Evelyne Bloch-Dano, současná známá francouzská spisovatelka navštívila Jihlavu a další místa spojená s dětstvím a mládím hudebního skladatele Gustava Mahlera.
20. října 2018
Paní Evelyne Bloch-Dano se rozhodla napsat knihu o Gustavu Mahlerovi, proto sbírá podklady a cestuje po místech, kde hudební skladatel žil a tvořil – je tedy jasné, že nemohla vynechat Jihlavu, město jeho dětství a mládí, ani tu část Vysočiny, kde žili Mahlerovi předkové.
Spolu se sestrou přijely dámy v polovině října do Jihlavy, kde se jich ujali Poukarovi, na které dostala paní Bloch-Dano kontakt. Ing. Josef Poukar nejen sestavil program návštěvy, ale zajistil i přístup do míst, která rozhodně nemohla paní spisovatelka opominout, paní Dana Poukarová se ujala role překladatelky. Prošli Jihlavu, navštívili Humpolec, Ledeč nad Sázavou i Kaliště u Humpolce. Podle slov Ing. Poukara byla paní Bloch-Dano nadšená a šťastná, rozhodně plánuje návrat na Vysočinu.
Po čase přišel z Francie dopis, ve kterém spisovatelka shrnula své dojmy z návštěvy – paní Dana Poukarová text přeložila.
Do Mahlerovy rodné země
Tolik očekávání tolik zvědavosti, tolik příprav. Když píšete román, nemusíte navštívit skutečná města, zejména dnes, když je na internetu k dispozici tolik obrázků. Ale co lidský život, hlasy, vůně, chutě, pocity, emoce? Procházet se po ulicích, po dlážděném chodníku, být součástí davu na trhu, podívat se na zvonici kostela, vystoupat po starých schodech, poslouchat hudbu cizího jazyka, projít se po městských hradbách, obdivovat barvy podzimu a krásu krajiny, ohřát se v kavárně – nádherný zážitek.
Přijela jsem do Jihlavy, abych lépe pochopila dětství a mládí Gustava Mahlera.
Díky Josefu Poukarovi a Daně Poukarové to byl mnohem intenzivnější objev.
Několik dní poté, co jsme se vrátily do Francie, má sestra i já si stále připomínáme to úžasné přijetí a laskavost každého člověka, s nímž jsme se setkaly, srdečnost ve srovnání s chladem lidí ve Vídni, kde jsme byly bezprostředně předtím.
Jistě tomu tak bylo i před stoletím díky rozdílu mezi malým moravským městem a velkolepým hlavním městem říše. Jihlavské náměstí, jeho barevné domy, kašna, radnice, kostely, které musely vypadat téměř stejně. (Zapomeňme na nepěknou budovu v centru!) Ve fantazii můžete sledovat vojenské kapely a slyšet ozvěny první symfonie. Ve své mysli si představíte židovský chrám zničený nacisty tak, jak je připomenut na pamětní desce.
Obdivujete impozantní sochu Gustava Mahlera, který tu stojí jako duchovní velikán.
Dalším pocitem je všudypřítomnost hudby ve městě. Mahler patří k tradici: kantor v synagoze, sbory, kterým naslouchal v kostelech, koncerty, lidové písně, ale také slavní hudebníci jako Mozart nebo Beethoven na cestě do Vídně, nebo později Dvořák a Smetana. Doufejme, že jednoho dne bude napsáno pár slov na hlavních místech, kde Gustav Mahler žil, studoval a hrál.
Díky panu Jindřichu Navrátilovi jsme mohli vstoupit do domu, kde Bernard Mahler s rodinou bydlel. Navštívili jsme obchod, kde prodávali lihoviny, starodávné schody se zábradlím, sklep a dvůr, který Gustav viděl ze svého okna. V tomto domě zemřel jeho milovaný bratr Ernst. Cítíš se jako bys skočil do minulosti, najednou tak blízké. Slyšíš zvuky zvířat, které tak obtěžovaly mladého Gustava, citlivého na zvuky každodenního života, hluk z palírny jeho otce a hlavně otcův hlas a hádky s jeho ženou.
V sousedním domě se nachází zajímavé muzeum, které tyto dojmy doplňuje. Ale nás čekají další schůzky.
Po židovském hřbitově v Jihlavě, kam jsme vylezli přes oplocení, jsme navštívili hřbitov v Humpolci s nezapomenutelným erudovaným výkladem pana Vladimíra Staňka. Tento člověk, který se na vás dívá modrýma pronikavýma očima, ví všechno o všech pohřbených na tomto hřbitově. Ukázal nám nejen hroby předků Gustava Mahlera a Franze Kafky, ale i mnoha dalších lidí. Je to strážce mrtvých nebo kouzelník, který křísí jejich jména, rodiny, příběhy a původ – jejich životy?
Řekl nám, že Maria Freund, sestřenice Emila Freunda (Mahlerova přítele v Jihlavě a po celý jeho další život) nikdy neexistovala (snad ani jako dítě). Tak je vymazán tragický příběh nešťastné dívky zamilované do Gustava, která se vrhla do řeky poté, co ji donutili rodiče do svatby s jiným. Jsem zklamaná. Už jsem ji milovala. Malá část mého já stále věří v legendu, i když vím, že pan Staněk samozřejmě musí mít pravdu.
Na židovských hřbitovech udržovaných v dobrém stavu přežívá vzpomínka na ztracený svět. Moje sestra a já jsme byly hluboce dojaté, zvláště v synagoze v Ledči s krásným stropem a dřevěnou galerií. Ale sametová opona již neslouží ke své posvátné roli. Opravený chrám je jak svědectvím zničeného života, tak i znamením naděje.
Mladá paní Lucie Nixbauerová nám zde otevřela dveře a poskytla výklad. Nyní se zde konají koncerty, což je konec konců jiný způsob modlitby. Několik metrů odtud hrál malý Gustav ve věku čtyř let poprvé v životě na klavír v domě matčiných rodičů. Všechno vede k hudbě s Mahlerem.
Skončíme na začátku: Kaliště a rodný dům. Starobylé fotografie jsou v mé mysli hluboce uloženy. Dnes tu stojí pěkný „penzion“. Vypadalo to tu pravděpodobně jinak. Ale to nevadí. S trochou představivosti můžeme „vidět“ původní místo.
Musím nyní spojit všechny tyto obrázky a slova, vybrat z nich to nejpodstatnější ze své paměti a poznámek, abych napsala svůj román co nejpravdivěji, abych přiblížila dobu narození a zrání génia Gustava Mahlera. A pak samozřejmě návrat.
Evelyne Bloch-Dano
Na našich stránkách je článek Gustav Mahler a Vysočina, kde se o místech shora uvedených dozvíte podrobněji.