21. července 2010, středa
V noci po předchozím nádherně slunečném dni silně pršelo, ráno jsme však sbalili stany bez deště a z Lettergesh v kraji Connemara odjížděli v 7 hodin. Během pěti minut začal lijavec. 🙂 Jeli jsme po západním pobřeží na sever, v plánu byla zastávka u nejposvátnější irské hory sv. Patrika – jak vypadala povětrnostní situace, je vidět na následujícím snímku:
Sv. Patrik (psali jsme o něm ve článku Irsko – Rock of Cashel ) dokázal v 5. století spojit křesťanství s původním náboženstvím, takže lidé z celého ostrova jeho učení přijali. Podle pověsti strávil světec na hoře, dnes nazývané Croagh Patrick (764 m n. m.), 40 dní, aby se postil. Při té příležitosti svrhnul do propasti na západní straně hory všechny hady a štíry – od té doby prý v Irsku nejsou! 🙂
Cílem dnešní cesty bylo hrabství Donegal na severozápadě Irska – při pohledu na mapu je vidět, že oblast je geograficky izolovaná od zbytku republiky.
Hrabství patří do bývalé provincie Ulster, které má devět okresů – šest z nich je v Severním Irsku (část Spojeného království), tři patří Irské republice.
Také jen z autobusu jsme severně od města Sligo zachytili dominantu kraje, další významnou horu, nazvanou Benbulbin – stolová hora (579 m n. m.) byla vytvarovaná během doby ledové.
Během jízdy autobusem nám naše dobrá víla, organizátorka zájezdu Lída, podávala informace o kraji, kterým projíždíme – tak jsme se dozvěděli, že ve vesničce Drumcliff na dohled od hory Benbulbin, je podle svého přání pohřben (zemřel ve Francii) velký irský básník William Butler Yeats (1865–1939), nositel Nobelovy ceny za literaturu – miloval tento kraj, rád jezdil do Sliga.
Stejně silně jsme vnímali upozornění, že nedaleko města Sligo se nachází rozsáhlé megalitické pohřebiště Carrowmore, kde v mohyle Knocknarea má údajně být pohřbena legendární královna Mab… Průzkum mohyly ale dosud nebyl proveden.
Vzpomněli jsme i na rodáka z Irska, patrona země sv. Kolumbána (540–615), opata, misionáře na evropském kontinentě, díky němuž vzniklo velké množství klášterů.
V autobuse při cestě 240 km dlouhé byla pohoda, ačkoliv venku stále pršelo a navíc se vyskytl technický problém v autobuse, který dosud věrně sloužil – pod levým předním kolem vyskočil vzduchový vak, takže při absenci tlumiče jsme si užívali každý výstupek na vozovce, a následně ještě praskla (či co) přední náprava. Nerozumím tomu, jen jsem zaznamenala informaci o naléhavé potřebě vyhledání servisu, kde by byl ke koupi náhradní díl.
Největší turistickou atrakcí v hrabství Donegal, na poloostrově, který vybíhá do bouřlivých vln Atlantického oceánu, je bezesporu útes zvaný Slieve League, tyčící se 601 metrů na mořskou hladinou.
Už cestou do Teelin, kde měla začínat túra na útes, nahlodávalo nás tušení, že výstup je kvůli počasí ohrožen, přesto jsme stále přiživovali unavené plápolání touhy. 🙂
V neustávajícím dešti a větru jsme na parkovišti srdnatě vystoupili a asi půl hodiny vzdorovali živlům cestou na vyhlídku – vzdali jsme, když několika účastníkům rozerval vichr pláštěnky – rozhlédnout se z nejvyššího útesu v Irsku nám opravdu nebylo souzeno…
Do autobusu jsme kvůli probíhající opravě nemohli, rvavý studený vítr a déšť podobný provazům nás nasměroval do nejbližší hospody, asi 3 km vzdálené. Tam jsme se dali do pořádku a čekali na autobus, abychom se uchýlili do hostelu Blue Moon ve vesnici Dunkineely (≈ 375 obyvatel). V hostelu však bylo jen 30 postelí a police zarovnané náhradním ložním povlečením – zbytek výpravy si musel po domě najít místečko pro spacák. 🙂
Byli jsme vděční – stále pršelo… 🙁
Večer jsme strávili v příjemné irské společnosti – v místní, po strop narvané hospodě, hráli muzikanti, lokál hřměl mnohohlasým zpěvem, irské pivo rozvazovalo jazyky…
Když jsme v pozdních nočních hodinách šli spát, ještě stále pršelo…
Hodnocení dne přesto považuji za úspěšné – místo turistiky dominovala KPČ, tedy jak jsme říkávali v mládí, v dobách sjednocené tělovýchovy: kulturně poznávací činnost. 🙂
Zítra odjíždíme do Severního Irska, abychom po túře přírodním divem Gianťs Causeway (Obrův chodník) zakotvili v Belfastu.