Bath, jihozápadní Anglie

Lázeňské město s mimořádně bohatou historií
10. července 2010

V roce 2010 jsme s jihočeskými turisty podnikli zájezd do Irska. V pátek 9. 7. jsme v 16:00 vyjížděli autobusem z Tábora, po asi 1 120 km dlouhé cestě najeli v sobotu 10. července v Calais před osmou hodinou po absolvování dvou pasových kontrol (Francouzi i Angličani) do Eurotunelu a v 7:35 anglického letního času (o hodinu méně než u nás) dorazili do Folkestone. Čekala nás asi 300 km dlouhá cesta na západ do druhého nejkrásnějšího anglického města (jak se píše v průvodcích) Bath – vedoucí zájezdu Lída Dvořáková určila spolu s průvodkyní Renatou Valentovou toto místo jako povinnou přestávku řidičů. Zaparkovali jsme v 11:00, odjezd byl stanoven na 22:00 – měli jsme tedy dostatek času věnovat se prohlídce současného města (≈ 90 000 obyvatel) i historických památek. A ocenili jsme skvělý výběr lokality!

Město Bath leží mezi kopci v údolí řeky Avon, je proslulé termálními lázněmi – odtud i jeho jméno. Procházka centrem města je procházka časem.

Turisticky nejatraktivnější jsou Římské lázně (Roman Baths) a Královský půlměsíc (Royal Crescent) – nejen kvůli těmto dvěma úžasným stavbám bylo město zapsáno na listinu světového kulturního dědictví.

Unikátní urbanistické dílo navrhl architekt John Wood a jeho syn John – komplex třiceti obytných domů v elegantním obloukovitém tvaru přitahuje pozornost od doby svého vzniku (1767–1774) doposud. Vznikly tu i byty pod úrovní ulice – každý má miniaturní dvoreček před vchodem, radost pohledět na neobyčejnou květinovou galerii a různé styly výzdoby.

Další architektonickou lahůdkou je kruhové prostranství Royal Circus, obklopené terasovitými oblouky s budovami – návrh vznikl v ateliérech otce a syna Woodových v 1. polovině 18. století. Komplex byl inspirován římským koloseem – kruh (Cirkus) má symbolizovat slunce, nedaleký půlkruh (Royal Crescent) měsíc, údajně.

Neméně zajímavou stavbou je Pulteney Bridge nad řekou Avon, postavený podle návrhu slavného architekta Roberta Adama v letech 1769–1774. Ideovým vzorem k podobě krytého mostu byl prý florentský Ponte Vecchio – také zde je řada malinkých obchůdků a kavárniček. Je opravdu krásné postát u řeky, poslouchat jez, sledovat krotké racky a kochat se pro nás neobvyklou scenérií – jakoby se tu zastavil čas…

Nyní nastal čas k prohlídce centra města – co člověk nejdřív spatří, jsou věže katedrály sv. Petra (Bath Abbey) a vedle ní Římské lázně (Roman Baths) – tedy historický posvátný okrsek města.

Opatský chrám byl vybudovaný na konci 15. století na místě, kde už v roce 753 vznikl anglosaský kostel (křesťanství se tu začalo šířit od konce 6. století) – ten zničili v roce 1066 Normané při invazi a na jeho troskách vybudovali katedrálu, která též neodolala bouřlivým časům a na konci 15. století se nacházela v zuboženém stavu. Tehdy měl biskup Oliver King vidění, jak andělé stoupají po žebříku do nebe a zároveň mu naléhavý hlas pravil, že katedrála by měla být obnovena.
Jeho sen byl zhmotněn v kameni – andělé vystupující po žebříku byli zakomponováni ve výzdobě průčelí nové katedrály.

Prohlídli jsme si i jiné kostely, o které tu není nouze, nakoukli do centra spisovatelky Jane Austenové (1775–1817), zakladatelky moderního rodinného románu, která v Bath v letech 1801–1806 s rodiči a sestrou žila (a prý se jí tu nelíbilo), a pak už konečně nastala chvíle k návštěvě hospůdky. 🙂

V pubu jsme si nejdřív dali typické místní pivo, ale štamgasti nám doporučovali zdejší cider a byli nadšení, že nám chutnal – veselo a pohoda vůkol. 🙂

Večer nastal zlatý hřeb dnešního dne: od sedmé jsme měli zamluvenou prohlídku Římských lázní, trvala dvě a půl hodiny, a byl to zážitek, na který se nezapomíná.

Trocha historie: Římské lázně neboli Aquae Sulis (vody Suliiny) byly založeny v roce 43 n. l. po vpádu Římanů do Británie – šikovně spojili keltskou bohyni vod Sulis s římskou Minervou a zasvětili jim chrám vybudovaný severně od areálu očistných a léčebných lázní zásobovaných největším pramenem termální vody, který dostal název Sacred Spring (Svatý pramen). Voda o stálé teplotě 46,5°C tryská z hloubky tří kilometrů a obsahuje 43 minerálů.
O zvláštních účincích místních termálních pramenů (jsou tři) věděli už Keltové, ale obří lázně, které vybudovali Římané, postavily město na čtyři sta let do popředí zájmu lidí té doby.

Když Římané kolem roku 410 z Anglie odešli, lázně chátraly, až se zřítily; ve 12. století ale dal král příkaz přímo nad Svatým pramenem vybudovat nové léčebné koupele, vznikly Královy lázně (Kings Bath).

Počátkem 18. století objevili archeologové část původních římských lázní, ale až v 80. letech 19. století objevili rozsah komplexu – nyní jsou Římské lázně jedním z nejlépe zachovaných archeologických míst v severní Evropě. Lázně už na tomto místě nejsou, ale můžeme si tu prohlédnout skvělou expozici o tom, jaké léčebné koupele si dopřávali staří Římané, postát u bazénku s posvátnou vodou patřící bohyni pramenů Sulis Minervě, popatřit na artefakty získané při vykopávkách – doba zde strávená nebyla marná.

Třeba se bude hodit mapka města:

Ještě přidám jednu raritu, ač ze zcela jiného soudku: dne 2. 5. 1840 byl z Bath odeslán dopis s první nalepenou poštovní známkou (Penny Black), na níž je portrét královny Viktorie – první použitá známka na světě tedy odešla z poštmistrovského úřadu v Bath. 🙂

Ve 22:00 jsme odjížděli na sever do přístavu Pembroke, ve 2:45 nasedli na trajekt Odysseus a v neděli 11. 7. 2010 v 6:30 vystoupili v Rosslare. Byli jsme v Irsku.