Vycházka za poznáním historie města na ostrohu mezi řekami Lužnicí a Smutnou
4. června 2017
Území, na kterém se rozložilo malebné městečko s přibližně pěti tisíci obyvateli, bylo pro svoji strategickou polohu na trojúhelníkovém ostrohu mezi dvěma řekami odedávna lidmi vyhledáváno – archeologické nálezy v bechyňském muzeu potvrzují odvěký zájem o osídlení skalnatého výběžku nad soutokem řek, mimo jiné i z důvodu dobrých přírodních podmínek pro obranu obyvatel před nájezdníky.
Když na místě původního hradiště vystavěl Přemysl Otakar II. v roce 1268 kamenný hrad a Jan Lucemburský roku 1323 založil kolem něj město, vyvstala potřeba posílit význam královského opěrného bodu Bechyně. Budovatelé opevnění města vzali v úvahu až 50 metrů vysoké skalnaté srázy nad řekou Lužnicí a téměř stejně nepřístupný terén nad říčkou Smutnou – východní a západní strana města byla tedy chráněna, přístupu z jihu bránil královský hrad – bylo třeba zabezpečit hlavně severní stranu města. Opevnění vznikalo postupně, ale v dobách husitských se ukázala jeho nedostatečnost: hradby neodolaly – město, klášter, a za několik let i hrad, byly husitskými vojsky dobyty a zle poničeny.
Roku 1477 se bechyňské panství stalo majetkem českého šlechtického rodu Šternberků a začalo prosperovat po stránce stavební i kulturní. Šternberkové dbali i na zabezpečení obyvatel a majetku, proto se věnovali budování nových hradeb. Do začátku 16. století postupně vznikl na severní straně rozsáhlý systém opevnění s baštami, které střežily přístup do města – vstup byl umožněn dvěma branami (během 19. století zbourány). Před severními hradbami byl navíc asi 16 metrů široký parkán a před ním ještě až 5 metrů hluboký vodní příkop. Kamenné hradby byly i 6 metrů vysoké a téměř 2 metry široké – pětiúhelníkové bašty, vybudované každých 25 metrů, mírně převyšovaly hradby. Posíleno bylo i opevnění na západní straně nad údolím Smutné.
Koncem 17. století ztratily hradby i bašty svůj obranný význam a začlenily se do praktického života obyvatelstva – nebyly zbourány, ale začaly sloužit k bydlení či provozování řemesel – bašty byly opatřeny novými střechami, někde i okny, během pozdějších dob využili stavebníci hradeb jako stěn budov – na několika místech splynula fortifikace se zídkami a dělícími stěnami, přesto však je doposud historické opevnění města téměř v úplnosti znatelné a pro současníky velmi zajímavé.
Emeritní předseda KČT Ing. Jan Havelka věnoval mnoho času vypracování projektu naučné stezky, která by zájemcům umožnila ponořit se do historie města – zmapoval všechny části zbylých hradeb a bašt (ty se ve změněné podobě zachovaly všechny 🙂 ), vypátral jejich historii, zpracoval text a navrhl umístění základní informační tabule s plánkem i texty dvaceti dílčích informačních cedulí – vše zajistil organizačně tak, že na jaře letošního roku mohla být Naučná stezka podél historického opevnění města slavnostně otevřena. Pro dychtivé poutníky je k dispozici brožurka Středověké opevnění města Bechyně, kde jsou nejen historické informace, ale i textový a obrazový průvodce po stezce – autorem je Ing. Jan Havelka.
I mezi bechyňskými občany vzbudil svou prací vlnu zájmu o kamenné svědky minulosti, jichž si většinou nevšímali – mnozí z nich si uvědomili jejich význam a pustili se do rekonstrukce bašt – inspiroval je svým dobrým příkladem Ing. Havelka, který opravil dvě bašty – jedna patří jemu a jedna jeho dceři (historické stavby uvidíme v následujícím článku).
