Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Humpolec 2019

28. ročník v Humpolci vyšel na 1*
23. března 2019

Jaro, které už pár desítek hodin panovalo v našich končinách, vyladilo blankytně modrou oblohu do stejného tónu s barvou triček organizátorů letošního zahájení turistické sezony v Humpolci a účinně s nimi spolupracovalo celý den k potěše všech 711 účastníků, kteří přijeli z širokého okolí.

Už pozvánka slibovala mnohá potěšení, ale skutečnost pak předčila očekávání – humpolečtí turisté oslavili touto akcí úctyhodné 125. výročí založení svého odboru. Od samého vzniku v roce 1894 považovali zakladatelé za důležité prospět co nejvíce rodnému městu a okolí – i jejich následovníkům se cíl daří, což dokázali také dnešním výkonem! Do práce se zapojili nejen členové odboru – setkání turistů z Vysočiny se pořádalo pod záštitou starosty města Humpolce Karla Kratochvíla, což znamenalo spolupráci s kulturními a školskými pracovníky – dá se říci, že sobota 23. března 2019 patřila v Humpolci turistům!

My jsme odjížděli se členy mateřského odboru KČT Čeřínek z Jihlavy už v 7:00, takže od osmé hodiny jsme měli dost času povídat si na plácku před humpoleckým kinem s pořadateli i známými turisty – k tomu nám vyhrávala country skupina Kolibříci – akce oficiálně začala v 9:30 v kině tanečním vystoupením žáků ZUŠ Gustava Mahlera, poté činovníci svými projevy a uvázáním humpolecké pamětní stuhy na symbolický klíč odemkli letošní turistickou sezonu.

Dvacetistránková brožura v modrém odstínu nejen krásně vypadala, byla i skutečným průvodcem po městě a okolí, použitelná nejen příslušného dne. Velice jsme ocenili, že zde autoři uvedli stručnou historii KČT Humpolec a připomněli významné osobnosti zdejší turistiky Oldřicha Kociana (1888–1942) a Oktaviána Strádala (1915–1979).

Napsat, že taneční vystoupení žáků ZUŠ Gustava Mahlera se povedlo, je slabé slovo – bez dechu jsme všichni sledovali kreace na pódiu, obdivovali umění, výdrž a elán mladých tanečníků i jejich učitelů – energie z nich přímo čišela!

Hlavní organizátor, předseda KČT Humpolec Rostislav Jež, se zhostil moderování zahajovacího ceremoniálu s elegancí a jistotou, řekl účastníkům vše, co bylo třeba. Starosta Humpolce ocenil hojnou účast a zdůraznil, že si město považuje možnosti podílet se na této akci. Poté, co promluvili zástupci oblastního výboru KČT Vysočina, byla na symbolický klíč uvázaná pamětní stuha a letošní sezona prohlášena za zahájenou!

Mnoho turistů si chtělo pořídit památeční fotografii, ze všech vybírám jen dvě následující – významné turistické činovnice z Havlíčkova Brodu a legendu humpolecké turistiky paní Strádalovou.

Považovali jsme si příležitosti vidět se s přáteli a využívali jí bohatě, z nabízených možností jsme sestavili převážně kulturní program dnešního dne, nespěchali a radovali se.

Do budovy kina umístili Humpolečané muzeum svého slavného spoluobčana Hliníka – naše putování tedy začalo zvesela v Hliníkáriu. Nemusím dodávat oč se jedná, v duchu vás vidím, jak si právě opakujete proslulé věty z vynikajícího filmu Marečku, podejte mi pero!

Nebylo těžké trefit do centra města – 55 metrů vysoká věž kostela sv. Mikuláše spolehlivě určovala směr.

Dosud nikdy jsme nevystoupili na věž, abychom viděli z ptačí perspektivy město, v němž žije přes 10 000 obyvatel, dnes byla ta pravá příležitost, kterou nám doporučily i humpolecké turistky, jejichž modrá trička poutala pozornost pochodníků i obyvatel města.

Naposledy byl Orlík středobodem pochodu Cestami Oktaviána Strádala v roce 2017, do města jsme se tehdy vraceli po NS Březina – podobný okruh byl v nabídce i dneska.

Bližší podrobnosti o muzeu Dr. Aleše Hrdličky jsou ve článku Seminář cvičitelů a vedoucích turistiky KČT oblasti Vysočina 2015 v rekreačním středisku Želivka, který také pořádali humpolečtí turisté.

