putování po pevnostní linii jsme zavítali do kostela, kde právě probíhala mše svatá. Ke vchodu do tvrze Hůrka jsme se dostavili v 9:30, kdy podle předběžné domluvy začínala prohlídka pro naši skupinu.
Prohlídka podzemních prostor v nitru kopce Hůrka byla opravdu zajímavá – i já jsem pochopila, co nám vysvětlovala a ukazovala průvodkyně, které dost záleželo na tom, abychom si odtud odnesli ucelený obrázek té doby. Byla jsem zcela zaujata skoro dvouhodinovým výkladem, bohužel ale nedokážu vlastními slovy sdělit nic o technických exponátech ani souvisle a zajímavě opakovat něco z tehdy slyšeného. Zařadím proto upravený a zestručněný text ofocený z infopanelů – je hutný a přesný.
Oblast kolem městečka Králíky představovala ve 30. letech 20. století jeden z nejvíce opevněných úseků hranic v Evropě. Na poměrně malém prostoru se zde v letech 1935–1938 stavebním firmám vedeným Ředitelstvím opevňovacích prací (ŘOP, viz výraz pro malé pevnůstky, řopíky) podařilo vybudovat 56 těžkých objektů spolu s kompletním podzemím tří dělostřeleckých tvrzí (Hůrka, Bouda, Adam). Firmy zde také postavily 191 objektů lehkého opevnění různých typů. Celkově se zde podařilo do přerušení opevňovacích prací počátkem října 1938 stavebně dokončit 247 pevnostních objektů.
Pro pevnostní jednotky nechalo ŘOP v tomto prostoru postavit troje moderní kasárna, jednu chatu pro ubytování osádek lehkých objektů, dále dvě pevnostní silnice (pro tvrze Bouda a Adam), kilometry kabelové telefonní sítě spolu s více než stovkou kabelových objektů a kilometry překážek proti tankům a pěchotě. Je to obdivuhodné množství staveb, vybudované v obtížných terénních a klimatických podmínkách, ve vysoké kvalitě a ve velmi krátkém čase. Části těchto pevnostních staveb – unikátních vojensko-historických a technických památek jsou zpřístupněny veřejnosti.
Dělostřelecká tvrz Hůrka byla jedním z opěrných pilířů obranné pevnostní linie na severní hranici ČSR. Vybudovali ji v nitru kopce při severním okraji města Králíky nákladem téměř 25 milionů předválečných korun. Osádku objektu měl po jeho dokončení tvořit V. prapor hraničářského pluku 6, čítající 424 mužů.
Podzemní chodby a sály v délce 1,75 km propojují pět bojových objektů: srub vchodový, srub dělostřelecký, objekt určený pro otočnou a výsuvnou dělostřeleckou věž a dva sruby pěchotní.
Hůrka měla společně s tvrzemi Bouda a Adam svou plánovanou těžkou výzbrojí palebně krýt a v boji podporovat většinu z několika desítek pěchotních srubů a stovek malých pevnůstek vzor 36 a 37 uzavírajících prostor Králicka od kóty Maliník po Zemskou Bránu před nepřátelským vpádem.
Osud republiky i s jejím opevněním šel ale jiným směrem. Na rozkaz vojáci bez boje tvrz Hůrka vyklidili a opustili počátkem října 1938.
V období okupace se mohutná pevnostní stavba změnila v pokusný objekt, kde němečtí odborníci odzkoušeli řadu původního zařízení a technologií. Zkoušky a vytrhání části pancéřových prvků objekty tvrze značně poškodily, přesto se na podzim 1944 rozběhla úprava podzemí pro válečnou výrobu a nad vchodovým srubem se začal budovat pracovní tábor pro několik set vězňů, kteří měli v podzemní továrně pracovat.
Po osvobození se vše stalo kořistí sovětské armády. V poválečných letech byly vytrhány a zlikvidovány zbývající pancéřové zvony. Od roku 1958 využívala objekt armáda jako muniční skladiště, Hůrku opustila na konci května 2008.
