100 let republiky, 130 let v pohybu – závěr dvouletého projektu KČT
Výstup na Petřín k vyvěšení turistické značky, Pochod pro republiku
Praha 26. – 28. října 2018
Projekt 100 let republiky, 130 let v pohybu, který byl odstartován v březnu 2017 v rámci pochodu Za jarním sluníčkem v Praze, vyvrcholil 26., 27. a 28. října 2018. Během dvou let se v různých místech republiky uskutečnilo 99 pochodů, ten stý, závěrečný, koruna celého díla, je v těchto dnech před námi.
Jihlavská, asi dvacetičlenná skupina odjela do Prahy v pátek 26. října ráno a hned po příjezdu zamířila na Loretánské náměstí, kde pro příští dny měla zajištěné ubytování v klášteře kapucínů. Noclehy už dlouho předem zamluvila členka KČT Čeřínek Jitka Korbelová, která jako učitelka nabyla při výletech jihlavských školních dětí do hlavního města dobré zkušenosti se zdejším ubytovacím provozem.
Ubytování bylo rychlé a skvělé. Dnešní, trochu podmračený den, jsme věnovali kulturní činnosti – v plánu jsme měli dvě výstavy na Hradě: Tož to kupte! a Doteky státnosti, proto jsme se bezodkladně vydali na nedaleký Pražský hrad.
Z více než stovky děl (samé obrazy s příběhem), nakoupených prezidenty Masarykem, Benešem a Háchou (Gottwald se nechal zastoupit skupinou odborníků), kteří tak prezentovali svůj vkus, jsem na ukázku vybrala několik nám milých – Mirek je vyfotil, což byl při tamním osvětlení a množství návštěvníků docela problém, ke každému přidám popisek, který jsme u něj ve výstavní síni četli – věřím, že texty zaujmou i některé naše čtenáře.
Nepřehlédnutelné ve výstavní síni jsou i všeobecně známé portréty prezidentů TGM a E. Beneše vytvořené v první polovině 30. let Otto Petersem.
Aby divák dokonale vnímal tento výpravný obraz, zařazuji legendu, která je k dílu připojena: Podle pověsti se husité při své spanilé jízdě do Německa na přelomu let 1429–1430 dostali k Naumburgu, který před zkázou zachránily děti v bílých šatech s kvetoucími snítkami v rukou. První zmínky o husitském tažení na město však pocházejí až z období baroka a pravděpodobně souvisí se snahou dodat na vážnosti oblíbené školní slavnosti nazývané Kirschfest, svátek třešní. Přestože se Čermák rozhodl vytvořit obraz, který je spíše dojemným příběhem husitské humanity nežli záznamem historické události, studoval pečlivě dobové reálie včetně starých rytin Naumburgu. Své rysy malíř vtiskl Prokopu Holému a stojícího hejtmana s knírem namaloval podle malíře Soběslava Pinkase. Obraz byl vystaven na pařížském salonu 1876, kde sklidil pochvalné kritiky, a Čermák byl jmenován rytířem Čestné legie.
Doprovodný text k obrazu:
S Boženou Němcovou se Josef Hellich seznámil v salonu u Václava Staňka, známého pražského lékaře a spisovatele. Salon se pravidelně konal v tehdejší Pasířské ulici (dnes Palackého), čp. 718, kde v prvním patře bydlel František Palacký, jenž Hellicha ke Staňkovým uvedl. Podobizna slavné spisovatelky vznikla z podnětu Ladislava Čelakovského. Portrétovaná však spokojená nebyla a k obrazu se vyjádřila: „Ač dobře trefená, přece ani kroj, ani postavení moje, jak v obyčeji mám, se neshodují, to bylo gusto Staňkovic.“
Výstava Doteky státnosti umístěná v Jízdárně Pražského hradu (10. 5. – 31. 10. 2018), pořádaná ke 100. narozeninám Československé republiky, se chýlila ke svému závěru, proto jsme ocenili, že ji stihneme. Byla na výsost zajímavá, ale trochu přeplněná exponáty – ve snaze ukázat to nejpodstatnější, co se během sta let událo a charakterizovalo uplynulé doby, se autoři snažili naťuknout z každého oboru něco – když jsme se trochu zorientovali v řazení, strávili jsme na místě několik hodin a opravdu se dozvěděli spoustu zajímavostí.
