Značkařské aktivity v roce 2016

Obnova pěších značených tras, údržba informačních objektů a kontrola cykloznačení

Květen, červen, srpen 2016

Podzimní seminář značkařů KČT z Jihlavska byl svolán do chaty KČT Čeřínek na neděli 13. listopadu 2016. Pět z nás „utrpělo“ během roku kulatá životní výročí, proto jsme kromě radosti, že jsme se ve zdraví sešli, si užívali i všelikých dobrot, které během dne byly nabízeny.

Vše probíhalo stejně jako při minulých seminářích (viz Jarní setkání značkařů 2016), proto se budu věnovat tomu, čím konkrétně se naše značkařská dvojice zabývala v sezoně, kterou jsme právě dnes hodnotili a uzavírali.

Naším úkolem bylo obnovení a zprůchodnění 23 kilometrů značených pěších tras – od vedoucího obvodu jsme obdrželi čtyři cestovní příkazy s vyznačením jednotlivých úseků – letošní zadání bylo kompletně v barvě zelené. Snažili jsme se odvádět co nejlepší práci a nic nedbali na řeči těch jedinců, kteří hlásají, že značení je pro užitek a s nějakou „estetikou“ se nemá ztrácet čas… Je tedy jasné, že za čtyři oficiálně vykázané dny jsme s prací hotovi nebyli…

26. 5. 2016 jsme obnovovali trasu z nádraží v Rantířově do Ježené dlouhou 4,5 km:

V případě zájmu o informace a obrázky této lokality je možné nahlédnout do článků na našich stránkách – trasa je několikrát popsaná.

Počasí na konci května přálo značkařům – 29. 5. 2016 jsme přikročili k obnově 6 km dlouhé naučné stezky Josefa Klementa v Polné – místní zelené značení, tzv. psaníčka, jsou náročnější na malování a probíhá-li stezka městem a jeho nejbližším okolím jako v tomto případě, je tu „psaníček“ jak naseto… Průběh i pamětihodnosti na Klementově stezce, i na druhé, Pojmannově, která je v Polné vyznačena a my jsme ji obnovovali v roce 2013, jsou ve stručnosti uvedeny ve článku Naučné stezky v Polné.

Z podrobné mapy je jasně patrný průběh trasy naučné stezky vyznačené v roce 2006 na památku dlouholetého předsedy zdejšího odboru KČT, který tragicky zahynul v roce 2004. Uvedu jen několik fotografií jako připomínku na hodiny v Polné strávené – snad stezka přinese uživatelům tolik radosti jako poskytla při práci nám.

Nenápadným, přesto však velice významným bodem na stezce je tzv. Kleštěr, 150 metrů dlouhý hluboký úvoz vytesaný ve skále, část Haberské obchodní stezky, po níž od úsvitu dějin proudili z Čech na Moravu kupci se zbožím. Úzká cesta umožňovala mýtnému spočítat počet kusů dobytka a stanovit poplatek za průchod městem – Polná vznikla při této významné stezce pravděpodobně v polovině 12. století (více ve článku z roku 2013).

V první červnové dekádě jsme se plně věnovali části Cesty Gustava Mahlera, slavnostně otevřené v říjnu 2007 na počest geniálního skladatele, rodáka z Kaliští. 25 km dlouhá Cesta GM začíná u Wolkerova památníku pod Lipnicí, pokračuje přes Kejžlici a Řečici do Proseče a Kaliští – tuto část, 12,5 km dlouhou, jsme obnovovali v roce 2010, letos jsme dostali za úkol druhou část vyznačené Cesty Gustava Mahlera z Kaliští do Želiva, což je 12, 5 km. Tento úsek byl na značkařském příkazu pro dvě osoby rozdělen do dvou denních etap:
6. 6. 2016 Kaliště – Lhotice (6 km), 10. 6. Lhotice – Želiv (6,5 km).

Rodná obec Gustava Mahlera (*7. 7. 1860 – †18. 5. 1911) vyrostla od roku 2006, kdy jsme ji navštívili poprvé, do krásy. Jistě i zásluhou slavného rodáka si začali místní, i ti, kteří mají palec na finančních dotacích, považovat dobré pověsti mezi největšími světovými osobnostmi, které do Kaliští přijíždějí uctít památku velkého hudebního skladatele.

V roce 2011, kdy si česká veřejnost připomínala 800. výročí narození sv. Anežky Přemyslovny, zasadily místní děti na návsi pamětní lípu.

Kališťská lípa je jedna ze sta, které byly po celé republice vysazeny jako pocta sv. Anežce, mimořádné postavě českých dějin.

Značení jmenované trasy přináší vedle potěšení z obdivuhodné krajiny tohoto koutu Vysočiny i náboj duchovní, když si člověk vybaví, jak mimořádné osobnosti odtud vzešly.

