Řada dní od 9. července, kdy jsme vyjeli z jihočeské Mladé Vožice na turistický zájezd do Irska, dospěla k závěru – pomyslný kruh, do něhož jsme vstoupili v jihozápadní Anglii ve městě Batha pokračovali ve třinácti turisticky vrchovatě naplněných dnech podivuhodným irským ostrovem, se dnes uzavírá v Londýně.
Včerejší prohlídka Belfastu a Dublinu byla symbolickým rozloučením s Irskem – v Holyhead jsme po půlnoci vstoupili na anglické území a před sedmou ráno nás přivítal ospalý, ale slunečný Londýn. Autobus zaparkoval u Southwark Bridge poblíž budovy Financial Times a my jsme se pod vedením našich obětavých turistických kolegyň Lidušky a Renaty chutě vydali na pěší poznávání nejvýznamnějšího města Evropy – v časných ranních hodinách jsme si považovali nízkého provozu v City, takže vycházka zpočátku probíhala idylicky, skoro jako někde v jihočeském městečku. 🙂
Byli jsme připraveni na dlouhou túru (v cíli se ukázalo na krokoměru číslo jen o pár set metrů menší než 30 km), naposledy jsme Londýn objevovali v červenci 2008 při návratu ze Skotska, v roce 2005 nás z něj vyhnaly teroristické výbuchy v metru.
Londýn má s předměstími asi 8 milionů obyvatel, některé zdroje uvádějí v tzv. Velkém Londýně číslo až dvakrát větší. Osadu Londinium při ústí řeky Temže založili v 1. století našeho letopočtu Římané – město, které se rychle rozrostlo, procházelo dějinami, pustošené válkami a nemocemi, nezlomené. Opravdovou krutou ranou byl ničivý požár Londýna v roce 1666 – popelem tehdy lehla téměř celá City uvnitř starých římských hradeb – důsledkem Velkého požáru byla celková přestavba Londýna (a vznik katedrály sv. Pavla) podle projektu architekta Christophera Wrena, který navrhl i nový systém ulic.
Nedaleko místa, kde požár vznikl, stojí jeden z významných londýnských památníků, 62 metrů vysoký The Monument, postavený podle Wrenova návrhu v roce 1677 při dokončení obnovy města (!)
Jako Druhý velký požár Londýna bývá označován německý nálet v prosinci 1940, který město zle zpustošil.
V novém tisíciletí mění vzhled Londýna mrakodrapy – rostou jako houby po dešti a navíc dostávají turisticky přitažlivé přezdívky. 🙂
Trasa naší cesty byla přizpůsobena východišti – nejdříve jsme přátelsky pozdravili slavný hostinec The Anchor na nábřeží, vzpomněli na vynikající fisch and chips, jimiž jsme zakončili londýnský pobyt 2008 a přáli si brzký návrat 🙂 , pak už nás most spojil s centrem.
Následující komentované fotografie jsou řazeny podle směru vycházky, některé obrázky pocházejí z roku 2008. Není to ucelený soubor, ale dokument z jednodenní prohlídky, na kterou rádi vzpomínáme. 🙂
Závěrem několik fotografií soch, které nás potěšily na poznávací cestě centrem města:
V červenci 2008 při návratu z turistiky ve Skotsku zahrnoval program „londýnského dne“ i návštěvu Greenwichského parku, kde jsme kromě atraktivní obhlídky Nultého poledníku měli možnost popatřiti na jedinečné panorama Londýna – několik fotografií myslím vhodně doplní obrázkový soubor města, které však každým rokem mění svou tvář – znalci jistě poznají nové stavby, které mezitím během deseti let vznikly…
Večerní cesta Eurotunelem proběhla bez zvláštních událostí, na kontinentě jsme si upravili čas a po noci, zásluhou akční turisticky sladce prospané, jsme v neděli 25. července 2010 před polednem byli zpět v Mladé Vožici. 🙂