Za všechny exponáty zařadím tretry Emila Zátopka a výčet úspěchů legendárních manželů-sportovců uvedený na výstavním panelu – jistě se shodneme, že právě oni dělali republice čest.
Manželé Zátopkovi, Emil a Dana, tvořili zcela výjimečný pár světové atletické historie. Prvních olympijských úspěchů dosáhl Emil Zátopek v roce 1948 v Londýně, kde získal zlato v běhu na 10 km a stříbro na poloviční trati. O čtyři roky později, v roce 1952, vstoupil na olympijských hrách v Helsinkách do sportovní historie, když získal zlaté medaile na 5 a 10 km a senzačně i v maratónském běhu, který běžel poprvé v životě. Jeho manželka Dana získala krátce po Emilově vítězství v běhu na 5 km zlatou medaili v hodu oštěpem. Na olympijských hrách v Římě v roce 1960 přidala ve stejné disciplíně ještě stříbrnou medaili.
Pak jsme si dopřáli drobnou procházku Prahou tak, abychom stihli dojít do kláštera a společně s přáteli odjet v 17:45 do divadla. Zařadím fotografie, které se dosud nevyskytují v některém z minulých článků o Praze.
Cestou na metro vznikl poslední dnešní obrázek – do deníčku jsem si napsala, že podle krokoměru jsme ve stověžaté ušli 12 km, stejně jako pak pozítří v neděli.
V divadle Palace na Václavském náměstí jsme měli zakoupené lístky na hru Jiřího a Ivana Hubačových Hraběnka aneb Zámek v Čechách – prostě léta známý film přepsaný pro divadlo. Jedině Eliška Balcerová byla tou postavou, která mě upoutala. Navíc jsme seděli vzadu na balkoně, moc neviděli a dokonce ani neslyšeli, protože přímo nad hlavami nám v tomto místě hučela klimatizace… Okamžitě po odchodu z divadla jsem představení pustila z hlavy, i když nemohu říci, že by mělo nějaké vady, všichni si libovali – asi však preferuji jiný typ divadla.
Sobota 27. října 2018 byla dnem, kdy se turisté vyvěšením 5 x 5 metrů velké turistické značky na Petřínské rozhledně přihlásili nejen k oslavám zítřejšího 100. výročí založení Československého státu, ale demonstrovali tím i svou, neméně významnou, 130 let trvající službu obyvatelům státu – značení turistických cest k atraktivním cílům a vzdělávání se jejich prostřednictvím (jak bylo formulováno v Časopise turistů, nepřetržitě od založení KČT v roce 1888 vycházejícího). Je namístě připomenout, že i Petřínská rozhledna, vystavěná v roce 1891, je dílem Klubu českých turistů – v roce 1889 se členové mladého klubu vydali na výlet do Paříže a Eiffelovka je nadchla natolik, že po příjezdu začali plánovat výstavbu rozhledny v Petřínských sadech inspirovanou pařížskou krasavicí.
Souběžně s dnešním programem na Petříně probíhal už od pátku 26. října slavnostní program na Náměstí Republiky s nepřehlédnutelnou účastí Klubu českých turistů, navíc Sokolové pořádali Pochod pro republiku z Kampy na Václavské náměstí, takže nabídka na dnešní den byla tak bohatá, že jsme museli pečlivě vybírat.
Ráno na Hradčanech bylo přívětivě a měkce podzimní, proto jsme si ještě před výstupem na Petřín dopřáli krátkou vycházku na čerstvě probuzený Nový Svět.
Na domě, kde krátký čas přebýval slavný astronom, je pamětní deska s květnatým textem:
„Léta Páně 1901 zasazena jest na tomto domě, zvaném od pradávna „U Zlatého Noha“, nákladem obce Pražské pamětní deska ku poctě slavného Dána Tychona Braheho, císařského matematika a hvězdáře, který léta 1600 v tomto domě přebýval a 24. října 1601 v nedalekém odtud domě, jenž stával druhdy na místě nynějšího paláce Černínského, zemřel a byl pochován v chrámu Matky Boží před Týnem.“
Čas nám dovolil ještě zastavení u nedalekého kostela sv. Jana Nepomuckého a pročtení obsažné pamětní desky, jejíž text pro případný zájem též uvádím.
