Slavnostní oheň na Čeřínku – uvítání nového roku u turistické chaty
21. ledna 2017
Byl den jako malovaný – v noci sice sužoval krajinu velký mráz, ale před desátou, když jsme vystoupili v Kostelci z vlaku, svítilo už slunce a teploměr ve stanici ukazoval -5°C. Po obvyklém uvítacím projevu jsme se vyfotili a vydali se silnicí k Čeřínku – sníh na okolních polích zářil, hradba stříbrného lesa na kopcích, k nimž jsme mířili, stála nehnutě, pohádkově.
Na plošinu před chatami, poblíž stoletého smrku, pro nás nájemce turistické chaty Zdeněk Vlček nachystal suché dřevo, a tak mohli Jirka s Mirkem slavnostně zapálit oheň, který příchozím poskytl teplo, ale i možnost opéci klobásky neprodleně vytahované z batůžků.
Po žluté či červené značce přicházeli další pochodníci – Čeřínek je turistický uzel – celkem se nás sešlo 105, objevili se turisté z Havlíčkova Brodu, Pacova, Třebíče, Telče, Měřína, příznivci z jižních Čech. Jako pořadatelé jsme pokládali za čest připít si s každým příchozím na zdraví – k tomu účelu jsme měli připravenou „míšovici“, kterou jsem vyrobila z kalvadosu (pár jablíček z naší zahrádky zušlechtěných ve smrčenské pálenici 🙂 ) ochuceného kořením a výluhem z hrozinek – přáli jsme si vzájemně, abychom se tu příští rok ve zdraví setkali. 🙂
Zdeněk Vlček a jeho tým byli dobře připraveni na zvýšenou návštěvnost v restauraci – výborné jídlo (vyhlášená jsou pečená vepřová žebra) opět potěšilo, den se opravdu povedl.
Pro návrat zvolili turisté různé trasy podle dopravních možností do místa bydliště – naše skupina odjížděla z Kostelce v 16:47.
Turistický rok 2017 byl konečně zcela zahájen! 🙂
Tato stručná a podle dnešních měřítek nic podstatného neříkající zpráva možná bude za sto let výpovědí o našich aktivitách a společenském životě, stejně jako se někteří z nás rádi dozvídají o činnosti dávných turistických předchůdců. Kde jinde už by byla k tomu příležitost nežli na Čeřínku, v kolébce jihlavské turistiky?! Pročítání záznamů ve Staniční knize a prohlížení fotografií je vzrušující záležitost – důvěrně se seznamujeme s lidmi, kteří pro nás připravili dobré základy, na nichž se dá po léta stavět – bohužel dnes práce zhusta drhne, zvláště proto, že původní entuziasmus z různých důvodů vyprchal a vše je podřízeno vládě peněz.
Věnujme pozornost textu a obrázkům ze Staniční knihy v tzv. lyžařské chatě, která v roce 2013 oslavila 100. výročí svého vzniku.
Chata byla vybudovaná jihlavským odborem Českého spolku pro zimní sporty (založen 9. 2. 1912) a veřejnosti předána 29. 6. 1913.
Dnem otevření chaty se začala psát Staniční kniha, aby byla průběžným svědkem událostí a dokladem pro budoucnost.
V úvodu knihy jsou uvedena pravidla, za kterých se lze na chatě ubytovat. Rovněž se zde nabádá ke slušným způsobům, dodržování domácího řádu a nepoškozování vnitřního vybavení. Jednotlivá sdělení jsou provázená množstvím fotografií, kreseb a ornamentů.
Dnes je Staniční kniha uložena ve Státním okresním archivu Jihlava – tam jsem si vypsala některé zajímavosti a z každého roku až do postavení „velké“ chaty uvedu několik příkladů. Přiložím fotografie, které v archivu pořídil Ing. Jan Krejčí, když jsme spolu v roce 2000 sestavovali Sborník k 80. výročí vzniku KČT Čeřínek a následně v roce 2010 dokumentaci pro návrh na přijetí našeho odboru a jeho prvního předsedy Mg.Ph. Františka Srdínka do Síně slávy české turistiky, jejíž součástí byl i Almanach k 90. výročí založení KČT Čeřínek, který jsme vytvořili s Ing. Mílou Bradovou a Františkem Janečkem.
