Loreta ve Starém Hrozňatově, Cheb, klášter Kladruby

Devátý, závěrečný den v západních Čechách provoněný sváteční atmosférou
Neděle 8. července 2018

Ráno jsme odevzdali klíče od pokojů a po devíti dnech byli přichystaní na odjezd z Dolního Rychnova – jako během celého pobytu, i dneska bylo krásné letní počasí a nic nebránilo tomu, abychom si postupně splnili poslední stanovený program.

odjíždíme z Dolního Rychnova u Sokolova, který byl devět dní naší základnou; foto Míla Bradová

V úvodním článku (27. 1. 2019) této západočeské série jsem se zmínila o konání Letního turistického srazu v Sokolově ve dnech 1. – 8. 7. 2018, což znamená, že dnes je závěrečný den.

zde sídlil štáb „Letního turistického srazu“, který se konal ve dnech 1. – 8. 7. 2018 v Sokolově; foto Míla Bradová

Zašli jsme do pořadatelského štábu a přihlásili se na „městskou trasu“, abychom se rozloučili se Sokolovem, na který máme velmi hezké vzpomínky i z listopadu 2006, kdy se tu konal 35. ročník celostátního setkání turistů Za posledním puchýřem.

zde sídlil štáb 35. ročníku „Posledního puchýře“, který se konal v listopadu 2006 v Sokolově

Nevím, zdali se nám podaří někdy v budoucnu další systematické turistické putování ve zdejší oblasti (snadno uvěříte, že bychom si to moc přáli) – věru by bylo z čeho vybírat a sestavit zajímavý program!

na listě je zobrazena sokolovská rozhledna Hard

obrázkem zámku, kde sídlí muzeum, se loučíme s městem Sokolovem

Procházka Sokolovem ukončila turistické putování, následující hodiny patřily návštěvnickému poznávání Chebu a nejbližšího okolí. Poutní areál Maria Loreto ve Starém Hrozňatově nás lákal nejen tím, že velkolepá barokní stavba vstala v posledních letech až zázračně z trosek – k uzavření historie kláštera Teplá, resp. jejího zakladatele blahoslaveného Hroznaty, jsme chtěli popatřiti na zámek Kinsberg (Kynšperk či nejnověji Starý Hrozňatov), v jehož věži prý tento šlechtic rodem i duchem právě před 801. rokem skonal mučednickou smrtí.

obec Starý Hrozňatov a poutní areál Maria Loreto v Hrozňatově 8. 7. 2018

pohled od poutního areálu Maria Loreto na Starý Hrozňatov s hradem a zámkem – objekt je od roku 2006 v soukromém držení

původní románský hrad Kinsberg byl založen před rokem 1200 na ostrožně nad Mohelenským potokem ve vsi Alt Kinsberg (Starý Hrozňatov), první zmínka je z roku 1217 v souvislosti s mučednickou smrtí blahoslaveného Hroznaty, zakladatele kláštera Teplá, který podle legendy zemřel 14. 7. 1217 v Černé věži zdejšího hradu

Černá věž a zámek, který vznikl přestavbou z hradu a od konce 19. století má pseudogotickou podobu, jsou dominantou vsi Starý Hrozňatov, z níž vede na kopec, kde jezuité postavili poutní areál, nádherná alej.

Loreta ve Starém Hrozňatově – vybudovali ji chebští jezuité ve 2. polovině 17. století

historie poutního místa ve Starém Hrozňatově

kolem Lorety byla vybudovaná meditační zahrada

restaurované barokní sochy v zahradě Lorety – poutní areál se opravuje od začátku 90. let minulého století

informace o Velké křížové cestě ve Starém Hrozňatově

u Božího hrobu je soubor kamenných plastik „velikonočního cyklu“

sochy v meditační zahradě pocházejí z bývalé křížové cesty

část závěrečných zastavení křížové cesty je obnovena – vznikla ve 2. polovině 17. století v krajině kolem Starého Hrozňatova a měla 29 zastavení

Chýše Panny Marie, kopie Svatého nazaretského domku z Loreta – obnova ve Starém Hrozňatově byla dokončena roku 1994

do zdejšího loretánského domku kdysi uhodil blesk, poškodil stavbu, omítka odpadla, ale zůstala na místech, kde byl namalovaný obraz Panny Marie, proto jsou omítky ve Svaté Chýši ponechány původní

Loretánský domek na kopci nad vsí obklopil ambit s rohovými kaplemi, zvonicí v průčelí a s kostelem sv. Ducha. Na dokončování objektů se pravděpodobně podílel Kryštof Dienzenhofer.

kolem Lorety vzniklo pravidelné arkádové nádvoří s obrazy, tzv. tichými zastaveními ze života Panny Marie

původní obrazy z roku 1684 se ve výklencích ambitů nezachovaly, dnes je postupně doplňuje akademický malíř Jaroslav Šindelář

rohové kaple jsou vyzdobeny sousošími autora Hatto Zeidlera z Heidelbergu – zde Zvěstování Panně Marii

Narození Páně – poutní areál Maria Loreto

útěk svaté rodiny do Egypta – kaple v ambitech areálu ve Starém Hrozňatově – na stěnách a stropech rohových kaplí byly restaurovány původní barokní fresky

Generace poutníků zanechaly v Loretě své modlitby, prosby a naděje – teď, když je areál obnoven, poznamenání znovu působí – odcházeli jsme osvěžení a s důvěrou ke všemu a všem…

V nedělním Chebu (≈ 32 000 obyvatel) jen malé přivonění k letně zpomalenému starobylému městu – první zmínka o zdejším osídlení na řece Ohři je z roku 1061!