Od té doby zde pořádá Společnost přátel čs. opevnění prohlídky pro veřejnost.
Původní posuvná pancéřová vrata ve vjezdu do tvrze Hůrka se před námi otevřela, vyšli jsme do téměř slunečného dne a vrata se zavřela, prohlídka skončila.
Téma však nebylo vyčerpáno – autobus nás dovezl na Suchý vrch, od něhož ve vzdálenosti tří kilometrů směrem k Mladkovu je další zmiňovaný obranný objekt, dělostřelecká tvrz Bouda.
Celou tuto oblast, od Mladkova kolem tvrze Bouda a přes Suchý vrch do Červené Vody, jsme prošli ve dnech zimního srazu turistů v Králíkách 2014 – v odkazu jsou v případě zájmu podrobnosti a obrázky, dnes jen jako připomínku fotografii Kramářovy chaty vystavěné v roce 1928, po válce až do roku 1961 využívané armádou jako rekreační středisko a v roce 2012 kompletně zrekonstruované.
Chata nazvaná podle prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře stojí na strategickém místě – dají se odtud podnikat výlety jak do Orlických hor, tak do Jeseníků. Vedle ní přitahuje pozornost velice fotogenický objekt viditelný z velké dálky, vodárenská věž vybudovaná na začátku 30. let minulého století, která slouží i jako rozhledna.
Podívejte se na mapku trasy ze Suchého vrchu ke tvrzi Bouda:
Cesta vonícím poledním lesem po vrcholku horského hřebene byla opravdu nedělně vycházková, po červeně značené trase jsme došli k naučné stezce Betonová hranice a zanedlouho se objevila tvrz Bouda.
Dělostřelecká tvrz Bouda, vyhlášená v roce 1995 kulturní památkou, představuje nejzachovalejší stavbu svého druhu na území ČR. Tvoří ji pět bojových objektů, naprosto bezpečných proti účinkům všech tehdy známých zbraní, a rozsáhlý systém podzemních chodeb a sálů hluboko ve skalním masivu, který stejně jako bojové objekty umožňoval dlouhodobé zajištění podmínek pro život osádky tvrze – bylo zde vytvořeno zázemí pro více než tři sta mužů. V podzemí lze vidět, stejně jako na Hůrce, prostorné sály pro filtrovnu vzduchu, pevnostní elektrárnu, skladiště munice, válečná kasárna s kuchyní a ošetřovnou, pevnostní úzkorozchodnou dráhu a mnohé další.
Po ukončení intenzivních a velkorysých příprav na obranu republiky koncem 30. let minulého století je dělostřelecká tvrz Bouda ve zcela původním stavu zpřístupněna veřejnosti. Prohlídka trvala asi hodinu a půl, ale může se podle zájmu návštěvníků protáhnout i na více než tři hodiny – tamní vstřícný a odborně zdatný průvodce má co vyprávět a ukazovat.
Při návratu na Suchý vrch jsme si dopřáli vyhlídku ze svahu hory, z místa, o kterém jsme věděli, že je odtud překrásný pohled na Králíky a Horu Matky Boží – a to je závěrečné foto celé pětidenní série článků o zájezdu, při němž jsme ušlapali více jak 90 km a získali tunu hezkých vzpomínek.
Související články:
Den první: Za historickými památkami Kłodzka a Wrocławi,
Den druhý: Rychlebské hory: Złoty Stok, Bílá Voda, Račí údolí a Borůvková hora,
Den třetí: Jeseníky v mlze, jasné zprávy v Památníku internace řeholníků,
Den čtvrtý: Králický Sněžník.
Míšo, tím předposledním řádkem jste potěšila moji ješitnost, ale nemyslím si, že by Vám jeden zbloudilý turista stál za to veškeré snažení .-)
Když se porozhlédnu po komentářích, tak těch věrných a spokojených čtenářů tu máte nespočet. A co teprve ta armáda lidiček, kteří Vás rádi čtou, ale neradi píšou (= komentují).