Výpis ze staniční knihy lyžařské chaty na Čeřínku v letech 1913 až 1922:
9.8.1913, Beneš, Jihlava, s dceruškou (jednatel spolku)
15.8.1913, odbor z Počátek: výprava naše přijavše pozvání jihlavského odboru v počtu 19 osob po dlouhém bloudění chatu nalezla, prohlédla a účelnou seznala, vydáváme jejím tvůrcům vřelý sportovní dík – jednatel.
7.9.1913, chata se nám velice líbila a s uznáním kvitujeme, jak Jihlavský odbor pěkně českému sportu posloužil. Marie Macháčková, Kostelní Myslová u Telče, Marie Musilová z Černé u Měřína.
14.12.1913, sníh zmrzlý, 1°C zimy, večer vánice, Josef Kratochvíl (od 25.12.1914 předseda spolku)
6.1.1914, sudí Kofroň z Třeště píše: o půl druhé odpoledne nastala sibiřská vánice, která hrozí nás zasypat.
15.2.1914, lyžařský kurs slibně začal, 15°C nad nulou, sníh do 11 hodin krásně sjízdný. Kurs vede Šonský, trval do 17. února, pršelo.
15.8.1914, hromadný výlet z Počátek
29.12.1914, lyžařský studentský kurs z Telče, 10 osob, sníh tvrdý, výsledek: 2 rozbité nosy, 1 zakrvácená tvář, 1 bolení břicha, 1 zlomená lyže. Kurs trval do 31.12.1914, vedl prof. Fiala.
13.2.1915, třetí lyžařský kurs telečské reálky, zásoboval rolník Matoušek (1000 měřic), syn student. Dodal 50 jaternic a 10 kg uzeného masa. Kurs ukončen 16. února 1915.
28.2.1915, pelhřimovští lyžaři
23.5.1915, na Boží Hod přišla v 7:30 ráno skupinka studentů Němců k chatě. U lesa učinili si tábor a rozdělali oheň. Pak vystoupili na hromadu hlíny u cesty se nacházející a při smeknutých kloboucích zapěli „Wacht am Rhein“.
U následující fotografie je v knize dne 13. 6. 1915 popisek: Satyr hlídá křepké tance svěřených mu nymf a rusalek, zatím co Faun snaží se jejich živou radost zachytit pro anály bible chaty na Čeřínku.
V červenci téhož roku se uskutečnila už druhá výprava žákyň telčské Lidové malírny, které podle návrhu pedagogů Hynka Janků a Františka Fromka zdobily ornamenty stěny chaty – na obrázku dole je podpis profesora Strnada. (Při necitlivé a neodborné rekonstrukci v roce 1995 byly malby bez zdokumentování poničeny a překryty dřevěným obložením.)
1.1.1916, putoval poutník tmavými lesy, mezi vysokými proplétal se skalami v dobách zlých a trudných. Až rozevřel se les a idylická chalupa na Dolních Hutích s vábným obrázkem husí pečeně sílí poutníka a po krátké chvíli v pozadí se objevuje chata a po několika krocích dýmající krb vábné slibuje pohoštění, podepsán Kofroň (o sněhu ani potuchy).
Nelze nezařadit kuriózní stavbu „pastoušky“, která stávala na úbočí Čeřínku; v knize stojí: Letní byt na Horních Hutích používaný leckdy za obecní šatlavu.
17.4.1916, prof. Fiala ještě jezdil na lyžích
Profesor Fiala, od roku 1915 předseda Českého spolku pro zimní sporty, byl vášnivý turista a lyžař – na Čeřínku se od roku 1913 pořádaly kurzy lyžování, ke kterým byla vydaná i brožurka. Následující text jsem našla v dokumentech klubu, bohužel bez udání názvu novin a data, přesto má, myslím, výpovědní hodnotu.
