50. výročí okupace Československa

Výstava v budově Magistrátu města Jihlavy pořádaná pro připomenutí 21. srpna 1968
13. srpna 2018 – pondělí

Využili jsme vernisáže pamětní výstavy uspořádané při příležitosti 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, abychom se setkali s lidmi stejného smýšlení. Otřesné srpnové události roku 1968 jsme zažívali a dobře si je pamatujeme, proto jsme ocenili aktivitu příslušníků Spolku vojenského sdružení rehabilitovaných AČR, kteří na 13 výpravných panelech zachytili momenty z doby, která odstartovala bezčasí následujících „normalizačních“ dvaceti let.

Texty na panelech sestavili plk. v.v. Josef Musil a plk. v.v. PhDr. Eduard Bejček Csc., to, že se výstava v Jihlavě uskutečnila, je zásluha a dílo našeho kamaráda Václava Plánky, všestranně aktivního člověka a též předsedy územní organizace spolku vojenského sdružení rehabilitovaných v Jihlavě.

Na následujících fotografiích je zachycen průběh slavnostního zahájení výstavy:

Nemohu zde kvůli jejich rozlehlosti zařadit obrázky infotabulí, vlastně textů, proto uvedu jen jejich názvy, z nichž se dá odvodit obsah:
2 – Příprava k invazi
3 – Vpád vojsk
4 – Události roku
5 – Chadalíkův případ
Podplukovník Vladimír Chadalík působil v letectvu v Havlíčkově Brodě, ve dnech po okupaci 1968 jednal o politické situaci s Němci a Američany, pak odjel do Bělehradu, následně se vrátil do ČSR, byl uvězněn. Zemřel roku 1987.
7 – K smíchu, nebo k pláči – kreslený humor Vladimíra Jiránka
8 – První reakce
9 – Za hranicemi
10 – Normalizace 1969–1989: Konsolidace, živé pochodně – akce Vlna, Zásah, Asanace
11 – Akce Norbert 1969–1989 – v období normalizace (v armádě stále utajována)
Panely 12 a 13 – ČSFR Akce „Krkonoše“ ČSLA v roce 1980

Mne osobně zcela ohromil jmenný seznam 140 obětí z prvního dne okupace – ta dlouhá řada jmen, která jsme se v té době většinou nedozvěděli, je začátkem řady dalších zmařených životů v následujících dvaceti letech…

Zahájení výstavy byl přítomen plk. Josef Musil, autor textů na panelech a jeden z rehabilitovaných.

Nemůže být vhodnější závěr článku nežli prohlášení rehabilitovaných občanů, které bylo základní myšlenkou výstavy:

Jsme vděční Václavu Plánkovi, že nám uspořádáním výstavy umožnil zopakovat si události z doby okupace a následnou ostudnou „normalizaci“ pod taktovkou komunistického vedení státu, ale také pohoda při povídání s milými lidmi a dobrém občerstvení, které bylo při vernisáži podáváno, stojí za zaznamenání. 🙂