Památky i příroda Litomyšlska
Úterý 12. června 2018
Každý výlet připravený PaedDr. Františkem Smrčkou, Ph.D. pro studenty u3v VŠP Jihlava je vzorový, takže zúčastnit se znamená získat přehled o vybrané oblasti. Letos jsme jeli do jihovýchodní části Pardubického kraje, zhruba do míst, kde se kdysi rozkládal okres Litomyšl. Na prohlídku památek, které jsou chloubou města, jsme se těšili tím víc, že nás jimi provázel akademický malíř Vladimír Netolička, účastník výletu – mnozí z nás si dobře pamatují jeho skvělé přednášky na jihlavské vysoké škole.
Starobylé Litomyšli, vystavěné poblíž důležité Trstenické stezky a obdařené městskými privilegii od Přemysla Otakara II., bylo věnováno nejvíce času – absolvovali jsme okruh vnitřním městem, pak zašli na zámecké návrší a během poutavého výkladu pana Netoličky obdivovali piaristický kostel Nalezení sv. Kříže, prohlédli si až kalendářově krásný zámek a nádvoří, bývalými klášterními zahradami, zpřístupněnými po opravách v roce 2000, prošli ke gotické bazilice Povýšení sv. Kříže a v chrámovém interiéru si užívali zasvěceného výkladu našeho profesora.
Projděme si okruh podle fotografií, které pořídil Mirek:
Piaristé přišli do Litomyšle v roce 1640, vybudovali kostel, kolej, gymnázium i klášterní zahrady, které se rozkládají na ploše jednoho hektaru mezi barokním kostelem Nalezení sv. Kříže a gotickým kostelem Povýšení sv. Kříže. Po odchodu piaristického řádu v roce 1948 zahrady zpustly a nebyly až do roku 2000 přístupné veřejnosti. Část obvodových hradeb zůstala zachována, část byla dostavěna – na jedné kamenné stěně je bronzová replika zkamenělé ryby uchované v 90 milionů let staré opuce pocházející z okolí Litomyšle, jak jsme s úžasem četli na přiložené tabulce.
Festival v Litomyšli, rodném městě Bedřicha Smetany, se koná od roku 1949 – je druhým nejstarším u nás.
Nejstarší je Pražské jaro, které vzniklo v roce 1946 a začíná vždy 12. května (datum úmrtí B. Smetany) symfonickým cyklem Má vlast a končí 4. června Symfonií č. 9 s „Ódou na radost“ od Ludwiga van Beethovena.
Centrem festivalového dění v Litomyšli je areál Státního zámku, návštěvnost vždy 15 – 20 tisíc diváků, kteří každoročně shlédnou 40 představení a koncertů. Obdivuhodná čísla v městě, které má i s deseti přidruženými obcemi asi 10 000 obyvatel!
Než opustíme město, prohlédněme si Váchalovu uličku s černobílými sgrafity, která jsou replikami dřevorytů z Krvavého románu Josefa Váchala (1884–1969). Ulička vede ze Smetanova náměstí na zámecké návrší a v roce 1998 ji sgrafity vyzdobili absolventi restaurátorské školy v Litomyšli.
Nejen slavný výtisk Krvavého románu můžeme spatřit ve Váchalově muzeu Portmoneum, které vzniklo v roce 1993 v Litomyšli. Dům kdysi patřil milovníkovi umění Josefu Portmanovi, obdivovateli díla Josefa Váchala – ve 20. letech minulého století požádal Portman Váchala o vymalování domu. Tak vznikl mimořádný interiérový prostor, který je záhodno vidět – nám při dnešní návštěvě nezbýval čas, ale v Portmoneu jsme byli (a žasli) v srpnu 2010 během pětidenního Letního turistického srazu v Poličce. (Tehdy jsme si prohlédli i litomyšlské zámecké divadlo z 18. století a sklepení se sochami Olbrama Zoubka.)
Odpolední program začínal v nedalekém městečku Luže, kde byla na návrší Chlumek před několika málo lety dokončena oprava poutního chrámu Panny Marie Pomocné.
Zakladatelkou poutního místa byla hraběnka Marie Maxmiliána ze Žďáru (1633–1690) provdaná za Jindřicha Viléma Slavatu z Košumberku, po jeho smrti (1654) za Františka Kryštofa Hieserla z Chodů (†1666).
Milostný obraz Panny Marie Pasovské, kopie obrazu Lucase Cranacha staršího, který hraběnka vlastnila, visel v kapli hradu Košumberka. Hraběnka chtěla uctívaný obraz zpřístupnit lidem, proto nechala vybudovat na Chlumku kapli, která byla vysvěcena roku 1669. Záhy se ukázalo, že o poutní místo spravované jezuity je velký zájem, proto se rozhodla vybudovat kostel. Stavbu provázely potíže finanční, měnili se stavitelé, hraběnka zemřela, město Luže zachvátil požár, ale přesto v roce 1696 byl obraz Panny Marie přenesen do nového kostela, i když dostavba ještě pokračovala.
Zástupce farnosti v roli průvodce odvedl při svém výkladu o zlatem zářícím vybavení kostela (na něž byl právem hrdý) a historii poutního místa přímo herecký výkon – jeho barvité podání mnohé z nás vtáhlo do děje tak, že jsme chvíli zapomněli na realitu.
Zážitek, který umocnil výjimečnost chvíle, nám připravil i Dr. Smrčka, když vyslal nad vrch Chlumek dron pro pořízení obrázků, které běžný fotograf nemá šanci udělat.
Nastala třetí a poslední část výletu – výšlap v Toulovcových maštalích, které jsou součástí přírodní rezervace o rozloze přes tisíc hektarů. Nejznámější zdejší lokalitou jsou Toulovcovy a Městské maštale, osu území s nadmořskou výškou 350–550 m n. m. tvoří říčka Novohradka s množstvím přítoků.
Dnes jsme stihli špacír jen tak pro radost, na hlubší poznání nezbýval čas – ale zdejší příroda s pískovcovými skalami a temnými labyrinty má návštěvníkům co nabídnout. Ani minulost oblasti není bez zajímavosti – na počátku 15. století daroval rytíř Vavřinec Toulovec z Třemošné celé území Maštalí městu Litomyšli a špitálu. Prý byl Toulovec muž dvojí tváře – říkalo se, že léta loupil po celém kraji a lup schovával v nenápadných a těžko přístupných skalních rozsedlinách, pak se v něm asi hnulo svědomí a založil již zmíněnou nadaci…
Výlet, po právu zařazený do rubriky nejvýše hodnocených, jsme ukončili ve stylové lesní hospůdce, která zajisté pamatuje prvorepublikové časy.