„Sport na lyžích“. Český Spolek pro Zimní Sporty, odbor v Jihlavě, vydal svým nákladem brožůrku „Sport na lyžích“. Knížečka tato obsahuje m. j. stručný popis výzbroje lyžařské a návod k jízdě na lyžích pro nováčky a interesenty tohoto krásného zimního sportu. Každému, kdo by se o věc zajímal, vydá uvedený odbor brožůrku tu úplně zdarma a na venek zasílá se proti náhradě 20 hal. porta. Kvůli informaci sdělujeme, že velký počet výtisků rozeslán do celého okolí všem sportsmenům zdarma a spolek doufá, že způsobem tím zvýší zájem pro sport lyžařský, jakož i že povznese návštěvu kraje našeho. Dotazy a žádosti o zajímavou brožůrku stačí adresovati „Jihlavský odbor Českého Spolku pro Zimní Sporty“.
O tom, že spolek se snažil propagovat lyžování, svědčí i vydávání pohlednic s touto tematikou.
Profesor Fiala byl vůdčí osobností spolku, dobře znal celé okolí, malebná skupina žulových balvanů v masivu Čeřínku byla po něm pojmenována, dnes je v mapách zapsaná jako přírodní památka Na Skalce.
Dr. Kofroň, okresní soudce v Třešti, Dačicích a Novém Městě na Moravě byl častým návštěvníkem a propagátorem turistiky a lyžování na Čeřínku.
15.7. až 23.7.1916, prof. Fiala a prof. Strnad tráví na Čeřínku prázdniny
Z posledního pobytu 15. 7. – 23. 7. 1916 na Čeřínku s prof. L. Fialou (předsedou spolku zvolen 7. 11. 1915), který se loučil na delší dobu s chatou před svým odjezdem na nové působiště do Zábřehu, pochází zápis Františka Strnada, který uvádím v přesném znění:
V sobotu 15. července bylo za prach ohavného počasí – celý den lilo – sjeli jsme se v Kostelci a poněvadž dle známého „Fiala jde na Čeřínek bude pěkně“ bylo tomu i tentokrát. Počasí se přece vybralo. V neděli dopoledním vlakem dorazila na Čeřínek velmi četná společnost z Dačic a Telče, která tu bohužel nezvěčnila svých jmen. Odpoledne procházka lesem k Fialovým skalám, načež Dačičtí za vedení sudího Durdy odešli na nádraží.
Společnost z Telče zůstala a chtěli na noc. Příjemný večer stráven zde zprvu na verandě. Ovšem, že před spaním vykonána obvyklá noční procházka lesem. Ráno opět putování po celém hřebenu Fialových skal a odtud k Čertovu hrádku. Cestou však potkali jsme na pasece spoustu jahod. Takže k blížícímu se poledni na Hrádek se nedošlo. Odpoledne dámy z Telče nás opustily.
Pondělkem počínaje žili jsme tu jako harfeník z pustevny. Za drahé peníze jsme sháněli mléko a vejce po okolních vsích. Sbírali houby a borůvky, jejichž tu místy hotové mraky.
Pro zkrácení chvíle postavili jsme monument vlastnoručně tesaný na Strnadově stezce, prof. Fiala nápis na skalách, který však najde jen oko povolaného, který se vyškrábe až na jejich vrcholek. Nápis dostane i Kofroňův balvan na skalách a balvan Benešův.
V úterý zaskočili jsme prof. Kasalého pravou nefalšovanou lesní polévkou. Tak příjemně uplynul týden, že dnes mimo nadání je již opět sobota a zítra den rozloučení. V sobotu prof. Fiala vytesal nápisy na skalách a já sháněl proviant v Dolních Hutích.
Večer jsme čekali Telč, na sliby zapomněla a nedojela ani ráno, jen rodina prof. Fialy se dostavila k dalšímu pobytu, nu a já jsem se taky rozloučil s Čeřínkem, ale doufám, že ne na dlouho. Tím končím naši týdenní odyseu, aby v jiné pokračoval jinde. 23. 7. 1916
František Strnad
Strnad Arnošt
30.7.1916, zažili jsme zde krásné a příjemné odpoledne v malém kroužku (Hrušková, Neubauerová, Vystrčil).
Během světové války se objevily snahy o zastavení činnosti spolku, dokonce návrhy na prodej chaty – proti těmto podnětům se vší rozhodností vystupoval jednatel spolku František Kopecký – po válce se mu podařilo chod spolku úspěšně obnovit.
