Okruh tajemnou krasovou pustinou, pak prohlídka mystických irských křížů
18. července 2010, neděle
Program poznávání Irska sestavila organizátorka Lída Dvořáková tak, abychom z jihozápadu ostrova postupovali podél západního pobřeží na sever – včera jsme si dopřáli vycházku po Moherských útesech, dneska podnikneme neméně zajímavou túru krajem Burren a unikátní irské památky budou odpoledne zastoupeny církevními stavbami ve vesničce Kilfenora, jejíž historie sahá až do 6. století, kdy tu působil sv. Fachtna.
Včera večer a v noci pršelo, dnes ráno to při odjezdu z kempu Doolin také nevypadalo dobře, ale spoléhali jsme na proměnlivé irské počasí a neklesali na mysli. V plánu byl 19 km dlouhý okruh z pobřežní vesničky Fanore po náhorní plošině na mys Black Head, během cesty výstup na několik vyhlídkových bodů a návrat do Fanore, kde na parkovišti čekal náš autobus.
Nehostinná a pustá krajina v oblasti Burren (irsky „skalnatá země“), pokrytá rozpraskanými vápencovými plotnami, je výsledkem pohybu ledovce, který asi před 10 – 15 tisíci lety během posledního zalednění strhl sebou většinu zeminy. Obnažený vápenec podlehl erozi, a tak vznikly zvláštní kamenné chodníky táhnoucí se tajuplnou oblastí, z níž občas vystupují holé šedé kopce. Měsíční krajina o rozloze asi 250 km2 je protkána působivými kamennými zídkami – určujícími faktory zdejšího drsného klimatu jsou vítr a déšť.
Když jsem na internetu hledala informace o krasové oblasti v hrabství Clare, našla jsem výrok, který přesně vystihuje charakter těchto míst: jeden z anglických generálů Olivera Cromwella prý prohlásil, že v Burren není dost vody, aby se tu dal utopit člověk, ani strom, na němž by se dal oběsit, ani dost půdy, do níž by se dal pohřbít.
V puklinách mezi vápencovými bloky, kde se drží voda a půda je dost výživná, se daří květeně – rostliny jsou chráněné před větrem, zavlažovány častými dešti a ohřívány Golfským proudem. Následuje obrázková galerie živé přírody:
Hluboké přímé brázdy vypadají jako obrazce z vysušeného jílu, nikde strom, z vyvýšenin je vidět do daleka široka… Neobvyklý, jedinečný zážitek.
V pravěku byla oblast Burren obydlená, prý je tu asi 2 500 historických nalezišť, v současnosti je podél pobřeží pouze několik vesniček – jedna z nich je Doolin, kde je náš kemp, další Fanore (irsky „zlatý svah“), což je pouze pár domů, obchod a hospůdka.
Odpoledne jsme si prohlédli výjimečnou středověkou katedrálu Kilfenora, nejmenší v Irsku, a vzácné kříže ze 12. století. Katedrála stojí na místě, kde už v 6. století zřídil sv. Fachtna klášter s kostelem, objekt byl během následujících dob po vyplenění vojsky či po požárech několikrát přestavován, současný stav je z 12. století. Nejvzácnější kamenné památky, které byly původně na hřbitově u kostela, byly přestěhovány do interiéru a objekt bez střechy byl v roce 2005 kvůli jejich ochraně před povětrnostními vlivy pokryt skleněnou střechou.
Vstupme na posvátnou půdu katedrály a nechme na sebe působit umění dávných stavitelů a řemeslníků:
Asi 100 metrů od katedrály, jejímž biskupem je podle kanonického práva sám papež, je na pastvině k vidění nejvyšší kříž v Irsku.
Stejnojmenné vesničce (o málo víc než 200 obyvatel), která obklopuje Kilfenora Cathedral, se přezdívá „město křížů“, ale známá je i hudební tradicí – zdejší kapela, která vznikla před 100 lety, pořádá oblíbené a hojně navštěvované hudební festivaly.
Poslední zastávkou bylo hlavní město hrabství Clare, Ennis, kde žije asi 25 000 obyvatel. Irský název znamená „ostrov“ a poukazuje na polohu města na řece Fergus, kde byl založen františkánský klášter. Je jasné, že historických památek se i v Ennis nabízí dost a dost, my jsme na ně ale rezignovali a rozhodli se čas, který byl k dispozici, strávit konzumací vonící pochoutky Fish&Chips – mňam, výborné! 🙂
Noc strávíme v příjemném kempu Doolin, kde už od včerejška stojí naše stany.
Zítra odjíždíme do kraje Connemara, cestou si prohlédneme snad nejfotografovanější irskou památku dolmen Poulnabrone. 🙂