Pálava: Perná – Stolová hora – Turold – Mikulov – Svatý kopeček

Chráněná krajinná oblast Pálava nabízí nejen překrásnou přírodu, ale i historii sahající do hlubin pravěku
Třídenní jarní putování připravila Iva Svobodová z KČT Tesla Jihlava
Den první, čtvrtek 10. května 2018

Vpravdě jarní počasí provázelo nás, šestnáct účastníků zájezdu, jihlavských turistů z Tesly a Čeřínku, když jsme mířili na jižní Moravu – tam už jaro mělo své hlavní úkoly dávno za sebou a teď při dalekých výhledech do zcela jiné krajiny nežli je ta vysočinská nabízelo jásavé zelené plochy mezi bílými vápencovými skalkami – vše zarámované tajemným hřebenem Pavlovských vrchů.

Cestou do Perné, kde jsme byli ubytovaní, jsme se zastavili v Jinošově, abychom alespoň krátce vzpomněli na básníky Otokara Březinu a Jakuba Demla, sochaře Františka Bílka a spisovatele Josefa Pěnčíka.

Iva měla program promyšlený tak, že dnes po výstupu z Perné na hřeben výjimečného vápencového masivu se vydáme směrem k Mikulovu, zítra opačným, k Pavlovu.
Dnešní trasa: Perná ZTZ – Nad Pernou – sedlo pod Sirotčím hrádkem ČTZ – Stolová hora – Pod Tabulovou horou – Kočičí skála – Turod – Mikulov MTZ – Svatý kopeček – Mikulov hřbitov = 15 km

Po dvou kilometrech výstupu z obce Perná jsme stáli na hřebeni, v sedle mezi Stolovou horou a Růžovým vrchem – vydali jsme se vpravo směrem k Turoldu.

Sirotčí hrádek, dominantu Růžového vrchu nad Klentnicí, jsme si prohlídli jen z dálky. Počátky gotického hradu, vystavěného na severním okraji Stolové hory ve výšce 458 metrů na dvou vápencových skaliscích oddělených hlubokou roklí (prý v časech slávy spojených mostem), sahají do 13. století, v 16. zpustl a postupně se stal romantickou zříceninou zdaleka viditelnou. Na webu jsem vyhledala několik pověstí, spojovaných s neblahým koncem hradu a jeho obyvatel – jsou jedna hrůznější než druhá, ani je tu nebudu uvádět, abych nekazila jarní pohodu. 🙂

Na náhorní krasové plošině byla v částech Tabulová (Stolová hora), Růžový vrch a Kočičí kámen vybudovaná kvůli výskytu asi 400 různých druhů rostlin, z nichž některé jsou velmi vzácné, Národní přírodní rezervace, která se rozkládá přibližně mezi obcemi Klentnice, Perná a Bavory.
Vznik zdejšího unikátního vápencového masivu je kladen do třetihor. Po plochém temeni Stolové hory vede rezervací značená turistická cesta – už v mladší době kamenné prý tu existovalo opevněné sídliště.

385 metrů vysoké vápencové bradlo Turold s jeskynním systémem a mimořádně cennými rostlinnými společenstvy je chráněno jako přírodní rezervace. Koncem 19. a v první polovině 20. století byla sice těžbou vápence nenávratně zničena část turoldského podzemí, v posledních desetiletích se však ochranáři a archeologové pokoušejí zájemcům zpřístupnit, co zůstalo zachováno.

Nespěchali jsme z tohoto mimořádného místa, obhlédli pečlivě okolí a užívali si doteku hlubin času i vzájemné pospolitosti.

U bývalého vápencového lomu byl zřízen geopark, do něhož budovatelé umístili 17 bloků hornin z různých částí České republiky. Zopakovali jsme si u nich látku ze základní školy, že v přírodě se vyskytují horniny vyvřelé, usazené a přeměněné, a na tabulkách jednotlivých vzorků četli popis hornin, prohlédli si mapku výskytu a při pohledu na vyleštěnou plošku žasli, jak krásně vypadá dotyčný kámen po umělém opracování – pod širým nebem jsme absolvovali zajímavou výuku. 🙂

Této části trasy jsem ve článku věnovala větší pozornost nežli následující – o Mikulově a Svatém kopečku už jsem psala několikrát, proto zařadím jen několik komentovaných fotografií.

Krásné výhledy nás provázely z Turoldu do Mikulova, kde jsme podle doporučení turistického směrovníku přešli na modrou značku a vystoupali na Svatý kopeček.

Svatý kopeček (363 m n. m.), jen kousek cesty od města, poskytoval vždycky báječný rozhled do daleka a sloužil lidem coby shromaždiště k oslavám toho typu, které příslušné století považovalo za důležité: konaly se tu pohanské rituály, oslavy letního slunovratu a různé taneční veselice, proto se kdysi nazýval Tanzberg. Olomoucký biskup kardinál František z Dietrichsteina inicioval na začátku 17. století výstavbu křížové cesty z města na Tanzberg, čímž dosáhl nejen přejmenování vrchu na Svatý kopeček, ale i změny názoru na jeho příští využívání. Na plochém kopci i v okolí postupně vyrůstaly další sakrální stavby.

Pokochali jsme se úžasným výhledem na Mikulov a stezkou kolem Křížové cesty jsme sestoupili do města.

Pouze krátce, co nám vyměřený čas dovolil, jsme se rozhlédli centrem města, spíše jen letmo se očima dotkli známých historických míst – naší hlavní snahou bylo zajít ke hrobu profesora Stanislava Krátkého, teologa a vysokoškolského pedagoga, který byl podstatnou část života pronásledován komunistickým režimem.

Potěšilo nás, že se k nám přidali mnozí turisté a vzdali hold Otci Stanislavu Krátkému – u hrobu vyslechli jeho životní příběh a tak bylo samozřejmě při další cestě jasně určené téma pro zajímavý rozhovor.

Cestou do středu města jsme se zastavili na Lormově náměstí a upozornili turisty na pamětní desku Hieronymu Lormovi (1821–1902), filosofu, spisovateli, básníku a dramatikovi, hlavně však tvůrci prstové dotykové abecedy pro hluchoslepé.

Na dohodnutém místě při okraji Mikulova čekal autobus a odvezl nás do Perné. Večer jsme pili moje oblíbené Veltlínské ze sklepa, nad nímž jsme bydleli – že panovala spokojenost, je jistě jasné. 🙂