Nezapomenutelná vycházka po severním pobřeží ostrova
22. července 2010, čtvrtek
Probudili jsme se do slunečného dne a měli před sebou dobrých 150 km cesty na severní pobřeží Severního Irska, a velkou naději, že tamní turisticky nejpopulárnější přírodní památku si užijeme se vší parádou. Očekávali jsme odměnu za včerejší dešťové domácí vězení na severozápadním pobřeží Irské republiky. Přesné geografické označení míst na severu ostrova je třeba respektovat – prohlédněme si mapu – klikatá černá čára vedoucí k Londonderry je hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem, které patří Spojenému království.
Pozoruhodná geologická lokalita na severu irského ostrova zvaná Gianťs Causeway a okolní pobřežní trasa přitáhla naši turistickou výpravu stejně jako tisíce lidí, kteří chtějí na vlastní oči spatřit to nenapodobitelné přírodní divadlo.
Velmi volně se dá říct, že Gianťs Causeway (Obrův chodník, Obrovy schody, Obrova cesta) se řadí mezi kamenné varhany vzniklé kvůli sloupcovité odlučnosti čediče. V Lužických horách a v Českém středohoří se lze setkat s podobnými útvary, ale mnohem menších rozměrů (vzpomeňme např. na Panskou skálu u Kamenického Šenova, na Vrkoč u Váňova na předměstí Ústí nad Labem).
Na severním pobřeží irského ostrova naleznou užaslí turisté asi 40 000 symetrických sloupců čediče, které vznikly přibližně před 60 miliony lety při sopečné erupci – čedičová láva vzkypěla, vylila se na zemský povrch a rychle ztuhla (tak jsem si zjednodušila odborné pojednání o původu tohoto přírodního skvostu 🙂 ).
Vlivem eroze mají sloupce různého složení různé tvary a mocnost – jejich průměr je 38 – 51 cm, jsou zpravidla šestistěnné, ale některé kusy mají jiný počet stěn. Sloupce vytvářejí úchvatné útesy vedoucí do moře, kde pokračují pod hladinou.
To by jako stručná informace stačilo – zájemci si lehce vyhledají na webu přesné údaje, my se budeme věnovat legendám, které samozřejmě doprovázejí každou přírodní zvláštnost, a obrázkům, jichž se dosud nemůžeme nabažit. 🙂
Legendy a mýty o vzniku Obrova chodníku mají mnoho variant – ústředním motivem některých je příprava na zápas mezi irským bojovníkem Finn MacCoolem a jeho úhlavním nepřítelem skotským obrem Finn Gallem, který bydlel v jeskyni na ostrůvku Staffa. Irský silák Finn si připravil cestu na jeho ostrov – do mořského dna zatloukl kamenné sloupy a po práci si šel domů odpočinout. Skotský obr, chtivý boje, se ale po vytvořeném chodníku vydal na cestu do Irska. Situaci nepřipraveného Finna vyřešila jeho žena – strčila ho do postele, dala mu dudlík a bryndák a Finn Gallovi sdělila, že to je její děťátko, muž prý není doma. Když skotský obr uviděl gigantické batole, pomyslil si, jak asi bude veliký a silný jeho otec – dostal strach a v panice prchal. Při útěku vytrhával za sebou sloupy, aby ho irský obr nemohl pronásledovat.
Jisté ovšem je, že stejné čedičové sloupy jako na irském severním pobřeží jsou na 130 km vzdáleném, malém neobydleném ostrůvku Staffa u západního pobřeží Skotska. Jeskyně 80 metrů hluboká, která rovněž patří k oblíbeným turistickým cílům, se nazývá Fingalova. 🙂
Bylo už po poledni, když jsme vystoupili z autobusu nedaleko návštěvnického centra a vydali se na trasu 16 km dlouhou – nejdříve asi jeden kilometr asfaltovou silničkou k Obrovu chodníku – je jasné, že v této části byl čilý provoz – pak po útesech do městečka Ballintoy, kde na ostrůvku Carrick-a-Rede ukončíme dnešní putování.
Je čas podívat se na druhý úsek trasy:
Závěr cesty byl trochu hektický, protože jsme pro přechod po visutém mostě byli limitovaní časem – vstupenky (4 libry 1 os.) se prodávaly pouze do 18 hodin. Stihli jsme to! Asi po kilometru jsme došli k provazovému, 20 metrů dlouhému a 1 metr širokému mostu, který spojuje ostrov Carrick-a-Rede s pevninou.
Už od 16. století natahovali rybáři sítě do cesty migrujícím lososům, proto kvůli přístupu na skálu stavěli lanové mosty – dneska jim vydělává vstupné od všetečných turistů…
Poznámka: přibližně tři kilometry od severního pobřeží, v místech, kde dnes začínalo naše putování, je vesnice Bushmills (≈ 1 500 obyvatel), proslulá nejstarší palírnou whiskey na světě. První licence na destilaci „vody života“ byla udělena v roce 1608.
Irové tvrdí, že to „e“ ve slově whiskey prý znamená excelentní… 🙂
V dnešním slunečném dni jsme upustili od prohlídky úctyhodné Old Bushmills Distillery a celý vyměřený čas věnovali nádherné přírodě – zvláště, když jsme před nedávnem navštívili palírnu whiskey v Midletonu.
Sto kilometrů do Belfastu, kde přespíme v mládežnickém hostelu, jsme se vezli jako páni – opravený autobus jede a péruje dokonale…
Kolem desáté večerní už jsme měli v čisťounkém sále s kapacitou 22 osob každý svou postel – příště složíme unavené nohy na lůžko až doma na Vysočině… 🙂
Zítra si prohlédneme Belfast a Dublin, večer odjíždíme do Anglie.