„Základní kámen kostela při klášteře voršilek byl položen roku 1720. Stavitelem byl Kilián Ignác Dientzenhofer a fresková výzdoba je dílem Václava Vavřince Reinera. Po vysvěcení 21. srpna 1729 se stal prvním kostelem v Praze zasvěceným sv. Janu Nepomuckému. V roce 1784 byl klášter zrušen, začal sloužit jako kasárna a kostel jako skladiště. Sakrální funkce byla obnovena roku 1861. Nejprve sloužil pražské vojenské posádce jako evangelický kostel a od roku 1902 byl katolickým kostelem kadetní školy. Vojenská duchovní služba byla po roce 1948 zrušena a kostel uzavřen. Jako nepotřebný byl předán pražskému arcibiskupství. V roce 1998 došlo k obnovení služby vojenských kaplanů a Duchovní služba Armády České republiky od roku 2001 kostel využívá ve prospěch vojáků. Stal se místem modliteb za mír, padlé a zemřelé.“
Vrátili jsme se na Loretánské náměstí a výstupem na Petřín zahájili dnešní bohatý den, který byl i ukončením dva roky trvajícího projektu KČT 100 let republiky, 130 let v pohybu, tedy posledním, stým plánovaným pochodem.
Podle následujících obrázků znalci Prahy přesně poznají naši trasu na Petřín.
Před zahájením programu nás Míla Bradová zavedla k vysokoškolským kolejím, kde při studiu ČVUT bydlela, sdělila množství zajímavých informací, ukázala petřínský ořechový sad a bezvadně zodpověděla naše dotahy ohledně výhledů na Prahu.
V 10:45 přeměřili zástupci Agentury Dobrý den turistickou značku a zapsali její rozměry 5 x 5 metrů do knihy českých rekordů. Přihlíželi nejen vedoucí funkcionáři KČT a turisté z Prahy, ale z mnoha míst ČR, a také návštěvníci, namnoze z ciziny, kteří se náhodou k této slavnosti doprovázené hudbou naskytli.
Po skončení programu jsme šli z Petřína jinou cestou k dolní stanici lanovky a odtud na sokolské seřadiště Pochodu pro republiku.
Do popisku k Výstupu na Petřín zařadili pořadatelé zajímavou větičku, která stojí za zaznamenání: Karel Hynek Mácha bývá někdy považován za prvního turistu, který chodil nejen za prací a obživou, ale cílevědomě i za poznáním.
Zanedlouho jsme došli na Kampu k sokolskému seřadišti a zaujali své místo v průvodu – protože ústředí KČT nezajistilo žádnou organizovanou účast turistů, vedoucí jihlavské výpravy Míla Bradová se domluvila s účastníky, že si obléknou značkařská trička s logem a označením KČT a Jihlavy, zajistila vlaječky Vysočiny a vypůjčila z ústředí vlajku KČT – takto vybaveni a dobře naladěni jsme ještě s několika desítkami turistů hájili v sokolském Pochodu pro republiku veškerou turistickou obec.
Po hymnách, české i slovenské, začal na Václavském náměstí uřvaný hudební program, který nás nezaujal, raději jsme se vydali na Náměstí Republiky, kde se kolem stánků s nálepkami, razítky, mapami a gastronomickými specialitami rojili turisté a na pódiu střídali účinkující.
Po sobotě plné emotivních zážitků jsme se s přáteli vraceli domů pěšky (dnešní suma 16 km) a užívali si milovaného města – dříve než jsme se uchýlili k odpočinku v tiché klášterní budově, zastavili jsme se u domu čp. 179 v Loretánské ulici 13 na Hradčanech u pamětních desek dvou významných žen: první text sděluje, že v domě žila v letech 1947–1948 americká spisovatelka Marcia Davenport (přítelkyně Jana Masaryka), druhá deska patří PhDr. Alici Masarykové, zakladatelce a první předsedkyni Československého červeného kříže, která v tomto domě bydlela v letech 1937–1939 a 1945–1948.
Večer se většina účastníků naší výpravy sešla v klášterní jídelně, aby zhodnotila průběh dne a probrala zítřejší program.
