Ústředním bodem se stala kůrovcová kalamita v nejbližším okolí
9. března 2019
Jitka a Honza Korbelovi z KČT Čeřínek Jihlava připravili nejen pro členy odboru vycházku, při níž jsme měli využít značené turistické trasy a navrátit se okruhem zpět do Bedřichova, výchozího místa srazu před hlavním vlakovým nádražím.
Na startu se v 9 hodin sešlo 24 turistů, jimž Jitka podala informace o průběhu nadcházející, asi 19 km dlouhé trasy.
Průběh trasy: Jihlava, hlavní nádraží ČD MTZ – Helenín – Löwova vyhlídka – Henčov – rybník U Stěny – Špitálský les ZTZ – Švábka – Heroltice – Karlův les – areál firmy Bosch Diesel – Pávov – neznačenou cestou k Dubovému rybníku MTZ – Lesnov – Bedřichov
Vydali jsme se po modře značené turistické trase směrem k Helenínu, před čistírnou odpadních vod přešli most a pokračovali po pravé straně řeky Jihlavy. Věděli jsme, že kůrovec zničil už velkou část lesů, ale vidět tu pohromu na vlastní oči není lehké – celé úseky jsou holé, odklízecí práce sice pokračují, ale…
Na informační tabuli byl poměrně rozsáhlý, velice zajímavý text o Heleníně, zřejmě z pera pana Ladislava Vilímka, jihlavského archiváře – jsme přesvědčeni, že by některé čtenáře, a zvláště Jihlavany, zajímaly historické údaje o lokalitě, která se zásluhou podnikatelského úsilí rodiny Löwovy nepřehlédnutelně zapsala do dějin. Mirek tabuli ofotil, já jsem text z obrázku v potu tváře opsala – bude součástí následujícího článku.
Po mostě nedaleko Helenínské skály jsme přešli na levou stranu řeky a za železničním mostem se vydali vzhůru na skalisko k Löwově vyhlídce.
Neznačenou, ale dobře prošlápnutou lesní pěšinou jsme po chvíli došli k rozcestníku a vydali se modře značenou cestou vzhůru po svahu k Henčovu, další okrajové části Jihlavy, jejíž název pro většinu zdejších znamená „letiště“ (vzniklo a začalo fungovat v roce 1947). Pryč je doba, kdy nám cestou ke vsi voněl smrkový les a všudypřítomné balvany se zdobily mechovými polštáři – i tudy prošel kůrovec…
Továrník Carl Löw vlastnil v Henčově statek o rozloze více než 400 hektarů a ve 20. letech minulého století chtěl v romantickém místě na okraji lesa vybudovat rodinné sídlo – velkolepé plány se bezezbytku nepodařilo uskutečnit, přesto tu vznikl zámeček a hospodářské budovy, které po válce využívaly Státní lesy. Fotografie objektů vystavěných v Heleníně, Henčově a Malém Beranově v dobách Löwovy éry jsou ve článku z května 2017.
U letiště jsme opustili modrou značku a vydali se k rybníku u dálnice a turistickému směrovníku Špitálský les jinou cestou, nezničenou od těžké techniky, jejíž pomocí probíhá odvoz pokácených stromů.
V roce 1743, kdy už zámeček s osmiúhelníkovým půdorysem a rozsáhlou oborou, vystavěný podle návrhu Johanna Bernarda z Erlachu, patřil litoměřickému biskupovi, setkala se tu císařovna Marie Terezie s nejvyšším českým hofmistrem Filipem Gallasem.
U alejí vedoucích od zámečku do obory stávalo od roku 1775 šest barokních soch (Alegorie hudby, tance a čtyř ročních období) od Jana Václava Prchala, umělce ze zdejšího kraje – od roku 2006 nalezneme pět z nich v parčíku u jihlavského magistrátu, Alegorie tance, kterou kdysi zakoupil továrník Löw, prý je v Heleníně. Dočetla jsem se, že rokokové vázy z Karlova zámku mají snad být u vstupu do zámku v Polné.
Rok 1805, kdy zámek během napoleonských válek zpustošilo bavorské vojsko generála Wredeho, znamenal začátek konce líbezného sídla v lesích Českomoravské vrchoviny. Následně se místo využívalo jako hospodářský dvůr a vznikly tu obytné budovy – v 50. letech minulého století byl areál znárodněn a hospodařilo na něm JZD, pak státní statky, chovala se tu prasata. V roce 1998 byly zbytky zpustošených budov zbourány a v Karlově lese vznikl rozsáhlý areál firmy Bosch Diesel.
Od Pávova nás pokračovalo pouze pět – ostatní využili k návratu do Jihlavy služeb městského autobusu a na zastávce u továrny ukončili putování kolem Jihlavy. My, zarputilí turisté, jsme se lesními cestami začali stáčet k Lesnovu a Bedřichovu – všude nás provázely následky kůrovcové kalamity.
Vlastníma nohama jsme změřili, že nejbližší okolí Jihlavy se dá obejít po trase dlouhé (či krátké ? 🙂 ) 20 km.