Vánoční vycházka na hrad Ronovec

Tradiční zimní akce v závěru roku s Ivou Svobodovou z KČT Tesla Jihlava
Pátek 27. prosince 2019

Tentokrát nás Iva zavedla na Havlíčkobrodsko k nepříliš známé hradní zřícenině Ronovec, na kterou jsme se vydali po žlutě značené turistické trase z obce Rozsochatec. Sešli jsme se na hlavním vlakovém nádraží v Jihlavě, v 9:37 odjeli do Havlíčkova Brodu, kde jsme přestoupili do vlaku směrem na Chotěboř a dojeli do Rozsochatce.
Mapka trasy:

V hezkém a bezvětrném počasí se na cestu vydalo 41 účastníků, většinou z jihlavských odborů KČT.

Na fotografiích se dozvíte základní data o obci Rozsochatec:

Během asi čtyř kilometrů, které nás dělily od hradu Ronovce, jsme šli lesem vlahým a voňavým, ale i zpustošeným od kůrovce. Z kopců stékaly do blízkého Břevnického potoka unylé čůrky, z nichž jsou za normálních časů potůčky, natrefili jsme i studánku, Prdlavka zvanou, se svěží vodou.

V polovině 13. století byl na kopci obtékaném Březnickým potokem vybudován hrad, na svou dobu honosný. Stavebníkem byl významný šlechtic té doby, Smil z Lichtenburka, a místo si vybral v krajině, kde se těžilo stříbro. Pravděpodobně zde nesídlil, ale často jej navštěvoval a pořádal tu společenská setkání a hony. Hrad se nazýval Sommerburg, tedy Letní hrad, někdy je uváděn název Žumburk.

Ve 14. století přešel hrad do vlastnictví pánů z Lipé a jeho název se změnil na Ronovec – páni z Lipé měli ve znaku zkřížené ostrve (staroněmecký název pro osekané větve je Die Ronne).

Historikové uvádějí, že na přelomu 14. a 15. století se snad na hradě razily falešné mince – jisté je, že objekt střídal majitele a zkáza pravděpodobně přišla s husitskými vojsky. Od roku 1533 se ocitl ve vlastnictví rodu Haugwitzů, a neobýván, chátral – stal se útočištěm zlodějů a lupičů.

V dalších stoletích, kdy se střídali majitelé objektu, se začaly šířit zvěsti o pokladu na hradě, proto se do těchto končin uprostřed lesů začali sjíždět hledači. Zda se někdy něco našlo, není známo. Největší průzkumné výkopy provedl majitel hradu kolem roku 1870 – objekt poškodil a uvedl do stavu, ve kterém se v současnosti nachází.

Zachovala se část paláce, zbytky hradeb a hlásky, pozůstatky terénních úprav – obranné příkopy a valy, zdivo bylo zajištěno v roce 1980, aby byl areál bezpečný pro návštěvníky.

Nemohli jsme opominout pamětní desku „dobré duši“ zdejšího hradu, panu Čapkovi z blízké Dolní Krupé, který se jako milovník přírody a historie významně zasloužil o zachování areálu a jeho zpřístupnění veřejnosti.

Samozřejmě jsme také navštívili památný strom, který roste na úpatí kopce Ronovec u někdejší cesty, vedoucí kolem Břevnického potoka – je to přes 150 let starý, 42 metrů vysoký smrk ztepilý – skutečně exemplář, kvůli němuž stojí za to sejít pod kopec a pak se znovu vydat nahoru ke hradní zřícenině!

Když si odmyslíme lesní pohromu vůkol, cesta do Havlíčkova Brodu ubíhala v příjemné společnosti přátel klidně a přinesla duševní osvěžení.
Žlutá turistická značka směřovala přes brodský park Budoucnost, kde nás zaujala čtyři metry vysoká socha Karla Havlíčka Borovského s bojovně vztyčenou pravicí, dílo Bohumila Kafky, která byla na podstavec z lipnické žuly umístěna v roce 1924 za účasti prezidenta Edvarda Beneše a ministra zahraničních věcí Jana Masaryka.

Vedle sochy K. H. Borovského (1821–1856) kdysi stála (pak byla přemístěna) i busta jeho matky Josefíny, která syna přežila (1791–1884). Dílo sochařky Vlasty Dohnalové odhalovala v roce 1937 Milada Horáková.

Když jsme odjížděli vlakem v 15:38 z Havlíčkova Brodu, ukazoval krokoměr 17 km.

Ve článku o zimní vycházce v roce 2018 nazvaném Branišov – Křemešník – Pelhřimov jsou odkazy na dřívější akce podobného typu.