14. července 2010, středa
Městečko Killarney v hrabství Kerry má jen o málo víc nežli deset tisíc stálých obyvatel, většina návštěvníků sem přijíždí kvůli turistice – překrásné okolí se třemi jezery a dosud zachovanými typickými irskými dubovými lesy přitahuje už od 19. století obdivovatele přírody. Národní park Killarney byl založen jako první chráněné území v Irsku už v roce 1932 a za padesát let poté zapsán na listinu přírodního bohatství UNESCO – oblast na okraji jezerní pánve je na rozloze 10 tisíc hektarů poseta ruinami středověkých hradů a opatství a navíc leží na úpatí pohoří, které se táhne poloostrovem Iveragh – v reklamách je toto výjimečné území označováno jako „horský ráj západu“…
Včera jsme dokončili putování po výběžku pevniny zvaném Beara a těšili se na poznávání Iveragh, největšího z jihozápadních poloostrovů.
Centrem Národního parku Killerney je panství Muckross Estate obklopené vybraně elegantními zahradami a vzácnými dřevinami, které se stalo téměř poutním místem. Cílem pěších turistů i cyklistů jsou vycházky či túry kolem tří jezer, která zabírají čtvrtinu území parku: Lough Leane, Muckross Lake a Upper Lake – turisticky atraktivní je soutok všech tří, nazvaný Setkání vod (Meeting of Waters).
Pro nás vybrala Lída Dvořáková, vedoucí turistického zájezdu vypraveného z Mladé Vožice v jižních Čechách, asi 60 km dlouhou okružní cyklotrasu kolem jezera Muckross Lake s odbočkami k přírodním zvláštnostem a historickým pamětihodnostem.
Ráno jsme si v místní půjčovně bicyklů převzali zamluvená kola – byla v absolutním pořádku, seštelovaná s pečlivostí, jen jsme si museli uvědomit, že se brzdí naopak nežli u nás. Za půjčení kola a helmy zaplatil každý účastník 12,50 € – vše bylo přívětivé, až na počasí! Pár minutek po vyjetí začalo drobně pršet – ale nezůstalo při tom, déšť se stále stupňoval – lze napsat, že jsme celý den strávili ve zkušebním provozu (co vydržíme 
). V Irsku se počasí mění někdy doslova každých pět minut, takže jsme pořád měli jistou naději – kýžená změna se ale nedostavila. 
Téměř celý program jsme absolvovali, ale jistě se shodneme, že v dešti se to pravé nadšení z turistiky trochu vytrácí…
Historickým objektem, který jsme nedaleko zámku Muckross navštívili, je opevněné františkánské opatství založené roku 1448, prý kolem tehdy už vzrostlého tisu, který se na nádvoří v malé rajské zahradě dosud uchoval – uvádí se, že je 800 let starý a že sloužil i k určování času – vrhal stín na ciferník vytesaný do kamenného parapetu.
Dominantou rozsáhlého a nádherného objektu je masivní čtyřboká věž a křížová chodba s románskými a gotickými oblouky kolem nádvoří. Na první pohled je klášter, o kterém průvodci praví, že je nejlépe zachovaným svého druhu v Irsku, a který vypadá spíš jako hrad nežli církevní stavba, dobře zachovaný, pouze beze střechy. V roce 1653 byl vypálen Cromwellovými vojsky, v 17. a 18. století bylo módou pohřbívat na zdejším hřbitově prominentní básníky.
V provazech deště jsme na břehu jezera Lough Leana obhlédli pouze zvenčí Ross Castle, hrad postavený v polovině 15. století jako obranný – byl prý poslední baštou a útočištěm Irů před dobytím Cromwellovými vojsky – v 17. století pak území připadlo pod britskou korunu. Od roku 1979 patří Ross Castle státu.
V Národním parku je téměř trvale zelená vegetace – podnebí je mírné, ovlivněné Atlantickým oceánem a teplým Golfským proudem.
Je pravda, že při slunném počasí bychom obdivovali vodopád Torc a jeho 18 metrů vysoké kaskády na řece Owengarriff nadšeněji, ale nemělo cenu kazit si náladu.
Vítaná byla prohlídka interiéru katedrály Nanebevstoupení Panny Marie, dokonce jakoby nad ohromující stavbou vysvitlo slunce?
Večer jsme strávili v hospodě s Guinnessem při pravé irské hudbě – houslista a výborný kytarista hráli jako o život, roztančili nás a bylo hodně veselo!
Věříme, že deštivé počasí už jsme si odkroutili a zítra při výstupu na nejvyšší horu Irska Carrauntoohil bude azuro…