Rádi jsme využili možnosti navštívit skanzen Zichpil, kde v rámci ZJTS probíhaly komentované prohlídky. V Humpolci, stejně jako v jiných městech, žili občané náboženství katolického, evangelického i židovského – na okraji města v bývalé čtvrti Zichpil a Židovském městě, které se rozkládaly mezi Horním náměstím a hřbitovem, se dochoval stavební okruh, v němž je možné toto soužití tří duchovních kultur dokumentovat. V uvedené lokalitě jsme absolvovali prohlídku Nápravníkova stavení, Tolerančního kostela a Synagogy.

Dotázala jsem se průvodkyně, co znamená zvláštní název „Zichpil“ – vysvětlila, že původ slova ukazuje na staré německé nářeční slovo pro „Krásnou vyhlídku“, která z těchto míst na okolní věnec zalesněných kopců byla a opravdu stále je.

Toleranční patent Josefa II. z roku 1781 dovoloval při dodržení všech regulí existenci některých jiných církví, např. luterské, kalvínské a pravoslavné. Jejich věřící však museli odvádět poplatky katolické církvi a sami financovat budované kostely, které nesměly mít zvony a věž, ani vstup z hlavní ulice, byl nařízen i nenápadný tvar oken, takže vlastně vznikaly toleranční modlitebny, nikoli kostely. V pozdější době, po uvolnění poměrů, byla většina budov upravena, v původním tvaru se zachovaly nemnohé – jedna z nich je právě v Humpolci.

Nedávno byl v této historické lokalitě, kde se narodil významný sochař Čeněk Vosmík, vybudován parčík.

Jen kousek odtud je židovská synagoga – došli jsme k ní kolem rodného domu Ivana Martina Jirouse, básníka, publicisty a výtvarného kritika, jehož pamětní deska byla před několika lety umístěna v zahradě před domem.

Organizátoři akce také avizovali možnost návštěvy zdejšího židovského hřbitova založeného v roce 1719 na kraji města. Téměř 800 náhrobních kamenů s nápisy hebrejskými, německými nebo českými, pod nimiž na upraveném a udržovaném hřbitově odpočívají i předkové slavných osobností (Gustava Mahlera či Franze Kafky) stále přitahuje mnoho návštěvníků. V roce 2013 se v Humpolci konal celostátní Poslední puchýř – ve druhé části článku o jmenované akci jsou bližší informace o židovském hřbitově doplněné obrázky.

Na žádnou z připravených turistických tras v délce 6, 13, 20, 26 a 30 km jsme se nevydali, kulturní program dnešní soboty jsme se rozhodli dovršit účastí na cestovatelské přednášce s promítáním, která začínala v sále kina od 14:30. Tématem byly severské země, takže jsme na plátně procestovali finské Laponsko, tajemný Island, viděli rybolov v Norsku, dozvěděli se o cestování se psím spřežením – úžasné dvě hodiny měly jen jednu velikou chybu, malou účast turistů!! Překvapil nás nezájem, který zaskočil i přednášející a jistě nepotěšil ani organizátory. Různá vysvětlení typu: náš autobus odjíždí před ukončením přednášky, či: venku je krásně, musíme toho využít apod. neobstojí, návštěvníci by měli umět ocenit dlouhou a náročnou přípravu organizátorů a vyjádřit ji konzumací nabízeného programu do poslední chvíle!

Vlak, který z Humpolce odjížděl pár minut po páté hodině odpolední, byl ten, který nás spolehlivě dovezl domů.

Od předsedy KČT Humpolec Rosti Ježe jsme získali obrázky, které se přesně hodí k ukončení dnešního článku – jsou na nich hlavní aktéři letošního Zahájení jarní turistické sezony v Humpolci – jak lidé, tak město! 🙂

Související články – odkazy na minulá Zahájení jarní turistické sezony, kterých jsme byli účastni a vznikl článek s fotografiemi:
2008 Jihlava,
2009 Telč,
2010 Havlíčkův Brod,
2011 Měřín,
2012 Pelhřimov,
2013 Kamenná,
2014 Trnava u Třebíče,
2015 Žďár nad Sázavou,
2016 Čeřínek,
2017 Třebíč,
2018 Vysoké Mýto.