Netušili jsme, že na nás čeká ještě jedno překvapení – autoři ze studia BRAJA nás podarovali jejich nejnovější fotoknihu s názvem „KČT Tesla Jihlava je tu čtyři desítky let“ – je v ní všechno, co se týkalo akcí při oslavách 40. výročí jejich turistického odboru, tzn. zdokumentovaná výstava, která se konala v prostorách Kraje Vysočina i slavnostní setkání ve starobylém sále jihlavské radnice. Obsažný, skvěle graficky vyvedený materiál od přátel nám udělal velkou radost nejen jako projev vstřícnosti dárců, ale též svou nespornou dokumentační a historickou hodnotou.
V klášterních pokojích se odpočívalo a spalo skvěle, v tomto hradčanském koutě je klid jako na vsi.
Podle předpovědi mělo v neděli 28. října 2018 pršet, a taky hodně pršelo, navíc byla zima a vítr. Už od rána. Jako ubytovaní v prostorách kláštera jsme měli privilegium navštívit celý loretánský komplex za (velmi) sníženou cenu, což jsme ve výše popsaném počasí vděčně přijali. Prohlídli jsme si ambity, kapli Panny Marie, kostel Narození Páně i Loretánský poklad s diamantovou monstrancí Pražské slunce – nepřeženu, když napíšu, že na cokoliv tam člověk pohlédne, je umělecký, historický či sakrální skvost, když nebudeme mluvit o posvátném fluidu prostupujícím každé místo. Slova jsou nedostatečná, je třeba vidět a zažít.
Autorem všech následujících fotografií je František Janeček – díky za možnost jejich zveřejnění.
Turistický program nás odvedl na Náměstí Republiky, kam jsme se přemístili tak, abychom stihli křest největší turistické značky (té, která včera zažila svých několik hodin slávy na Petřínské rozhledně): vodou z Lysé hory (kde byla v roce 2016 zprovozněna nová turistická chata Petra Bezruče) ji pokřtila horolezecká legenda Radek Jaroš. Křest byl vpravdě symbolický, protože celou dobu silně pršelo, takže rozměrné plátno bylo prosáklé skrz naskrz.
Přítomní turisté disciplinovaně přihlíželi, usmívali se a fotografovali, František pořídil videozáznam, ale kolemjdoucí s deštníky nejevili valného zájmu, ostatně jim ani nebylo jasné, kdo a proč ten červený bíle lemovaný pruh věší na budovu – nikde totiž nebylo upozornění, že se jedná o turistickou značku obřích rozměrů – zdá se, že pořadatelé z ústředí některé věci nedomysleli.
V 15:00 se uskutečnilo Velké stoleté losování, závěr dvouleté sběratelské soutěže pro turisty – do osudí bylo vloženo 191 vyplněných lístků (i dva naše 🙂 ) se stovkou nálepek ze sta pochodů (burza nálepek byla možná). Pro losování bylo nachystáno 12 velkorysých, hodnotných cen, ani jedna z nich neputovala do Jihlavy. 🙁 Zapojit se do pochodů a dodržet pravidla soutěže nebylo jednoduché, možná proto se mi počet těch, kdo dospěli ke zdárnému konci, zdál poměrně malý – ostatně přiznávám, že výkonnou silou a ideologem našeho dvouletého snažení byla Míla Bradová. 🙂
Závěrem zařazuji obrázek dvou úspěšných lidí, kteří odvedli skvělou práci ve prospěch turistů:
Závěr: po několikaletých opravách se dnes otevíralo Národní muzeum – zkusili jsme štěstí, ale fronta před vchodem byla tak veliká, a déšť tak úporný, že jsme zašli do blízké Nové budovy muzea a aspoň na dvě hodinky se ponořili do doby železné ve střední Evropě, tedy do prohlídky nádherné a vzrušující výstavy Keltové. Ten zážitek jsem považovala za důstojné ukončení třídenního pražského pobytu věnovaného oslavám 100. narozenin naší republiky.
Související články:
Praha – 130. výročí založení Klubu českých turistů 9.–11. června 2018,
Silvestrovskou Prahou za historií 31.12.2017,
Praha slavila 125 let Klubu českých turistů 30.8.–1.9.2013,
Praha – matka měst – 120 let od založení KČT – 14.6.2008,
Praha 28. října 2013 – 95. výročí vzniku ČSR,
Praha 28. října 2014 – 96. výročí vzniku ČSR,
Praha – Obecní dům.