Radňov – Krásná Hora – Okrouhlice

Nová turistická trasa na Vysočině vede kolem památníku vojáků padlých v napoleonských válkách
Neděle 13. srpna 2017

Radňov je malá zemědělská obec (≈ 50 obyvatel) na Vysočině mezi Havlíčkovým Brodem a Humpolcem v oblasti vymezené povodím potoků Úsobského a Perlového, které oba ústí do Sázavy – Úsobský u Chlístova a Perlový v Okrouhlici, kam zeleně značená pěší turistická trasa vede. Z železniční zastávky je to do Radňova asi 1,5 kilometru, nejdříve loukami v údolí, pak zpevněnou cestou po náhorní plošině s vyhlídkou do kraje.

Na návrší nad obcí jsme se zastavili u křížku s poměrně novým nápisem, který mě přiměl k hledání podrobnějších informací.

Dočetla jsem se, že tento největší statkář v Radňově, jehož rod od nepaměti hospodařil na zdejších polích, schopný a lidmi vážený, v letech 1925–1945 starosta obce, prošel martýriem komunistické zvůle. Příběh o něm a stejně postižené rodině Hanauerových, i osudy zdejšího soukromě hospodařícího zemědělce Františka Brože, lze vyhledat na webu (Křivdy na duši i na majetku) – je to mrazivé, ale velice poučné čtení.

Značená cesta pokračovala do Květinova (≈ 240 obyvatel), ke kterému patří jak Radňov, tak nedaleké Kvasetice (≈ 11 domů, přibližně 10 obyvatel), které bohužel značená trasa obchází, a tak se poutníci nedozvědí o důležitém období, kdy celé panství za majitelů Richlých během 19. a 1. poloviny 20. století vzkvétalo – jejich sídlo, zámek v Kvaseticích, se opravuje a lokalita stojí za vidění. (Viz článek Kosovy – Úsobí – Květinov – Kvasetice – Poděbaby – Havlíčkův Brod)

Stejnou historickou paměť má Květinov – často žasnu nad tím, jak bohatá je minulost dnes pozapomenutých míst, kde se do hlubin času propadá to, nač bychom měli být hrdí či minimálně o tom něco vědět… Ne vždycky se najde spolek, který se zajímá a burcuje zodpovědné z nečinnosti, či majetný podnikatel ochotný vložit peníze do rozpadající se stavby…

V Květinově jsme prošli kolem bývalého zámečku Richlých – v dnešní bytovce by už nikdo nehledal žádnou historii – ani park nesvědčí o někdejší upravenosti… Na rozcestí v horní části obce vede značka kolem památníku obětem I. světové války a stoupá po silničce na výhledové místo do kraje a nelze u ní přehlédnout kříž z roku 1863 se jménem někdejšího majitele panství.

Z hlavní silnice Havlíčkův Brod – Humpolec uhýbá značka na polní cestu k rybníku Abrahám a míjí obec Kvasetice.

Odtud už vede cesta lesem ke Krásné Hoře, tedy přechází postupně z povodí Úsobského potoka do údolí potoka Perlového.
Krásná Hora je opravdu krásná, a starobylá – do zdejšího kostela sv. Jana Křtitele chodívali malíř Jan Zrzavý (1890–1977) a opat želivského kláštera Vít Tajovský (1912–1999), rodák z blízké Klanečné, který byl zde také pokřtěn (v předsíni kostela připomíná pamětní deska i 11-leté žalářování opata za komunistického režimu).

Značka sice do obce nevedla (!), za křížkem odbočovala ke hřbitovu, my jsme ale nemohli odejít, aniž bychom se pokochali pozoruhodným historickým okrskem tvořeným barokním kostelem, zvonicí se šindelovou střechou a bývalou márnicí – vše opravené radost pohledět…

Nejen touto cennou církevní architekturou oplývá Krásná Hora – kdysi se tu z vzácných druhů dřev vyráběly dýmky, čibuky i kuřácké potřeby a vyvážely se do celého světa.

Lesem jsme sestoupili do údolí Perlového potoka a vydali se stezkou podél něj – vedla místy, kde člověk snadno získá pocit, že na celém světě panuje stejný soulad jako na cestě, kterou právě kráčí.

Perlový potok, ve kterém žily perlorodky říční a tedy se v něm nacházely perly, pramení u Plačkova poblíž Humpolce a teče na sever do Sázavy. V minulosti na něm bylo několik mlýnů – Ulrichův nad Koječínem, mlýn u Bezděkova, u Mozolova, Vadínský mlýn. Mezi Květinovem a Bezděkovem existovala tzv. stupárna, což byl mlýn na výrobu krup – ve stoupách, válcích poháněných vodou, se zrno zbavovalo slupky; ve stupárně se rovněž drtilo sušené ovoce a jiné plody na tzv. prachandu. (Ještě si pamatuji na výborné bramborové taštičky plněné hruškovou „pracharandou“, jak říkávala moje babička.)

V lese Na Padrti se nově vyznačená turistická cesta setkává s naučnou stezkou Krajem malíře-básníka Jana Zrzavého, rodáka z blízké Okrouhlice, a také s místním značením k památníku vojáků padlých v napoleonských válkách – je tedy na turistech, aby se drželi „svého“ značení – postupně je dovede ke všem zdejším zajímavostem.

Ranění vojáci v době napoleonských válek byli sváženi do lazaretu zřízeného v okrouhlické sýpce, zemřelé (1710 osob) pochovávali v lese Na Padrti. Hroby se nedochovaly, proto vznikl kamenný památník.
Okrouhlický špejchar byl v roce 2013 stržen – od devadesátých let se vystřídalo několik vlastníků, kteří, mírně řečeno, se nestarali o historický objekt, nýbrž o zisk, takže budova beznadějně zchátrala.

Blížil se konec stezky, po níž jsme se dnes vydali – v Okrouhlici, části Vadín, jsme se zastavili před místní školou, kde se v roce 1890 narodil zdejšímu řediteli budoucí malíř Jan Zrzavý. Do 14 let žil v Okrouhlici, v roce 1956 se tam vrátil, aby pracoval v ateliéru, který mu zařídila obec.

Vše o zdejší naučné stezce vyznačené v roce 2012 jsme uvedli ve článku Jan Zrzavý a Okrouhlice, dnes na něj navazujeme.
Soustředili jsme se na vzácné fotografie a texty z několika infotabulí, které na stěnu budovy školy instalovali členové Spolku za záchranu rodného domu Jana Zrzavého – výstavě dali název Zrzavý a Martinů – přátelé z Vysočiny.

Shrnutí trasy jsme zaznamenali do mapy:

Nejvýznamnější památkou Okrouhlice (≈ 1 300 obyvatel) je zámek,

který v roce 1680 vystavěl hrabě Ferdinand z Waldsteinu na místě tvrze zbudované ve 14. století na ostrohu nad řekou Sázavou. Dvoukřídlý zámek s věží, kaplí sv. Anny a míčovnou zachvátil v lednu 1861 požár, po němž při opravách nebyly budovy ani zahrady v původním rozsahu obnoveny.
Ve 20. století tu byl lihovar, dílny Karlovarského porcelánu, byty. V současnosti je téměř opuštěný, prý se připravuje rekonstrukce.

V 15:41 jsme odjížděli z Okrouhlice, trasa měřila 17 km, další 3 km jsme přidali po městě.