11. července 2010, neděle
Byli jsme na cestě třetí den. Poté, co jsme absolvovali cestu Eurotunelem z Calais do Folkestonu, strávili včerejší den v anglickém městě Bath, noc proklimbali na trajektu z Pembroke do Rosslare, čekal nás v irském zahajovacím dni program z říše snů.
Nejdřív základní data o Irsku: rozloha je přibližně 84 000 km2, žije tu necelých 6 milionů obyvatel, větší část ostrova zaujímá Irská republika, severní šestina území je součástí spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
Na ostrově, okřídleně nazývaném Smaragdový či Zelený ostrov, panuje mírné klima, které spolu s častým jemným deštěm přeje bujné vegetaci – nádherné zelené louky, vřesoviště, rašeliniště, původní listnaté lesy – tyto scenérie neustále přitahují turisty…
Centrální oblasti ostrova jsou nížinaté, skály se táhnou po pobřeží – proslavené a obdivované jsou irské útesy. Jeli jsme do Irska s nadějí uspokojit svoji zvídavost a udělat si vlastní obrázek o současnosti, která (podle mnohých sdělení) pevně tkví na historických základech.
Z přístavu v Rosslare nás zájezdový autobus vezl na severozápad (asi 140 km) do městečka Cashel v jižní části hrabství Tipperary – poblíž, na 60 metrů vysoké vápencové skále, se vypíná jeden z nejzachovalejších křesťanských areálů Irska, Rock of Cashel, osídlený už ve 4. století.
Je samozřejmé, že takhle významné místo je opředeno spoustou legend – skoro ve všech jsou hlavními aktéry sv. Patrik a ďábel: ten když zahlédl světce stavět tu klášter, rozzuřil se, až mohutný kámen, který držel v zubech, upustil – při dopadu se zaryl do země a vznikla zdejší skála, dramaticky se zvedající z okolní roviny.
A na této louce prý utrhl svatý Patrik jetelový trojlístek, aby na něm vysvětlil boží trojjedinost – tak se zrodil irský národní symbol… 🙂
Slovo „cashel“ pochází z irského „caiseal“, tj. pevnost – irští králové a klanoví vůdci sídlili na opevněné skále od 4. století, zásluhou sv. Patrika přestoupili na křesťanskou víru a jeden z nich daroval kolem roku 1100 toto území církvi – hradní komplex se v té době pyšnil kruhovou věží, vysokou 28 metrů. Ze 12. století pochází i rozlehlá románská Cormacova kaple.
Katedrála sv. Patrika byla vybudovaná v polovině 13. století, k ní přiléhalo biskupské sídlo.
Přesto, že katedrála přišla o zastřešení, působí důstojným dojmem – zažila dobré i zlé časy a její kamenné zdi vstřebaly události, které se za pomoci zde nalezených artefaktů snažíme odhadovat či jen obdivujeme jejich rafinovanou krásu.
Je úžasné na tomto místě, které se už v prvním tisíciletí stalo světským a duchovním centrem kraje, vidět pohromadě stavby vzniklé postupně v průběhu věků.
Pod katedrálou je muzeum, kde jsou umístěny nejvzácnější archeologické a historické nálezy – je jasné, že prim hraje kříž sv. Patrika zasazený do „korunovačního kamene“, o němž se říká, že byl pohanským obětním oltářem (repliku jsme viděli na prostranství před katedrálou).
Svatému Patrikovi se připisuje klíčová úloha v šíření křesťanství v Irsku – během 5. století prý založil 300 církevních staveb. Pocházel ze vznešené rodiny na anglickém území ovládaném Římany, v 16 letech byl otrokáři odvlečen do Irska, kde strávil jako pasáček ovcí šest let. Podařilo se mu uprchnout, stal se knězem, později biskupem a od papeže obdržel plnou moc zvěstovat křesťanskou víru v Irsku – stál o návrat na ostrov také kvůli snu, v němž ho prý o to prosily irské děti. Atributy sv. Patrika, Apoštola Irska, jsou biskupský oděv, jetelový trojlístek nebo ovečka, jeho svátek se slaví 17. března.
Zde je přehled stavebního vývoje zdejšího místa:
Před dvanáctou jsme odtud odjížděli jižním směrem do asi 100 km vzdáleného Midletonu, abychom si užili prohlídky historické palírny Jameson.
Úvodem je třeba upřesnit, že v Irsku pálí a pijí whiskey (stejně jako v Americe) a Skotové označují stejný nápoj whisky. Slovo whiskey pochází z gaelského výrazu „nisce beatha“, což znamená „voda života“.