Měla jsem to štěstí patřit do týmu, který po nové naučné stezce provázel sám Ing. Havelka – přála bych každému absolvovat takovou vycházku! Trasa stezky je zvolená tak, aby upozornila zájemce na původní hradby a bašty – ale poslouchat při tom vysvětlující výklad člověka zasvěceného, to je teprve zážitek! Prostřednictvím následujících obrázků se pokusím představit postupně všechny bašty a hradební zdi, které jsem vyfotila – uvědomuji si, že nemusí zcela okouzlit toho, kdo nebyl vycházce přítomen, ale jako tip na budoucí prohlídku třeba postačí… 🙂
Pro přehlednost jsem zvolila obrázky bašt podle jejich čísel uvedených na informačních cedulích. Ještě připomínám, že procházku po pamětihodnostech města jsem zařadila do předchozího článku Bechyně.
Tato bašta je jedinou, která zůstala v původní středověké podobě – chybí pouze dřevěné prvky a střecha. Na rozdíl od ostatních bašt nebyla později využívána k jiným účelům.
Bašty č. 2, 3 a 4 jsou, včetně hradeb, zachované – před nimi je vidět zatravněný parkán a zbytky vodního příkopu – Ing. Havelka uvádí, že ještě počátkem 20. století byla v příkopu voda – sloužil jako rybník či v případě potřeby jako požární nádrž.
Uprostřed opevnění, poblíž bašty č. 5, stávala brána zvaná Velká či Pražská – v polovině 19. století ji zbourali, v současnosti je na jejím místě ošklivé nákupní středisko.
Zamířili jsme do Michalské ulice a směrem k židovskému hřbitovu – tím jsme se přesunuli blíže západní části města.
Na židovský hřbitov budeme muset zajít při některé z příštích návštěv (byl zamčený), ale baštu č. 10 dobře uvidíme zanedlouho ze směru od centra města. 🙂
Obešli jsme hřbitovní zeď, odbočili doleva a po chvilce chůze se otevřel úchvatný pohled do údolí říčky Smutné:
Kvůli romantickým výhledům nebylo možné otočit se a pádit okamžitě zpět po naučné stezce – ta v současnosti končí na skalnatém srázu nad Smutnou, ale pan Havelka se svěřil, že má v úmyslu zprůchodnit její pokračování tak, aby se tato překrásná část nedaleko centra Bechyně zpřístupnila veřejnosti – odtud lze sledovat západní opevnění města.
Nakonec jsme se z tohoto rajského údolí vrátili do centra města, abychom se z jiného úhlu podívali na bašty č. 10 a 11 – bašta č. 10 bývala obydlená, dnešní vzhled je prý téměř stejný jako byl před sto lety.
Bašty č. 12, 13 a 14 patří již k zámeckému areálu – tam jsme z časových důvodů nemohli zajít, proto zařadím jejich obrázky zveřejněné v brožuře Středověké opevnění města Bechyně – i text v ní uvedený byl, poté, co jsem si nezapamatovala přesně vše, co nám Ing. Havelka ve svém výkladu sdělil, podstatným zdrojem informací pro tento článek. 🙂
Bašta č. 14 je nejvyšší z bechyňských bašt, jako jediná má šestiúhelníkový půdorys.
Jistě si se zájmem prohlédnete plánek městského opevnění, z něhož je patrné umístění pozorovacích stanovišť, ale hlavně jsou na něm zaznamenané jednotlivé bašty, červeně očíslované, z nichž většinu jsme v doprovodu Ing. Havelky na naučné stezce viděli.
Zbývá zařadit kruhovou baštu č. 15, zvanou Kohoutek, která sloužila obráncům hradu jako předsunutá pozorovatelna – stojí nad soutokem Lužnice a Smutné.
Obránci prý měli vizuální kontakt s kolegy v protilehlé válcové hlásce, která je k nalezení v jedné zahradě vilové čtvrti – zatím nepřístupno.
Kdyby obzvláště pozorný čtenář postrádal baštu č. 6, pak sděluji, že je součástí jedné bechyňské prodejny a její zadní stěnu lze vidět jen s obtížemi, nemluvě o fotografování. 🙂
Závěrem ještě několik obrázků, které dokreslí krásu města Bechyně:
V následujícím článku se budeme věnovat Muzeu turistiky v Bechyni.