Bechyně

Procházky jihočeským městem, které má turistům co nabídnout
2. – 4. června 2017

Zasedání Rady Síně slávy české turistiky svolal její předseda Mgr. Jan Sládek na první červnový víkend do Bechyně. Jednání probíhalo podle všech zvyklostí, program byl dost rozsáhlý a myslím, že co mělo býti vyřízeno, splnili jsme.

Ve volném čase (přijela jsem už v pátek navečer) jsem procházela městem a žasla nad množstvím historických budov a nádhernými výhledy do údolí Lužnice a Smutné, řek, které každá z jedné strany obtékají ostroh, od nepaměti obývaný lidmi.
Fotila jsem, proto chci vzpomínkám prodloužit život komentováním vybraných obrázků a v ideálním případě jimi i někoho potěšit.

Strategicky významná poloha na skalnatém výběžku nad řekami lákala k osídlení už od pravěku – při archeologických průzkumech bylo nalezeno sídliště z doby bronzové, též keltské osídlení. Pak přišli Slované a od 9. století se zde natrvalo zabydleli – na místě slovanského hradiště na úzké ostrožně chráněné ze tří stran hlubokými srázy nad řekami vybudoval v roce 1268 český král Přemysl Otakar II. pevný kamenný hrad, Jan Lucemburský založil roku 1323 u hradu město. Jak je v našich dějinách obvyklé, i toto šlechtické sídlo s okolním městečkem pobořili husité a bylo třeba začít s výstavbou znova.

Přirozeným středem náměstí, i jeho ozdobou, je děkanský kostel sv. Matěje – jeho dnešní podoba je výsledkem přestavby z 18. století – vznikl však ve století třináctém.

Věž kostela je přístupná, prohlídka chrámu pouze v neděli odpoledne od 14 do 15 hodin.

Václav Pichl (1741–1805), úspěšný autor téměř 400 skladeb a velmi uznávaný houslista, žil dlouhou dobu v cizině (hovořil pěti jazyky), ale nikdy nepřerušil styk s českým prostředím.

Měla jsem v úmyslu zajít do Městského muzea i na prohlídku zámku – obojí se v neděli uskutečnilo – obrázky z muzea zařadím později, v zámku byl zákaz fotografování.

Kolem budovy úřadu, proti němuž je parčík, vede dlážděná cesta k zámku. Dříve než návštěvník vstoupí do areálu, zpravidla postojí před bránou, aby se pokochal výhledem na hluboké zalesněné údolí Lužnice a nepřístupné skalní stěny nad nimiž vyrůstá klášterní kostel.

Hrad vybudovaný v polovině 13. století byl goticky přestavěn za vlády Šternberků, současný vzhled nabyl za Petra Voka z Rožmberka, který zde rád pobýval a pokračoval v přeměně hradu na renesanční sídlo. Po svatbě s Kateřinou z Ludanic, s velkou slávou zde konané, žil na Bechyni až do roku 1596, kdy musel zámek i celé panství prodat, aby uhradil bratrovy dluhy.

Na začátku 18. století přešel zámek i celé panství bechyňské do majetku rodu Paarů, kteří na něm zůstali do roku 1948. Několik dalších desetiletí tu bývalo rekreační zařízení Akademie věd, teď je vlastníkem firma Panství Bechyně, která patří Josefu Šťávovi. Všechny zámecké objekty se opravují, v těch již zrekonstruovaných (jízdárna, bývalý pivovar aj.) sídlí Alšova jihočeská galerie s expozicí keramiky (tradici keramické výroby založili v Bechyni Paarové), Muzeum Vladimíra Preclíka a další kulturní instituce.

Vracíme-li se uličkou sousedící se zahradami vysoko nad Lužnicí, nemůžeme minout klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

Klášter byl vystavěn františkány na konci 13. století, zničen za husitských válek, na konci 15. století pak obnoven v duchu pozdní gotiky – tehdy vznikly unikátní sklípkové klenby, nejvzácnější památka bechyňská.

V současnosti sídlí v klášteře ZUŠ Václava Pichla. Klášterní zahrady nad údolím Lužnice jsou přístupné a nabízejí úchvatné pohledy nejen na most nad Lužnicí, zvaný Duha, ale i na hladinu řeky a protější zalesněné břehy.

Most, lidově zvaný Bechyňská duha, byl postaven podle projektu Eduarda Viktory v letech 1926–1928. Když totiž dokončil Ing. František Křižík v roce 1903 první elektrifikovanou dráhu na území Rakousko Uherska z Tábora do Bechyně, musela 24 km dlouhá železnice končit na levém břehu Lužnice a na pravý břeh, kde leží město, se cestující dopravovali objížďkou po jediném nevyhovujícím mostě – vznikla tedy naléhavá potřeba jiného propojení obou břehů Lužnice pro provoz silniční i železniční.