Palírna v Midletonu byla založena ve 20. letech 19. století – vznikla přestavbou z továrny na zpracování vlny a vlastnila tehdy největší destilační kotel na světě (téměř 144 000 l). Ve 20. století se sloučily irské palírny, v Midletonu byla přistavěna nová provozovna, takže dnes se v této Distillery produkuje 90% whiskey vyráběné v Irsku: pocházejí odtud značky Jameson, Midleton, Powers, Paddy, Red Brest. Whisky je nutné destilovat nejméně 2x, v Irsku ale používají většinou trojí destilaci.
Whiskey musí ležet v sudu minimálně tři roky, aby mohla být takto nazývána, nejlepší whiskey zraje 12 let, ale exkluzivní nápoj i 18 let – čím déle zraje, tím je dražší – už také proto, že se každý rok vypaří až 2% objemu – tomu se říká andělská daň. 🙂
Při prohlídce palírny jsme se dozvěděli technologii výroby a také, jak se liší jednotlivé druhy whiskey.
Vysvětlili nám, že existují dva druhy whiskey – sladová (malt whiskey), vyráběná z ječmenného sladu, a obilná (grain whiskey), která se vyrábí z jiných druhů obilí, ovšem také s příměsí ječmenného sladu. Směsí obou vzniká blended whiskey, míchaná whiskey.
Chuť whiskey se výrazně liší podle vody, v níž se máčel ječmen, podle dřeva použitého v pecích, kde se ječmen sušil, podle typu dubových sudů, v nichž whiskey zrála – předtím v nich dlouho ležel bourbon či sherry), vliv má i podnebí – vnitrozemské či přímořské.
Při ochutnávce jsme dostali tři druhy tohoto nápoje a sami jsme se přesvědčili o rozdílech – po hodinovém školení v palírně se v nás probudilo širé nadšení „znalců“ a užívali jsme si chuťové odlišnosti kvalitního nápoje irského, skotského a bourbonu (amerického).
Nejstarší existující palírna na světě je Bushmills (Severní Irsko) – obdržela licenci od krále Jakuba I. v roce 1608. A co další slavná irská whiskey Tullamore Dew? Tu teď vlastní skotská firma. 🙂
Jeli jsme stále jižním směrem, kde jsme měli poblíž městečka Kinsale zamluvené nedaleko od moře ubytování v kempu Garrettstown House Holiday Park. Vedoucí zájezdu Lída Dvořáková nás upozornila, že z Kinsale odplouval na moře Alexander Selkirk, rodák z Edinburghu – anglickému spisovateli Danielu Defoe posloužil dramatický příběh skotského námořníka jako inspirace k románu: postavu nazval Robinson Crusoe a jeho rodiště změnil na anglický York – hned při vydání na začátku 18. století se dílo dočkalo velké obliby – a ta stále trvá…
V Garrettstownu nás čekalo krásné prostředí (v 17. století tu bývalo zámecké panství), trávník v kempu heboučký, jak jen v Irsku může být, teplý podvečer, nepršelo – naprostá idyla… Až na to, že jsme nepřibalili ke stanu mošničku s provlíkacími tyčkami! Hrůza! Vše se po dramatické chvilce v dobré obrátilo, když nám majitel kempu vypomohl jedněmi z kdysi v kempu zapomenutého stanu a v nouzi po úpravě použitelnými – jupííí! Večer jsme využili procházkou kolem moře, i pohled z útesů jsme si užili. 🙂
Pro malé připomenutí jednoduchá mapka Irska:
Ráno odjíždíme k nejjihozápadnějšímu výběžku Irska, mysu jménem Mizen Head, jehož příkré útesy bičují vlny Atlantského oceánu.
Úžasné čtení i fotky, už se těším na další pokračování!
Moc děkuju za návštěvu a povzbuzující slova – zájezd byl nezapomenutelný, ovšem po tolika letech se pracně vracím k podrobnostem – bez zápisků a fotek bych to nezvládla.
Musím se Ti přiznat, že jsem až včera nahlídla do časopisu NaCestu a MOC mě potěšilo, co jsem se hned na první straně dočetla – gratuluji Ti nejen k ocenění v novinářské soutěži Vysočiny, ale i k tomu, jak se šéfredaktorka vašeho časopisu uznale vyjadřuje o Tvé práci, a samozřejmě jsem si s radostí přečetla Tvé čtyři články zveřejněné ve jmenovaném časopisu – měj se hezky, ať Ti to píše! 🙂