Pálava: Perná – Dívčí hrady – Pavlov-archeopark – Dolní Věstonice

Výhled z vyprahlých vápencových kopců do krajiny rozlehlých jezer a návštěva míst, kde před 30 000 lety žili lovci mamutů
Den druhý, pátek 11. května 2018

Kolem kostela sv. Mikuláše v Perné jsme sešli po zelené turistické značce k silnici a vystoupali po cyklotrase na rozcestí poblíž Klentnice.

Mířili jsme k Pavlovu u Novomlýnských nádrží, přesně tak, jak vedoucí turistického zájezdu Iva Svobodová stanovila v přípravném plánu – včera jsme prošli hřeben Pavlovských vrchů směrem k Turoldu a Mikulovu, dnes se rozhlédneme do kraje z opačného konce vápencového pohoří.

Pavlovské vrchy se táhnou od Novomlýnských nádrží kolem Mikulova až ke hranicím s Rakouskem, pohoří je asi 20 km dlouhé a výrazně vystupuje z nížinaté krajiny, i když nedosahuje velkých výšek. Nejvyšším vrchem je Děvín (554 m n. m.) – má dva vrcholy: na vyšším je 49 metrů vysoký televizní vysílač, na druhém se od 13. století vypínal kamenný hrad Děvičky či Dívčí hrady nazývaný.
V přívětivém počasí jsme se cestou po úbočí masivu kochali krásnými výhledy do krajiny pod Pálavou.

Na svahu vápencového kopce byla v roce 1652 nad vesnicí Perná jako poděkování za velkou úrodu vína postavena kaple zasvěcená sv. Antonínovi – ale prý už mnohem dříve tu bývalo poutní místo. Roku 1786, v čase josefínských reforem, byla kaple zrušená, dnes tu zbývají jen romantické ruiny.

Nejen věci krásné a duši oblažující nás potkaly v tomto podivuhodném prostředí – nenápadný lesní pomníček svědčil o tragickém osudu, který se naplnil v časech, kam někteří z nás skoro i dohlédnou…

Zanedlouho už bylo třeba vystoupit na skalní plošinu, kde byl kdysi postaven hrad k ochraně zemské stezky vedoucí od Mikulova k Dolním Věstonicím a dále na Moravu.

Majitelé hradu se střídali, v první polovině 16. století byla kvůli nebezpečí tureckých nájezdů vystavěna pětiboká dělová bašta a zesíleno hradní opevnění. Zkázu hradu však způsobili v roce 1645 Švédové.

Podívejte se na mapku nádrží, kterou jsem přiřadila ke článku ze září roku 2012, kdy jsme tímto krajem putovali na bicyklech.

Líbezný název Dívčích hradů prý vysvětluje drsná pověst, podle níž byly do hradeb zazdívány panny, aby objekt zůstal nedobytný.

Po zeleně značené turistické trase jsme sestoupili na úpatí Děvína a na chvíli se nejen kvůli krásnému výhledu na vodní plochu zastavili – nemohli jsme bez povšimnutí projít kolem bělostně zářících Božích muk.

V Pavlově v současnosti žije necelých 600 obyvatel, ale historie osídlení sahá až do doby kamenné, první písemný záznam o obci pochází už z 11. století.

Na svazích vápencového hřebene Pálavy se rodí nejen výborné víno, je tu i archeologické naleziště – před 30 000 lety zde žili lidé, kterým jsme si zvykli říkat „lovci mamutů“. V celoevropsky významném areálu byl v roce 2016 otevřen archeopark –  v muzeu ukrytém pod zemí je tolik zajímavých věcí, že mi čas vymezený pro návštěvu nestačil – okouzlily mě originální kamenné nástroje a kostěné výrobky pro běžné používání, ale i umělecké předměty. A tolik tabulí plných zajímavých textů – to se nedalo zvládnout!

Je ale jasné, že nás v první řadě zajímala Věstonická venuše – byla k vidění nejen ona, ale i jiné sošky tohoto typu.

Slavná soška z pálené hlíny, 11,5 cm vysoká a 4 cm široká, byla objevena týmem archeologa Karla Absolona (1877–1960) v červenci roku 1925 mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem.

Dalším vzácným zdejším nálezem je tzv. Věstonický trojhrob objevený 13. srpna 1986 archeologem Bohuslavem Klímou (1925–2000).

V hrobě byli pravděpodobně dva muži a jedna žena (ta prý je uprostřed), výzkumy odhalily, že jim bylo kolem dvaceti let a jejich těla byla pro posmrtný život ozdobena – hlavy měli posypané okrovým barvivem – pozemský osud těch lidí však zůstane navždy zahalen tajemstvím…

I náš malý výlet daleko za hranici představitelného času se naplnil, vrátili jsme se do jásavého slunce a stezkou po jižním břehu nádrže došli do Dolních Věstonic, do míst, kde sváděli pravěcí lovci nebezpečné boje s mamuty či jinou zvěří, kde sedávali u ohňů a jeden z nich bůhvíproč vytvořil malou figurku ženy, která se stala slavnou…

Dnes tu žijí asi tři stovky obyvatel a turisté sem jezdí možná více kvůli dobrému vínu nežli lovcům mamutů a slavné Venuši, které v obci dokonce postavili sochu.

Ale i jiné sochy byly v obci k vidění než jsme došli na její opačný konec, kde čekal náš autobus.

Rádi jsme se po 17 kilometrech ušlapaných v členitém terénu nechali dovézt do nedaleké Perné (asi 6 km), kde jsme měli večer slíbenou ochutnávku vín ve sklepě, nad nímž jsme byli ubytovaní.

Ještě před tím jsme zašli pozdravit sv. Urbana a poděkovat za zdejší skvělé víno.

Sv. Urban († 230) pocházel ze vznešeného římského rodu, roku 222 byl zvolen papežem. Podle legendy si zachránil život, když se jednou ukryl před pronásledovateli ve vinici. Je též ochráncem proti opilství a jeho přímluva se tedy může hned dnes večer hodit.

Ochutnali jsme 13 vzorků vín, jedno lepší než druhé – já jsem tradičně chválila Veltlínské, ale i zdejší Neuburské bylo velmi dobré. Komentář vinaře ke každému vzorku byl záživný, sv. Urban nad námi držel ochrannou ruku, takže jsme večer absolvovali v radostné pohodě a také následující ráno byla naše mysl jasná a tělo schopno svižného pohybu.

Kdo by měl zájem dozvědět se něco o další slavné pravěké Venuši a archeologických výzkumech v jiné části jižní Moravy, nechť klikne na článek Hluboké Mašůvky, Přímětice, kde je obrázek šest tisíc let staré Mašůvské venuše, nalezené v roce 1934 panem učitelem Františkem Vildomcem, který jako archeolog spolupracoval na výzkumech s proslulým Jaroslavem Palliardim.