Neoficiální setkání vizovických a jihlavských turistů
2. – 3. února 2019
V letech 2013 – 2018 proběhlo šest ročníků shora uvedeného festivalu. Hlavní pořadatel Ing. Miloslav Vítek se letos rozhodl uspořádat Vzpomínku na FATF ve zlínském multikině Zlaté jablko a ve dvouhodinovém programu uvést dva filmy nejúspěšnějších autorů: Rumunsko 2018 vytvořený vizovickými turisty a film 40 let trvání KČT Tesla Jihlava od známého studia BRAJA.
Pozvání k účasti na této akci nás potěšilo a rádi jsme ho přijali. V sobotu 2. února jsme se vydali na cestu autem se třemi přáteli a před začátkem filmového představení si naplánovali pobyt ve zlínské budově 14, kde probíhalo několik výstav, o které jsme měli zájem: v polovině ledna otevřená výstava Miroslav Zikmund 100 let, pak stálé expozice Princip Baťa ve 3. podlaží budovy a v 5. patře O zlínském školství.
V Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně jsme nebyli poprvé, ale nová výstava k poctě letos stoletého cestovatele Miroslava Zikmunda nás hodně lákala a Baťovské i cestovatelské patro prý také doznaly pozitivních změn – několik hodin, které jsme měli k dispozici, jsme se snažili využít co nejlíp.
Ke 100. výročí narození legendárního cestovatele Miroslava Zikmunda (*14. 2. 1919) byla v 1. podlaží budovy 14 uspořádaná výstava uměleckých děl – plastik, obrazů a soch – inspirovaných jeho životem a dílem. K vidění byla i spousta panelů a filmového materiálu – zařadím jen několik fotografií, na nichž si mohou zájemci zopakovat nejdůležitější životní momenty obou slavných cestovatelů H+Z.
Ing. Hanzelka je pochovaný na hřbitově sv. Jiljí v Domaníně poblíž rybníka Svět – přišli jsme se tam poklonit při cestách jižními Čechami, a také jsme zajeli do vesničky Sedlo u Číměře (nedaleko rakouských hranic), kde Ing. Hanzelka léta žil – fotografie naleznete ve článku Krajem pětilisté růže – Třeboň.
Nežli jsme opustili spodní patro muzea, prohlédli jsme si i skvělé fotografie Josefa Bosáka z Arménie a Náhorního Karabachu – vpravdě exotická expozice byla uváděna pod přiléhaným názvem Kus arménské duše.
Téměř celé 3. podlaží budovy 14 (plocha 1500 m2) zabírá stálá expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost – nalezneme tu muzeum obuvi, výrobní obuvnickou linku a prodejnu, též informace z historie firmy Baťa.
Neméně atraktivní je filmový kabinet s desítkami filmových figurek a obrázků. Část plochy je vyčleněna expozici cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, kterou doplňují filmové projekce, panely a řada fotografií a předmětů dovezených z několika kontinentů – tomuto „čtecímu“ poklidnému oddělení vévodí slavná, nablýskaná Tatra 87, která do duše mnohého návštěvníka zaseje chvějivý neklid…
Zajímala nás i stálá výstava František Bartoš: Pedagog, jazykovědec, etnograf, pro niž tvůrci určili pamětní síň v 5. podlaží. Poznali jsme životní příběh zlínského rodáka (1837–1906), jedné z nejvýraznějších osobností české vědy a kulturního života poslední třetiny 19. století.
Tematicky je příbuzná i výstava nazvaná Mluvit je výhradním právem žactva aneb O zlínském školství.
Promítání turistických filmů začalo v multikině Zlaté jablko v 16 hodin a bylo přístupné též veřejnosti. Úvodem jsme byli svědky milého vystoupení – na kytaru zahrál a zpěvem se doprovodil Ing. Petr Kachel, během minulých festivalových ročníků vedoucí populárního semináře fotografování a filmování.
Při přestávce bylo podle dřívějšího zvyku podáváno výborné občerstvení a řeč zúčastněných plynula lehce, úsměvy se nešetřilo. Většina návštěvníků měla citový vztah k uváděným filmům, a proto potlesk po jejich skončení byl vřelý a upřímný!
Večer jsme strávili tradičním potlachem v hospůdce, tentokrát ve vizovické sokolovně, kam jsme ze Zlína přejeli a přenocovali v domě Ing. Vítka.
Neděle 3. února patřila turistickým cílům – s péčí až dojemnou se o nás starali vizovičtí kamarádi Iveta a Petr – nejdříve jsme absolvovali sedmikilometrovou procházku v okolí Vizovic – převážně po turistické vozíčkářské trase, která tu je značně členitá – výhledy s komentářem přátel se daly nazvat lahůdkou!
Pro další část poznávání Valašska vybrali Iveta s Petrem Pulčín, vlastně ale známé Pulčínské ledopády – ty jsme však museli kvůli nedobrým sněhovým a mrazovým podmínkám minulých několika dní oželet. Máme tedy dobrý důvod k budoucímu návratu! 🙂
Pulčín, kde žije asi stovka občanů, je místní částí obce Francova Lhota na jihu vsetínského okresu. Nedaleké Pulčínské skály, proslavené svými barevnými ledopády, nalezneme na mapě v jihovýchodní části CHKO Beskydy. Nejen v zimě je tato oblast turisticky atraktivní – v masivu kopce Hradisko (770 m n. m.) se rozkládá největší skalní město na Moravě.
Dočetla jsem se, že 2 metry vysoké a asi 60 cm široké kláty jsou vyrobené z topolů, které musely být kvůli zajištění bezpečnosti provozu vykáceny podél cest v okolí.
Aby bylo naše poznání zdejších končin úplné, nemohli jsme podle průvodců vynechat návštěvu restaurace Stodola.
Dvoudenní kulturně-turistické setkání jsme v neděli odpoledne zakončili ve vizovické čokoládovně a srdečně za uspořádání akce poděkovali Ing. Vítkovi i Ivetě a Petru Kachelovi.
Zdaleka jsme během víkendu (i kvůli nepřejícnému počasí) nestihli všechno, co bychom chtěli (např. rozhlednu Vartovna), proto se Petr Kachel po pár dnech vydal s fotoaparátem do přírody, aby nás potěšil alespoň jejími obrázky.
Pro úplnost nabízím FATF ve Zlíně 2018, kde jsou odkazy na ročníky 2014 a 2017, jichž jsme se zúčastnili.