Jen krátce připomenu, že v roce 1415, kdy česká šlechta odeslala do Kostnice stížný list proti upálení M. Jana Husa, připojili své podpisy i vlastníci tvrzí z tohoto regionu – pánové Jan a Jaroš z Proseče (u Kaliští), svou pečeť na list připojil Předbor ze Speřic a rovněž vladykové Markvart a Předbor ze Lhotic stvrdili stížný list svými podpisy.

 

Lhotice bývaly „středisková obec“ – západně od ní stávala ve 14. století tvrz, na začátku století 16. postavil tehdejší majitel Jiří Dobrovítský novou tvrz uprostřed vsi – dodnes se z ní zachovaly jen obvodové zdi se zbytky barokní omítky (psaníčková sgrafita) a bašta se střílnami. Objekt stál z důvodů obranných na svahu nad rybníkem, proto je přístup k němu, i pro hojnost vegetace, dost obtížný.

Od konce 17. století patřily Lhotice želivskému klášteru – část bývalé tvrze sloužila po celé 19. století jako škola, nyní jsou ve zbytcích objektu byty.

S mými chabými zbytky latiny jsem pochopila, že nápis mluví o vzdělání mladých, bohužel překlad není v mých silách – třeba někdo z čtenářů…?

Ze Lhotic pokračovala cesta přes Lískovice a Vřesník do Želiva – 10. června 2016 jsme využili krásného dne k dokončení letošní obnovy a zprůchodnění pěších značených tras – netušili jsme, že slovíčko zprůchodnění nás tolik potrápí! Nad Lhoticemi odbočuje značená pěší trasa polní cestou směrem k Vršku – zoufali jsme si při zviditelňování značek…

Podívejte se na mapku dnešní trasy – v místech, kde značka odbočuje ze silničky nad Lhoticemi (tam, kde je červená šipka) znepříjemňuje život pochodníkům i značkařům kritický úsek až k prvnímu lesíku:

I Vřesník patří k obcím, kde je milo posedět na návsi, neřkuli malovat značky v tak inspirativním prostředí.

K bělostné kapličce, na niž se vždycky se zálibou díváme, a k pomníku šesti místních občanů padlých v I. světové válce, přibyl památník významné rodačce – na kameni je deska s fotografií a textem:
Na památku sestry M. Aktinely Ludmily Loskotové, *17. 6. 1923 Vřesník – †10. 11. 2007 Praha, české řeholnice a zakladatelky Domova svaté Rodiny v Praze, která svůj život zasvětila službě postiženým dětem.

Nepopírám, že když jsme pozdě večer hodně unavení dokončili u směrovníku v želivském parku práci, měli jsme radost, že pro letošek máme pěší značení za sebou.

V srpnu na nás čekaly dva značkařské příkazy na údržbu informačních objektů, což v normální řeči znamená, že jsme 15. 8. v Humpolci na náměstí natřeli rám turistické vývěsní mapy, utěšili a k vysokému lesku přivedli vedle stojící směrovník a stejně láskyplnou péči věnovali i natírání a očistě tabulek směrovníku u humpoleckého autobusového nádraží. Stejného dne jsme smirkovým papírem, kartáčem, vodou, okenou i barvou a vlídnou domluvou prodloužili životnost směrovníku v Rozkoši u Humpolce.
Stejný průběh měla údržba informačních prvků (stojan s turistickou vývěsní mapou a směrovník) poblíž kempu v Pávově u Jihlavy – 16. 8. 2016.
Dychtí-li někdo po bližším popisu prací při údržbě map a směrovníků, nechť klikne na uvedený odkaz. 🙂

Už jen krátce zmíním, že dva dny jsme se věnovali kontrole značených cyklotras: 31. 5. 2016 jsme projeli trasu č. 5215 Vílanec – Luka nad Jihlavou – Štoky dlouhou 35 km, což vydá s výjezdem na začátek trasy ve Vílanci a návratem ze Štoků do Jihlavy hezkých pár kilometrů… 🙂

Obě trasy byly v poměrně dobrém stavu – směrové tabulky prokoukly po vyčištění vodou a okenou, stačilo semtam dotáhnout šrouby, natočit a usadit sloupek…
Cyklotrasu č. 5092 Batelov – Knínice v délce 40 km a dopravou na start i z cíle jsme zvládli 2. 6. 2016.

K zadaným úkolům obnovy, údržby i kontroly jsme přistoupili s chutí a v pohodě je dokončili – zbývala nudná administrativa – bylo třeba vyplnit značkařské příkazy a zaznamenat v nich podle předpisu vše, co jsme na trasách zjistili. A věřte, že to obnášelo jednu nezáživnou, chvílemi i stresující, směnu navíc… Ale i tento neoblíbený výkon je součástí náplně práce značkařů Klubu českých turistů… 🙂

V případě zájmu o značení pěších turistických tras v roce 2015, klikněte na následující odkaz:
Značení pěší trasy z Rytířska přes Věžničku a Polnou, podél Ochotského potoka až do Stáje.