Zápisy ve Staniční knize nejsou po roce 1916 tak časté, přesto zde provoz neustal.
18. a 19.7.1917, vařil Kopecký kynuté knedlíky až se srdce smálo
5.10.1917, velká výprava z Třeště
20.1.1918, počátkem roku napadla spousta krásného sněhu. Lokálka z Třeště jezdila s 10 hodinovým zpožděním pro závěje. 16. ledna přinesl teplý jižní vítr 11°C tepla a sníh zmizel. Sudí Kofroň z Třeště píše, že je zakázána přeprava lyží drahou.
Na předchozím, velmi nekvalitním, ale jediném, obrázku jsou zachyceny ornamenty, kterými vyzdobily žákyně telčské Lidové malírny stěny větší místnosti na lyžařské chatě. Doufejme, že při příští rekonstrukci se alespoň nějaký zachovaný zbytek objeví a bude s ním nakládáno s větší péčí a rozumem než v roce 1995.
1.2.1919, po třech letech se vracejí telečští lyžaři opět na Čeřínek.
18.5.1919, u Digrina se kácela máj, z nádraží až na chatu ve sněhové vánici – podepsán Dr. Kofroň
Předchozí obrázek je pro mě úžasný – opravdu doklad o době 🙂 V zápisu ze dne 12. 12. 1920 se pozastavují tři návštěvníci, z nichž jsem rozluštila jen jméno Kratochvíl, nad malou účastí členů spolku: Krásný čas na sáňkování a sportovci nikde. Kde je sport.
Odpovím stejně jako jim jistě odpověděli i tehdy: sportovci nemohli sáňkovat, neboť právě ten den svolali valnou hromadu, při níž v jihlavské Besedě rozpustili Český spolek pro zimní sporty a vzápětí s velkou slávou vytvořili Turistický klub Čeřínek! 🙂 🙂 Ti tři, podepsaní ve Staniční knize, evidentně chyběli při té historické události. 🙂
O třídenním výletu osmi skautů jihlavských 26.– 29. 12. 1920 je v knize tento zápis:
Opustili jsme opět dusné ovzduší města!!! Dne 26. dorazili jsme na Čeřínek zemdleni a utrmáceni. Počasí bylo velice nepříznivé a proto jsme byli nuceni strávit veškerý čas v chatě a jejím nejbližším okolí. Co však pokazilo nám počasí, to nám nahradila hostinnost chaty. Při dešti a mlze krátili jsme si dlouhou chvíli cvičením a různými hrami. Když poněkud déšť polevil, odešli jsme ven a tam různým způsobem se bavili. Dlouhý čas nám ta radost netrvala a zahnal nás déšť do chaty. Jak krásné byly večery. V kamnech popraskoval vesele oheň, zatím co jsme četli a vypravovali různé příběhy. Na verandě odměřeným krokem vykračovala stráž. Jak jsme se zaradovali, když třetího dne z rána nadobro ohlásilo svůj příchod slunce. Velkolepý byl rozhled z Čeřínku nad dalekým okolím. Bohužel nadešla doba odchodu. Neradi Tě Čeřínku opouštíme. Doufáme, že v brzku se zase uzříme.
Václav Brož, Parkany, Antonín Tůma, Jan Lukeš, František Novák, Novák J., Jaroslav Veselý, Jan Volák
17.4.1921, zasněženo do 1 metru
8.1.1922, lyžaři z Jihlavy
11. a 12. 2. 1922, pořádal OKČT z Tábora lyžařskou exkurz na Čeřínek
Poslední záznamy z malé, tzv. lyžařské chaty, jsou z roku 1922 – nastupuje éra velké turistické chaty uvedené slavnostně do provozu 2. 9. 1923 Turistickým klubem Čeřínek, který vznikl 12. 12. 1920.
Historie jde naproti dnešku – věřím, že obrázky z Osmého zimního výstupu na Čeřínek za pár desítek let taky dostanou šanci někoho potěšit. 🙂
Můžete se podívat na loňský zimní výstup na Čeřínek nebo ve článku z roku 2015 kliknout na odkazy o slavnostním „ohňovém“ zahájení roku na Čeřínku v letech 2010 – 2014.