Rozhlédněme se po náměstí Krále Jiřího z Poděbrad:

kašna se sochou Rolanda na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad – vlevo na historickém domě je socha panovníka, který v něm v letech 1459–1461 pobýval, když urovnával spory mezi Čechy a říšskými knížaty

část náměstí se Špalíčkem, vedlejší dům, před kterým stojí strom, je Pachelbelův, v němž byl v únoru 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna

kašna se sochou Herkula nedaleko Špalíčku, což je komplex jedenácti kupeckých domů a masných krámů, které vznikaly od 13. do 15. století

Špalíček v Chebu – půdorys dvou bloků oddělených Kramářskou uličkou 160 cm širokou, byl dodnes zachován

chebské kašny pocházejí z 15. století; na náměstí prý je 51 významných historických budov

Nová radnice v Chebu byla postavena na začátku 18. století podle návrhu Giovanniho Batisty Alliprandiho, od roku 1962 tu sídlí Galerie výtvarného umění

na obrázku z roku 2006 jsou obě chebské kašny připravené na nadcházející zimu

vedle Gablerova domu s rokokovou fasádou z poloviny 18. století je nejstarší chebský dům z počátku 15. století – gotický Schirdingerovský dům s hrotitým portálem a stupňovitým štítem – za úzkým průčelím (8 m) je 52 metrů hluboká parcela – ještě pamatuje doby počátkem 13. století při zakládání náměstí v Chebu (foto z roku 2006)

Dvacátá léta 13. století jsou i dobou vzniku nejstaršího chebského kostela sv. Mikuláše a sv. Alžběty – věže kostela a jejich helmice několikrát podlehly nepřízni osudu: v polovině 18. století obě vyhořely a jejich opravu, stejně jako kostelní lodi, provedl chebský rodák, architekt a stavitel Balthasar Neumann (1687–1753), po dalším požáru byly věže přestavěny v novogotickém slohu a jejich štíhlá zakončení zdobila město až do dubna 1945, kdy je pobořilo bombardování. Při provizorní opravě byly věže osazeny 7 metrů vysokými helmicemi, které zůstaly na chrámu až do léta 2008. Následující obrázek je z roku 2006, kdy jsme s vysočinskými turisty putovali tímto krajem Za posledním puchýřem do Sokolova.

chrám sv. Mikuláše a sv. Alžběty v Chebu – foto z roku 2006, kdy na věžích ještě trůnily provizorní helmice

turisté před vchodem do kostela – 17. 11. 2006

Nové jehlanovité helmice, vysoké 26 metrů, jsou kopií elegantních novogotických z roku 1869 – máme možnost obě varianty porovnat.

od roku 2008 mají věže nové, 26 metrů vysoké jehlanovité helmice, které jsou kopií novogotických z roku 1869

v zádveří chrámu objevil Mirek toto hezké seskupení

Vrátili jsme se na náměstí a v jeho hořejší části nás zaujal vysoký kovový sloup s patinou rzi, od něhož se po dlažbě pěší zóny táhla několik stovek metrů dlouhá kovová léga s perforováním – její hlavní činnost sice spočívala v odvádění povrchové vody, ale na každém, asi 50 cm dlouhém díle byla zaznamenána událost ze života města Chebu. Vedle letopočtu stručný text, pod ním i německý a anglický. Úžasný nápad! S očima přilepenýma k dlažbě jsme krok-sun-krok objevovali slavnou minulost města a v duchu obdivovali autora tohoto projektu!

do dlažby pěší zóny v Chebu byl umístěn kovový pruh jako časová osa města, na níž jsou vyznačena důležitá data z historie, železný sloup na začátku osy slouží jako „Brána času“

Tak jsme byli nenásilně vyvedeni z města a nezbylo nám, nežli nasednout do pežotka a uzavřít tuto letní západočeskou kapitolu.

Aby přechod do všedního života tolik nebolel, dopřáli jsme si v Kladrubech u Stříbra nedělní oběd ve slavném historickém hostinci U Koruny, a pak už bylo jasné, že klášter benediktinů, jehož chrámu dal podobu Jan Blažej Santini Aichel, a který se na nedaleké vyvýšenině nad městečkem nedal přehlédnout, neobjedeme bez povšimnutí.