Tak jako televizáci říkají „ostrý obraz a dobrý zvuk“, tak já přeji „ostrou tužku a tvůrčí úsilí“ .-)
Děkujeme za stálou přízeň a přání dobrých výsledků práce – to je nám fakt zapotřebí! Námětů turistických i ostatních, i fotek, mám fůry, snahu taky – ale ta někdy nestačí… 🙁
Takže každý čtenářský zájem je jako živá voda 🙂 Díky za návštěvu 🙂
Míšo, tím předposledním řádkem jste potěšila moji ješitnost, ale nemyslím si, že by Vám jeden zbloudilý turista stál za to veškeré snažení .-)
Když se porozhlédnu po komentářích, tak těch věrných a spokojených čtenářů tu máte nespočet. A co teprve ta armáda lidiček, kteří Vás rádi čtou, ale neradi píšou (= komentují).
Tak jako televizáci říkají „ostrý obraz a dobrý zvuk“, tak já přeji „ostrou tužku a tvůrčí úsilí“ .-)
m.
Dobrý den Míšo (a fotografe Mirku),
děkuji za tu báječnou jesenickou anabázi .-) Zamáčkl jsem kroupu v oku (při čtení prvních dílů ještě mrzlo až praštělo.-)
Jeseníky miluji a na začátku „dvoutisícovek“ jsem dlouhá léta nikam jinam nejezdil. Jeseníky byly úplně úžasné, tehdy civilizací ještě nedotčené. Obvykle jsme putovali po linii a přespávali po řopících. Když člověk v Rychlebkách přišel do nějaké zapadlé hospůdky, tak byl tak podezřelý, že málem ani pivo nedostal. Tak málo turistů tudy procházelo! Naštěstí jsme obvykle byli dostatečně špinaví a smradlaví, že nás vzali mezi „své“ .-)
To se hodně změnilo. V Jeseníkách se během posledních 10-15 let hodně kácelo a vyrostlo tu hafo zimních středisek s uměle zasněžovanými sjezdovkami. Na Borůvkové hoře jsme se cpali fialovými plody bohatě obalených borůvkových keřů. Komerčními česáči a rozeřvanými rodinkami tehdy nedotčenými. Po rozhledně nebylo ani památky. Památky nebylo ani po žádných civilizačních zhůvěřilostech v Dolní Moravě. Tam, kde jsou dnes rozsáhlé parkovací plochy, se tehdá na zelených loukách třpytily zlatožluté květy pampelišek. Inu … pokrok nezastavíš …
Ale i přesto si Jeseníky díky své rozloze a nedostupnosti dokázaly zachovat svoji krásu. Kus z toho jsem si znovu procestoval v létě 2015 se svými synky a loni jsem měl možnost tu na podzim „singl“ pobýt dva dny, krátce po vás.
A tak jsem se fakt s chutí prolouskal vaším povídáním a potěšil se fotkami z důvěrně známých míst. Přiznávám se, že když se vaše fotky protnou s mými vzpomínkami, tak na těchto stránkách spočinu podstatně déle, než když se jedná o lokality mně neznámé. A tady jsem si porochnil opravdu dóóóóóst dlouho. Tak díky moc za to! Srdečně vás zdravím … a mějte se krásně .-)
Srdečně děkuji za zasvěcený komentář ke článkům a obdivuji Vaši vůli pročíst celou sérii – jasně, že nás, M+M, to moc těší.
Je samozřejmé, že osobní účast v popisovaných lokalitách je nejlepším popudem k prohlídce fotek, případně pročtení textu – máme štěstí, že jste zavilý turista 🙂
Kdybychom těmi články nepotěšili nikoho jiného nežli Vás, stála by ta práce s nimi za to!
Děkujeme a doufáme, že snad… 🙂