Most byl slavnostně otevřen 28. října 1928 k 10. výročí samostatnosti republiky. V té době se jednalo o nejvyšší železobetonový oblouk v ČSR, výška nad hladinou Lužnice je asi 50 m, celková délka 190 m, šířka téměř 9 m, hlavní oblouk má rozpětí 90 m.
Od roku 2014 je Bechyňská duha vyhlášena Národní kulturní památkou.

Zatím se spokojme s těmito obrázky, chystám další, jedinečné – náhodou se stalo, že dva dny po návratu z Bechyně jsme znovu jeli se „školním“ výletem u3v do této oblasti a při té příležitosti vznikly fotografie z dronu, což je docela jiná kategorie podívání. 🙂

Dříve než opustíme klášterní zahradu, všimneme si cedulky, kterých jsou na trase Naučné stezky podél historického opevnění města asi dvě desítky – zásluhou Klubu českých turistů, konkrétně emeritního předsedy Ing. Jana Havelky, vznikl projekt, který, předpokládám, v plném rozsahu ocení až potomci dnešních obyvatel i návštěvníků – byly zmapovány, a taky opraveny a tím zachovány pro budoucnost, kamenné bašty začleněné do středověkého opevnění Bechyně. Následující článek se bude týkat této unikátní naučné stezky, zatím jen malá ochutnávka:

Pokračujme v prohlídce pamětihodností města Bechyně – raně barokní hřbitovní kostel sv. Michala k nim rozhodně patří:

Z úzké ulice se nedá udělat takový obrázek, jaký by si neobvyklá stavba zasloužila, zařazuji proto fotku z infotabule před kostelem:

Ofotila jsem plánek města a ke snadnější orientaci k němu přidám popisky významných míst, která by neměl návštěvník minout.

1 – zámek, 2 – klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, 3 – kostel sv. Matěje, 4 – kostel sv. Michala, 5 – Městské muzeum, 6 – Muzeum turistiky (tomu věnuji samostatný článek), 7 – bývalý zámecký pivovar, 8 – most zvaný Bechyňská duha, 9 – ČD, 10 – lázně Bechyně.

Byla jsem ubytovaná v dependenci hotelu Jupiter, ve vile Božena

hned vedle slavné vily Vlasta, kterou v roce 1903 postavil pro Vendelína Máchu, mecenáše umění a majitele velké pekárny v Praze, architekt Jan Kotěra.

Moderní přestavba značně změnila vzhled vily, ale zjistila jsem, že interiér někdejší knihovny v přízemí s členitým prostorem a krbem byl obnoven podle původního projektu profesora Kotěry (*1871–†1923) – dnes je tu lázeňská jídelna – a samozřejmě se tam vydala. 🙂

Ještě obrázek vily Božena při pohledu ze zahrady Kotěrovy vily:

První tištěná zpráva o bechyňských Libušiných lázních je z roku 1730, patří tedy k nejstarším v Čechách. V několika lázeňských domech se léčí pohybové ústrojí a stavy po popáleninách; jako přírodní léčivý zdroj se využívá slatina, kterou lázně těží z vlastního rašeliniště na Komárovských blatech.

Čas dozrál do stadia na vlastní oči uvidět historické artefakty vztahující se k městu Bechyni – nejlépe se k tomu hodí návštěva muzea. 🙂
Nejdříve jsem pozorně, chvílemi i bez dechu, sledovala asi půlhodinový dokumentární film o stavbě bechyňského mostu přes Lužnici, následovaly fotografie o budování elektrifikované trati Tábor – Bechyně: s tím jsou nerozlučně spjaty obrázky ze života českého Edisona, vynálezce Ing. Františka Křižíka (1847 v Plánici – 1941 ve Stádleci). Dozvěděla jsem se, že Křižík záměrně vybral právě tuto trať, neboť překonává značný výškový rozdíl – chtěl dokázat, že elektřina použitá k pohonu vlaku dokáže zdolat i takové překážky.

Hned po unikátních technických dílech se mohou návštěvníci zahloubat do rozsáhlé expozice představující místní keramickou a kamnářskou tradici – první keramická dílna vznikla v Bechyni koncem 19. století a už v roce 1884 byla ve městě otevřena nejstarší odborná keramická škola v Čechách – dodnes v ní výuka trvá.

Velká část sbírek zahrnuje archeologické nálezy z vykopávek – před očima návštěvníků defilují užitkové a umělecké předměty z nejstarších dob.

I doba poměrně nedávná je v muzeu připomenuta:

Zakončím obrázkem vyšňořeného bicyklu, na kterém jezdíval Eduard Hauptmann (1860–1925), profesor keramické školy (nastoupil tam krátce po jejím založení), spoluzakladatel KČT a bechyňského Sokola, jehož byl náčelníkem, zakladatel Muzejního i dalších spolků – prostě vzácný člověk, kterému záleželo na tom, aby město Bechyně vzkvétalo…

I příští článek je o Bechyni… 🙂