ale také obnovená středověká Dlouhá stoka a archeology zpřístupněný kostel sv. Mikuláše na úpatí bájného Krudumu, nakonec krátká návštěva v městečku Loket.
Šestý den plný objevů.
Čtvrtek 5. července 2018
Do Bečova nad Teplou, kam jsme jeli kvůli jedinečným historickým památkám, jsme se ze Sokolova, resp. Dolního Rychnova, kde jsme byli ubytovaní, vydali po silnici č. 210 vedoucí převážně členitou zalesněnou krajinou lemovanou skalními výchozy na okolních kopcích a potoky při jejich patě, na několika místech s připomínkami bývalé důlní činnosti, a také existencí památníku zaniklého královského horního města. Kopce Slavkovského lesa byly nalezištěm mnoha druhů přírodních rud a lidé je už od 13. století těžili a zpracovávali – u silnice je upoutávka na bývalý cínový důl Jeroným, který se zachoval v původní podobě a od roku 2008 je prohlášen národní kulturní památkou. Asi jeden kilometr východně, na křižovatce silnic 210 a 208, je památník zaniklého města Litrbachy, po válce přejmenovaného na Čistá (německy Lauterbach-Stadt), z něhož zůstala jen pamětní deska a text na informační tabuli.
Odtud jsme po silnici 208 jeli do Krásna a pak nás lesní klikatá a velmi členitá úzká asfaltka zavedla na hlavní silnici, po níž jsme dojeli na okraj města Bečova.
Bečov nad Teplou je historické město (necelých 1000 obyvatel) pod hradem, který vyrůstal během 14. – 16. století na ostrožně nad křižovatkou zemských cest, snad tu bývala i celnice. Nejstarší částí hradu je okrouhlá věž o průměru 11 metrů, vystavěná zřejmě už ve 12. století. Během třicetileté války hrad značně zchátral, byl opravován a v 18. století vystavěn vedle něj barokní zámek a terasová zahrada. Na začátku 19. století zakoupil celý hradozámecký areál a panství Friedrich August Beaufort-Spontin – členové belgického rodu tu pobývali do konce 2. světové války.
Zakoupili jsme si prohlídky nazvané „Zámecké interiéry“ a „Relikviář sv. Maura“.
Fotografovat se vzácná středověká památka nesměla, proto jsem použila fotografii z plakátu a pro dokreslení uvedu čísla, výmluvně hovořící o výjimečnosti zlatnického díla.
Relikviář sv. Maura v číslech:
Relikviář se skládá ze 3000 jednotlivých částí.
Na čelech jsou sošky Krista a sv. Maura, na bocích sošky 12 apoštolů a 12 kruhových reliéfů.
Jako součást filigránových prvků bylo použito 68 gemů (drahé kameny s řezanými motivy jsou datované mezi 1. stol př. n. l. až 2. stol. n. l.).
Na relikviáři je celkem 115 emailových destiček, dalších 7 odlišných emailových destiček patrně z jiné dílny, 12 emailových svatozáří za apoštoly, 4 emailové sloupky a 7 emailových cviklů, na nichž jsou starozákonní výjevy.
Zlatníci použili 7 typů barev emailu.
Další použité zlatnické techniky: ražené části z mědi, filigrány, braun-firnis, nielo.
Původně dílo drželo cca 800 měděných hřebů.
Relikviář sv. Maura byl zhotoven v letech 1225–1230 na zakázku benediktinského opatství ve Florennes v jižní Belgii. Byly v něm uloženy údajné ostatky čtyř svatých – ostatky z celého těla kromě hlavy sv. Maura, lebka sv. Timoteje, článek jednoho z prstů sv. Jana Křtitele a blíže neurčený rozsah ostatků sv. Apolináře. Opatství získalo tyto ostatky již krátce po svém založení v 11. století.
V roce 1838 zakoupil vévoda Alfréd de Beaufort za 2500 franků značně poničený relikviář a nechal ho za 3000 franků opravit. V roce 1945 musel tehdejší majitel z rodu Beaufort-Spontin opustit republiku, a proto ukryl relikviář pod podlahou hradní kaple v Bečově nad Teplou, kde poklad zůstal až do roku 1985, kdy jej po rok trvajícím pátrání našel tým kriminalistů. Během devadesátých let minulého století zachraňovali poničený relikviář restaurátoři, kteří si museli osvojit dávno zapomenuté technologické postupy středověkých zlatníků.
Zážitek z Bečova jsme si potřebovali utřídit někde v přírodě, proto dalším bodem byl výstup na rozhlednu Krásenský vrch připomínající svým neobvyklým tvarem malou Babylonskou věž – v roce 2011 ji dokonce čtenáři iDNES zvolili nejkrásnější rozhlednou Česka!
Kousek od městečka Krásno jsme se po žlutě značené turistické cestě vydali na Krásenský vrch (777 m n. m.) a hned na začátku cesty se ocitli u Dlouhé stoky, významné technické památky vybudované v 16. století ve Slavkovském lese v souvislosti s důlní činností. Jedinečné dílo sloužilo k dopravování vody, a později i dřeva, do báňských provozů v okolí Horního Slavkova a Krásna ze vzdálených kynžvartských lesů – voda z rašelinišť byla kanálem 24 km dlouhým vedena do Slavkovského potoka. Dlouhá stoka vytéká z Kladského rybníka – kanál budovaný 6 let a dokončený roku 1536 je široký nejméně dva metry, během času vzniklo tehdy na vodním toku 13 stavidel a 35 mostů.
Socialistické hospodaření po 2. světové válce zcela zničilo koryto historického vodního díla, ale úsilím mnoha zúčastněných byla po roce 2000 celá trasa obnovena a je funkční, v roce 2003 byla Dlouhá stoka zapsaná do seznamu kulturních památek.
