Poloostrov Iveragh – pohoří Macgillycudy’s Reeks
15. července 2010, čtvrtek
Oblast v nevyslovitelném pohoří na nejrozlehlejším jihozápadním poloostrově Iveragh, kde leží nejvyšší hora Irska, patří mezi místa s největším množstvím srážek v celém Irsku (prý tu prší až 300 dní v roce) – přesto jsme doufali, že plánovaná hřebenová okružní túra přes Carrauntoohill nevyzní naprázdno a přinese aspoň uspokojivý výsledek.
Včera, šestý den zájezdu, se počasí v Národním parku Killarney nechovalo vůbec vstřícně – při jeho proměnlivosti je ale jistý předpoklad, že…
I když cestou autobusem k jezeru Lough Acoose, kde jsme okružní hřebenovku začínali, pršelo – s různou intenzitou celých 22 km z Killarney, kde jsme ubytovaní v hostelu Neptun.
Podívejme se zatím na mapy, potřebné k orientaci v místní oblasti:
Všech sedm kopců, které jsme během dne přešli, má kolem tisíce metrů výšky – túra trvající 9 hodin byla náročná, ale zaslouženou odměnu jsme nakonec přece jen inkasovali. Když jsme vycházeli, nepršelo, ale ve vyšších partiích byla mlha, která se občas milosrdně rozhrnula, abychom měli naději, že nakonec ustoupí.
Carrauntoohil, což údajně znamená První vrchol, byl třetí kopec v pořadí denního pochodu – na něm, jako nejvyšším, se mlha sveřepě držela, ale během zbývající části velmi členité trasy obrátil k nám duch irských hor svoji přívětivou tvář a my si užívali výhledů na stálezelenou krajinu jezer a horských vrcholků, po níž jsme toužili a teď se snažili zapsat si ji do paměti…
Cesta přes některé z přelézaných hřebínků byla obtížnější, ale vyšlo slunce a božské rozhledy zahnaly únavu z kamenitých a smekavých šotolinových sestupů i výstupů, nedbali jsme na stezky vedoucí vodou – plnili jsme si přání a byli jsme šťastní…
Na vrcholku Carrauntoohil je kamenná zábrana proti větru a pět metrů vysoký kovový kříž – na svislém břevně jsou připevněny dvě zajímavé pamětní desky – jedna je vzpomínkou na Gerarda McDonnella (1971–2008), prvního Ira, který vystoupil na druhou nejvyšší horu světa K2. Při sesuvu laviny obětavě pomáhal svým spolulezcům a nakonec byl jedním z deseti, kteří při této katastrofě přišli o život.
Skoro tisícimetrový sestup z posledního kopce mi připadal nekonečný – též koleno mírně protestovalo – dole však vládla čirá radost!
Večer jsme v jídelně hostelu oslavili úspěšnou túru společným zpěvem při dvou kytarách, flétně a houslích.
Zítra zvedáme krovky a přesunujeme se na nejzápadnější část Irska – těšíme se na poloostrov Dingle a výhledy z Mount Eagle.