Turisté z Jihlavska a Třebíčska vesele zahájili rok 2017 ve Ždírci u Jihlavy
7. ledna 2017
Několik měsíců před akcí nazývanou vtančení do nového roku zažíváme dvojaké pocity: současně se na ni těšíme i pociťujeme obavy – tento rozpor je způsobený tím, že jako turisté bažíme po shledání s přáteli, ale jako pořadatelé společně s Věrou a Jirkou Veselými vnímáme velkou zodpovědnost za zdárný průběh dění. První adrenalinové kolo se odehrává při nabízení vstupenek – prodáme jich tolik, abychom měli dost financí na zboží a služby? Pak postupně do „dne D“ ukrajujeme z koláče nezbytností…až konečně přijde úleva, že lidi se dostavili, a radost, že všechno klape… 🙂
Jako vždycky se zájemci o putování na nejdelší 13 km dlouhé trase shromáždili ve 12 hodin před budovu nádraží ČD, kde jsme vyčkali příjezdu vlaku od Třebíče – jako velká voda se přihrnuli naši přátelé, udělali jsme památeční snímek a po chvíli ještě dodatek s těmi, kteří přijeli dalším spojem a rozhodli se pro 3,8 km dlouhou trasu ze Stříteže do Ždírce. Většina turistů však zvolila cestu z Antonínova Dolu přes Střítež – do Ždírce ušlapali 5,5 km.
Neohroženým, tancechtivým turistům přálo slunečné zimní počasí s teplotou kolem -10°C a bezvětřím.
Pod vedením Jitky Korbelové (Honza měl bolavé koleno) vyrazila skupina „skalních turistů“ po modré turistické značce směr Helenín – Henčov – Rytířsko – Ždírec.
Z jejich cesty máme dostatek obrázků, proto můžeme průběh zdokumentovat: hned za nádražím se naskytl výhled na sídliště Březinovy sady a čtvrť zvanou Kalvárie.
Kdysi samostatná obec Helenín, dnes jedna z městských částí Jihlavy, je úzce spjatá s podnikatelskou rodinou Löwových – zakladatel Adolf Löw, a poté jeho syn Karel, začali v polovině 19. století budovat v údolí kolem řeky Jihlavy textilní továrnu. Byli velmi úspěšní, takže tu vznikly nejen podpůrné provozy, ale i dělnická kolonie, v roce 1872 postavili dvoutřídní školu, do níž chodilo před koncem 19. století 154 žáků, i okolí obce vzkvétalo.
V roce 1870 zakoupili Löwové továrnu v blízkém Malém Beranově, a tak zde vznikl průmyslový textilní komplex evropského významu – na konci 19. století zaměstnával Karel Löw na 2 000 lidí – hlavním výrobním artiklem byly anglické a hladké vlněné látky z česané příze; na začátku 20. století šla pětina výroby na odbyt jako vojenské dodávky pro rakouskou armádu. Po vzniku ČSR začala produkce klesat, po válce byl podnik znárodněn, od roku 1949 jsou tu různé druhy a stupně textilních škol.
Konec historické části 🙂 – turisté došli k rozcestníku v Heleníně a chystali se dál přes Henčov na Rytířsko, za nímž opustili značenou cestu a zbýval jim poslední úsek do cíle.
Zatímco pochodníci zdolávali vybraný kus cesty, my jsme v sále a předsálí kmitali, aby vše bylo připravené na jejich přijetí – postupně jsme přivítali 147 turistů a 28 účinkujících (hudba, soubor Jeřabinka, rokenrolový klub Elvis). Vstřícný úsměv příchozích se rázem proměnil ve šťastný po obdržení kvalitního vína, ale hlavně nadýchaných věnečků s výborným krémem, které dokáže tak fenomenálně vyrobit Věra Veselá.
Jakmile se sál zaplnil a dorazili „skalní“, Jirka s Mirkem všechny přivítali a taneční část turistické akce byla krátce po 16. zahájena.
Velké množství návštěvníků v kulturním domě vždy inspiruje místní Tříkrálové koledníky k návštěvě – spokojenost je pak na obou stranách – přítomné potěší, že mohou svou radost prohloubit darem pro potřebné a malí koledníci nejenže úspěšně plní kasičky, ale své vystoupení předvádějí velmi pozornému publiku. 🙂
Od tance, do kterého se turisté při hudbě manželů Doležalových opřeli s velkou vervou, si na chviličku odpočinuli při sledování pásma tanečků a říkadel dětského souboru Jeřabinka – děti přivezli laskaví rodiče a spolu s námi jihli nad jejich nápaditým a náročným vystoupením.
Důležitost a význam této akce pořádané po desetiletí známým turistickým klubem ve zdejší obci podtrhla účast ždíreckého starosty Bohuslava Fialy a místostarosty Stanislava Pavlíka – jejich přítomnosti jsme si považovali.
Zlatým hřebem večera bylo (jako vždycky) vystoupení jihlavského rokenrolového klubu Elvis – veleúspěšnou dívčí formaci a mladý pár akrobatických tanečníků přivezli trenéři otec a syn Prokopovi.
Jako občerstvení jsme tentokrát podávali vepřové řízky dozlatova usmažené v restauraci paní Menšíkové – mňam! Vedoucí populární bedřichovské Zezulkárny, jejíž děti se v minulosti s klubem Elvis také tanečně představily turistům ve ždíreckém sále, byla velice vstřícná a její jméno zde dnes znělo ověnčené uznáním.
Během tanečního veselí probíhala ve večerních hodinách vystoupení nazvaná „Turisté sobě“ – skotačiví členové KČT Třebíč a KČT Čeřínek přispěli svými tanečními kreacemi, převleky a maskami ke všeobecné pohodě.
Autobusy přijely přesně podle objednávky před 23. hodinou, aby odvezly účastníky – většinu do Jihlavy, dvacet do Třebíče. Během celého odpoledne i večera všichni, včetně pořadatelů, usilovali o co nejhezčí společný vstup do nového roku, tak se snad příští dny a měsíce vydaří. 🙂
Ještě před závěrečnou se památečně vyfotili přítomní značkaři – dobří kamarádi. 🙂
Každý účastník si místo diplomu odnášel keramickou plaketu s přáním šťastného roku 2017:
Ať nám to šlape! 🙂
Pro zvídavé uvádím článek o loňském turisticko-tanečním vstupu do roku 2016,
a pro čtenáře náchylné k historii článek o lehkonohých turistech z roku 2015, kde naleznou odkazy až do hloubky roku 2009. 🙂