Podívejme se na situaci na mapě:
Z Krásna jsme jeli do Horního Slavkova, tam zahnuli vlevo na silničku, kudy vedla i cyklotrasa č. 2017 a dojeli do Třídomí, kde jsme nechali pežotka v lůně Slavkovského lesa odpočívat.
Hlavním cílem v této lokalitě byla návštěva rozhledny Krudum (český název Chrudim se nepoužívá), která nás lákala nejen svým neobvyklým názvem – jako bonus jsme však v lese, kde nebylo živáčka, natrefili dvě významné památky, pro nás naprosté novum.
U bývalé hájenky jsme se napojili na žlutě značenou turistickou trasu a šli po úpatí bájné hory Krudum tichými liduprázdnými lesy – přesně tudy vedla bývalá Solná stezka, po níž putovalo zboží z Bavorska do Prahy, zdejší úsek procházel okolními zaniklými vesnicemi: z Hruškové (nedaleko Sokolova) do Třídomí a Nadlesí, pak přes Dvory k Lokti a dále ku Praze. Historická cesta je doložena ve zprávě papeže Klimenta VI. v roce 1352.
Nežli jsme na úpatí kopce zabočili k výstupu na vrcholovou plošinu, poslechli jsme upozornění na směrovníku, že nedaleko odtud je Památník vojenské přísahy – zašli jsme si tedy maličko a rozhodně nelitovali!
Památník postavili českoslovenští vojáci v roce 1947 v tehdejším vojenském újezdě Prameny v místech, kde se tehdy prováděla armádní přísaha. Vznikl na počest místních padlých příslušníků obrany státu během událostí těsně před zabráním Sudet Německem. Nový režim, který záhy přišel k moci, neměl však zájem o zveřejňování jména prezidenta Beneše, proto zde slavnostní slib zazněl pouze jednou a pak pomník roky chátral, teprve před několika lety prošel rekonstrukcí.
Nápis na pomníku:
Na tomto místě, v den narozenin presidenta republiky Dr. Ed. Beneše, složili vojáci náhradní zálohy slavnostní přísahu na historický prapor slavné divize gen. Svobody. Po staletích zazněl v těchto místech poprvé český válečný chorál Kdož jste boží bojovníci a čsl. Státní hymna. Na památku přísahy a k poctě padlých hraničářů z r. 1938 postavili vojáci osvobozené republiky. – 28.V. léta Páně 1947.
Na stejné lesní planině, jen o kousek dál, jsme na žulovém návrší uviděli zbytky kostela sv. Mikuláše, které po mnoha staletích znovu spatřily na začátku našeho tisíciletí světlo boží.
Pozdně románský kostel s gotickými prvky byl vystavěn zřejmě ve 13. století z žulových kvádrů na křižovatce cest k vesnicím, dnes již zaniklým. V okolí kostela, na úpatí hory Krudum, se těžila železná ruda, ale i cín a zřejmě i drahé kameny. Při archeologickém průzkumu byly nalezeny odvodňovací kanály, neznámá důlní díla, propady starých štol. Kostel zanikl asi kolem roku 1500, ale nálezy mincí v této lokalitě potvrzují, že stezka se stále používala. Zříceniny kostela postupně pohltil les, ale báje a pověsti o něm a pokladech, které se pod ním i blízkým tajemným Krudumem skrývají, žily stále.
O Krudumu se říkalo, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (stříbrná ruda, též ametysty) a zlatou patu (v bažinách na úpatí se rýžovalo zlato).
Vrátili jsme se na odbočku, po níž jsme stoupali na vrcholovou plošinu 838 metrů vysokého kopce Krudum, na němž byla v roce 2008 zpřístupněna nová rozhledna.
Současná rozhledna je už druhá v pořadí – v roce 1932 zde byla otevřena 20 metrů vysoká kamenná rozhledna, jejíž stavbu inicioval Andreas Kempf, významná osobnost Karlovarského regionu. Kempfova věž byla slavná a navštěvovaná, ale po odsunu původního obyvatelstva pustla a postupně se rozpadla na hromadu kamení.
Domů do Sokolova jsme se vraceli kolem Lokte – no nezastavte se aspoň na krátké nakouknutí do starobylého města, zvláště když je tak krásný podvečer!
Podívejme se na mapku, abychom se přesvědčili, jak řeka Ohře obtéká ve tvaru lokte ostroh, na kterém vznikly hrad a město stejného názvu:
V roce 2006 jsme se zúčastnili Posledního puchýře, který pořádali turisté ze Sokolova, a při té příležitosti jsme zdejší několikadenní pobyt využili k prohlídkám okolních měst a putování po zajímavých turistických trasách – hrad a městečko Loket k nim patřily, proto jsme dnešní podvečer brali jen jako připomenutí tehdejší návštěvy.
O Ulrice von Levetzow (1804–1899), pozdní lásce básníkově, se dočtete ve článku z roku 2017 – tehdy jsme navštívili Třebívlice, kde žila na svém panství a kde je i pochovaná.
Z Lokte to bylo jen kousek na dálnici a bleskem jsme byli v Sokolově, tachometr ukázal 76 km, krokoměr 15 km – tak malý výkon a tolik zážitků!
Zítra se chystáme do kláštera v Teplé a na turistiku také jistě zbude čas. 🙂
Dosud jsme navštívili:
První den: Sokolov,
Druhý den: Rozhledna Cibulka, Rotavské varhany, Hartenberg, Šindelová, Kraslice,
Třetí den: Ostrov, Jáchymov, Kyselka,
Čtvrtý den: Františkovy Lázně i blízký Soos, ale nejdříve Chlum Svaté Maří,
Pátý den: Město Aš s rozhlednou Háj a putování k Trojstátí.